Ztracená 01.Únor 2009
Miluje? Jistě... Nenávidí? Možná víc než miluje... Má ráda? Tak moc má ráda...
Byla jednou jedna dívka... byla velmi zmatená...
Byla zvyklá na faleš, lži, intriky... Ale poznala i lásku, přátelství a něhu...
Snad ten její pesimistický pohled na svět ji zničil...
Teď leží v posteli a pláče...
Pláče pro spoustu ztraceného času...
Pláče, protože nedokáže milovat...
Pláče, protože nedokáže nenávidět...
Pláče pro zlo, co se jí drží při každém kroku...
Pláče pro tmu, ve které už několik let žije...
Pláče, protože by chtěla být lepší...
Pláče, protože pro to, aby byla lepší, nic nedělá...
Pláče, pro svou každodenní sebedestrukci...
Pláče...
Dochází síla a slzy... Nepláče... Jen tak leží nepřítomně v posteli a kouká do stropu...
Přemýšlí, jestli si ještě pamatuje noc, kterou neproplakala...
Kdy se naposledy normálně vyspala? Kdy naposledy snila?
Zavírá oči a modlí se...
Po dvou hodinách se probouzí do dalšího chmurného dne...
Její modlitba se nenaplnila...
Tak moc si přála se již nevzbudit... Tak moc si přála zbavit svět zbytečného člověka...
Proč to vše?
Jen proto, že si neumí pomoc... Nikdo jí neumí pomoc... Nikdo jí něpomůže...
