Judo, celý název Kodokan Judo, vzniklo z několika škol džiu-džitsu (angl. trans. jiu-jitsu), které vyučovaly sebeobranu neozbrojeného člověka v tehdejším pojetí. Sebeobrana řešila skutečné bojové situace, které vznikaly při boji muže proti muži. Jestliže jeden z bojovníků přišel v boji o svou zbraň, nastala situace, kdy musel bojovat o svůj život. Úspěšné provedení technik, pak končilo smrtí útočníka nebo jeho destruktivním poškozením tj. zlomeniny, vykloubeniny atd. Cílem Juda je mít možnost volby zda při úspěšně provedené obraně útočníka poraním nebo nad ním pouze získám kontrolu a vyvětlím mu marnost jeho počínání. Tomuto cíly odpovídá i skladba technik waza. Kolébkou juda je Japonsko.
Kodokan Judo založil profesor Džigoró Kanó (angl. trans. Jigoro Kano) v roce 1882. Motivem ke studiu džiu-džitsu a jiných bojových technik byl úsek jeho života na střední škole, kde musel snášet mnohé fyzické násilí od silnějších spolužáků. Jeho poznání při studiu různých forem bojových umění u uznávaných mistrů pak přepracoval ve vlastní styl bojového umění (tehdy také nazývaného Kano-rjú-džiu-džitsu), který nazval Kodokan Judo, aby se odlišil od již existující školy džiu-džitsu, která se také jmenovala džúdó.
Uznání nového stylu ostatními školami došlo po tzv. utkání pravdy (dóžó džaburi, angl. trans. dojo yaburi) mezi školami Kodokan a Tocuka, ve kterém Kanovi bojovníci vyhráli všech jedenáct utkání. Toto rozhodné a přesvědčivé vítězství zajistilo Kodokanu prvenství před všemi starými školami džiu-džitsu, a to nejen pokud jde o vnitřní náplň a morální působení nového systému, nýbrž i pokud jde o jeho praktickou cenu v boji.
V pozdějších letech prosadil Džigoró Kanó jako ministr školství výuku juda na školách v japonsku a rozšíříl ji na tělovýchovný systém. V současné době mají studenti možnost výběru mezi Kendó a Judo. Judo se také začali učit japonští policisté v rámci profesníhoPrincipy juda
Kodokan Judo je tzv. měkká škola, kde proti síle útoku nejde síla obránce, ale obránce se snaží útoku vyhnout či jej odvést stranou (na rozdíl od např. Karate, kde jde síla obrany proti síle útoku). Dvě základní hesla juda jsou: Minimální úsilí – maximální účinnost Sejrjoku zenjó (angl. trans. Seiryoku-zenyo) a vzájemný prospěch Džita kjoej (angl. trans. Jita-kyoei). První princip znamená využívat co nejúčinněji svou sílu a umožňuje porazit i fyzicky silnějšího soupeře. Druhý princip učí vzájemnému respektu mezi lidmi.
Principy juda..Kodokan judo obsahuje řadu průpravných cvičení především pády ukemi. Dále obsahuje tři hlavní skupiny technik waza:
techniky hodů nage-waza, 67 technik
techniky znehybnění katame-waza, 29 technik
techniky úderů atemi-waza, 19 technik
Techniky hodů jsou vyučovány podle schématu Gokyo waza od nejlehčích po složitější. Aplikace technik je učena dvěma způsoby. První je způsob cvičného boje randori. Rozlišujte od závodu shiai. Randori způsob nácviku, kde nezáleží na výtězi neboť se z něho učí oba dva. Shiai je závod, kde jde o bodované vítězství. Druhý způsob nácviku technik jsou sestavy katy. Kata je sestava s přesně dannou formou mimo jiné také proto, aby bylo možné nacvičovat i úderové techniky a obranu proti zbraním. Oficiální systém obsahuje osm základních kat:
Nage no kata, sestava hodů
Katame no kata, sestava znehybnění
Kime no kata, sestava staré sebeobrany
Gošin džutsu no kata (angl. trans. Goshin jutsu no kata), sestava moderní sebeobrany
Džu no kata (angl. trans. Ju no kata), sestava pružnosti
Itsutsu no kata, sestava pěti základních principů
Košiki no kata (angl. trans. Koshiki no kata), sestava starých forem
Sejrjoku zenjo kokumin tajku angl. trans. Sei ryoku zenyo kokumin taiiku, sestava maximálně účiného fyzického cvičení
Technické stupně
Judo
Spolu s novým stylem zavedl pan Kanó i systém technických stupňů, který později využili i další školy. Technické stupně se dělí na žákovské kjú (級, někdy pomocí angl. přepisu kyu) a mistrovské dany (段, dan). Stupně se odlišují podle barvy pásku (obi). Kodokan rozlišuje pět žákovských stupňů (5.-1. kjú), které nosí bílé obi, a deset mistrovských stupňů (1.-10. dan), které pro 1. až 5. dan nosí černé obi, 6. až 8. dan mohou nosit červené obi s bílým pruhem a 9. a 10. dan mohou nosit čistě červené obi. Danové stupně nosí běžně černé obi a červeno-bílé a červené nosí pouze na slavnostní příležitosti.
V Evropě se ve sportovním judu používá více žákovských stupnů (1.-6. kjú), které jsou navíc více barevně rozlišeny (viz tabulka níže). Značení i počet stupňů se liší podle jednotlivých zemí. U dětí se navíc používá i různé barvení konců a proužků.
Barevné rozlišení technických stupňůstupeň název pás barva
6. kyu roku-kjú bílý
5. kyu go-kjú žlutý
4. kyu ši-kjú oranžový
3. kyu san-kjú zelený
2. kyu ni-kjú modrý
1. kyu iči-kjú hnědý
1. dan šo-dan černý
2. dan ni-dan černý
3. dan san-dan černý
4. dan jon-dan černý
5. dan go-dan černý
6. dan roku-dan černý nebo červenobílý
7. dan šiči-dan černý nebo červenobílý
8. dan hači-dan černý nebo červenobílý
9. dan ku-dan černý nebo červený
10. dan džú-dan černý nebo červený
Judisté z ČR
RNDr. Petr Šedivák cca 70 kg
Jiří Sosna do 95 kg (OH Soul 1988 5.místo, 1.ME 1992)
Vladimír Kocman nad 95kg (OH Moskva 1980 3.místo, 2.MS 1981)
Kdyby ste se chtěl kdo koly z okolí Nového Bydžova přihlásit zajděte si za trenérem:Jaroslavem Hnátem a nebo na www.judonb.wz.cz.....Děkuji předem.
