Promiň...   14.Prosinec 2008


Jde městem a přemýšlí...Proč se pohádali? Proč jí tak moc ublížil...?
Proč?
Plakala...
Začalo pršet a ona si pohrávala s kapkami deště...

Telefon... Ta písnička...

Volá ON...
Slzy vystřídala chvilková nadějě... Třeba mu chybí, asi zjistil, že to byl omyl a...
Nejistě přijala hovor...

"Ahoj princezno..."

Princezno... tak jí vždycky říkával...
Jí se vynořily vzpomínky na to všechno krásný...

"... víš... já... hodně jsem přemýšlel...víš, o nás a o tom včerejšku... mrzí mě to..."

Přemýšlel... chybí mu...

Ostré světlo se jí zarylo do očí...

Nevnímá...

Prudká bolest se jí začala prolévat po celém těle...

Nevšimla si projíždějícího auta a chystala se přejít silnici...

Nehýbe se, ale stále se usmívá...

V hlavě se jí znovu opakují ta slova...
"Přemýšlel jsem... princezno, přemýšlel jsem... mrzí mě to... princezno... mrzí mě to..."

Utichá bubnování kapek o silnici... utichá troubení aut... utichá křik kolemjdoucích...
Ona se stále ještě usmívá a umírá šťastná...

->Přemýšlel, chtěl jí zpět... mrzelo ho to a miloval ji... stejně jako ona vždy milovala jeho...
Neznala slova, která by následovala... slova, která by jí zbořila celý svět...


"... ale nepatříme k sobě a bude lepší, když už se neuvidíme, promiň..."

napsal/a: KlaRissa-a 22:53 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář

sophinka 14.12.2008 23:51:33

Páni... docela silný.