Recenze alba ARE YOU READY 

uveřejněná na on-line verzi magazínu ROCKSHOCK

Podle mého názoru nejlepší česká kapela, co hraje jižanský rock. Na první pohled si všimneme skvělé angličtiny zpěváka, super rytmiky a perfekně znějících kytar. A ty ženské vokály dostanou každého rockera na kolena! The Blues Never Stops celou desku otevírá a byla to výborná volba. Velice chytlavý refrén a vynikající sólo kytary dodávají písníčce obrovskou sílu. Druhá pecka Ready For a Ride je táhlá rocková klasika, která je perfektní záruka zábavy na motorkářský sraz. Out Of Time je pomalá a melodická věc, která člověka vezme za srdce. Velice silná píseň, která ukazuje sílu kapely. Rokec jako svině je zpět s písní Burnin Like a Fire. Skvělé sbory v refrénu a výborné bicí především. Zpěv je znovu bez chyby. Dreams Inside My Head je klidná a přitom silná skladba, která má své kouzlo. Naprostá pohodovka je I Haven't Got A Lady. Back Door Woman a změna zpěvu, tuhle píseň si poslechněte pozorně a zjistíte krásnou změnu oproti ostatním. Down je zaručeně úchvatný jižanský rock, který posluchače strhne po pár sekundách poslechu. Third Bitch In a Row začne skvěle houpavou basičkou a skvělou melodií kytar a super rytmikou a končí ve velkém stylu. Další pohodovka na desce je Long Gone. Vše zakončuje úžasná Fall Into The Sky. Co víc si přát od české kapely, která hraje rock na světové úrovni?! Posluchačům dobré a kvalitní hudby doporučuji tuto desku jako materiál pro studium skvělého rocku. 

Vložena: 9. květen 2008
Recenzent: Jirka Eddie
Hodnocení: 



Dališovi postřehy z Kolína (uveřejněno na Herald Dixie)

Ahoj jižanský národe,

tak jsme se v Kolíně konečně dočkali. U příležitosti oslav 6 výročí působení rádia Beat na našich frakvencích se uskutečnila šňůra koncertů Vítkova kvarteta s našimi starými známými kamarády THE CELL.
Původně měla celá šňůra v Kolíně začít 12.ledna, ale díky nějakým zdravotním problémům frontmana Vítkáčů byl stanoven náhradní termín až na samotný závěr šňůry - 15.února. Podle mého předpokladu, potvrzenému už jednou zkušeností, kdy jsem viděl Celu předskakovat Vítkáčům někdy před jedním až dvěma lety v Liďáku ve Kbelích, došlo ke spojení příjemného s užitečným. Příjemným bylo množství lidiček, kteří se dostavili na poměrně jednoduchý, prvoplánový, ale účinný nářez
Vítkova kvarteta a užitečným bylo to, že dostali do uší pořádný kus porce vynikající muziky stále se lepšící Cely. 
Po letním Mlejně, kdy bez jakýchkoliv rozpaků vtrhlina jižanskou scénu - tedy aspoń do širšího povědomí - tepličtí Blue Rocket, nastartovalo to ostatní kapely k nevídané aktivitě. The Cell to dokazují vrchovatou měrou. Spousta nových písniček, neustále se zlepšující pódiová show. Taky David se neustále zlepšuje, coby spíkr a průvodce koncertem ...
Supr tahem se ukazuje angažování Martina Endla, který podle mého názoru, hravě strčil do kapsy předcházejícího kytaristu. Jak instrumentálně, pódiovou prezentací a mj. taky pěvecky. Včera odzpíval jednu věc sólově a naprosto přesvědčivě ... Další novinkou pro mě bylo Leošovo sólo na basu, na koncertech dosud věc naprosto nevídaná. BOMBA, BOMBA, BOMBA ........
Radost mi udělal svou přítomností taky Jim Homuta, který už podruhé přijel do Kolína podpořit Tomáše. Společně jsme mávali vlajkou a užívali si skvělého koncertu. Nevím, jestli se The Cell šňůra s Vítkáči aspoň trochu vyplatila finančně (moc bych jim to přál a moc by to potřebovali, aby mohli ty tuny nového materiálu nacpat na nové CD), ale rozhodně to byl
dobrý tah pro propagaci nejen kapely samotné, ale celé naší muziky.

Ještě jednou velké díky
Davide, Michale, Milane, Martine, Tomáši, Leoši, Veroniko a Vlaďko. 

Dixie s Vámi … Dališ

Tisková zpráva ke koncertu kapely Sweet

Legendární britská formace the Sweet vystoupí 17.října v pražském klubu Retro Music Hall na Vinohradech.
Desítky světových hitů, přední příčky hitparád, statisíce fanoušků po celém světě - to vše má na svědomí kapel Sweet z Velké Británie. Legendární glam-rocková formace, která patřila zejména v 70.letech k největším hvězdám světové hudební scény, se vrací po 2 letech do České republiky.

 Britská skupina the Sweet vznikla počátkem roku 1968 pod tehdejším názvem Sweetshop. U jejího vzniku stály muzikanti Brian Connolly, Mick Tucker, Steve Priest a Frank Torpey. První vystoupení kvartet absolvoval v únoru 1968. V roce 1970 vstupuje do kapely její současný lídr Andy Scott a název souboru se zkracuje na the Sweet. "Sladká" čtveřice v 70.letech spolupracuje se slavnou a úspěšnou dvojicí "hitotepců" - Nicky Chinnem a Mike Chapmanem. Z této doby pocházejí největší hity kapely jako Funny Funny, Little Willy, Wig-Wam Bam, Ballroom Blitz a zejména Blockbuster. Kapela v této době bezesporu patřila mezi nejdůležitější kapely glam-rockového období a jednu z nejúspěšnějších kapel 70.let vůbec. Od léta 1974 se formace snažila osamostatnit a hrát také vlastní tvorbu. Ta zaznamenala úspěch až na jaře 1975 například se singlem Fox on the Run, jenž se dostal do Top Ten britské hitparády. Dnes vede the Sweet Andy Scott a na jejich koncertech lze slyšet průřez kompletní tvorbou za celou dobu její existence. U nás bylo možně vidět Sweet na festivalu Masters of Rock 2005, nebo ve stejném roce na dvojkoncertě se skupinou Slade v pražské Sazka aréně. V roce 2007 se skupina představí konečně na sólovém koncertě v Retro Music Hall v Praze 17.října.

Vstupenky k zakoupení v předprodeji v sítích Ticketpro ( www.ticketpro.cz ) a Ticketstream ( www.ticketstream.cz ).
Koncert pořádá agentura Transmusic Booking ve spolupráci s klubem Retro Music Hall.

Reportáž ČT z koncertu Johna Mayalla v Praze na Folimance

Na tomto odkazu můžete najít reportáž České televize z koncertu Johna Mayalla v Praze v Hale Folimanka dne 24.července 2007. V druhé části reportáže je záběr na hrající předkapelu - The Cell. 

http://www.ct24.cz/vysilani/?rychlost=high&typ=asx&id=156613&porad=&datum=

Muzikus - recenze alba Are you ready

THE CELL: Are You Ready Muziku této pražské formace lze pro zjednodušení charakterizovat jako southern rock, ostatně i oni sama se tam řadí, nicméně typická jižanská dupárna a la Lynyrd Skynyrd v 70. letech na debutu The Cell figuruje vlastně jen jedna věc a to vskutku parádní otvirák The Blues Never Stops. Ovšem budete-li chápat jižanský rock v širokém smyslu jako různé formy tvrdší, z blues vycházející muziky, nedá se proti uvedené škatulce nic namítat. Řekl bych, že vedle už zmíněného kousku skupině nejvíce pasuje poloha těžkotonážního syrově bluesového bigbítu, jaký ztělesňují songy Ready For A Ride a Down. Ovšem na druhou stranu, i cajdáček (Jižani je vždycky uměli...) Out Of Time je jedním slovem nádherný. Zato druhá pomalá věc, Fall Into The Sky, je v důsledku přemrštěného patosu (ten do něj vnesly mj. i hostující smyčce) téměř nesnesitelný. 
The Cell samozřejmě neodkrývají nic, co by v rockových dějinách nebylo už mnohokrát odhaleno, a některé jejich songy znějí poněkud šedivěji, ale úhrnem jde o příjemně živočišnou záležitost. A že si tu někdo nesmyslně hraje na Ameriku včetně anglických textů Tak to prr, přátelé: zpěvák a textař téhle kapely David Gore je Amík jako poleno! 

Zlatý hřeb: The Blues Never Stops
Zní to jako: prostě jako zemitý blues rock

Autor: Petr Korál
Článek na webovém portálu MUZIKUS zde

Bärchen Records (SRN) - recenze CD (překlad)

On their homepage, they call themselves simply a "Southern Rock Band"! This is true, but limiting this first-class group to "only" classical Southern Rock does not do them justice! "The Cell" comes from beautiful Prague, in the Czech Republic (!!!), and it plays refreshing, unencumbered classic rock/blues whose retro base is timely and up-to-date. The group is built around the great U.S.-singer/guitarist David Gore (coming from Louisiana), who impressively proves that this style of music can survive in Eastern Europe. Around Gore is a group of elitist, experienced musicians from the Czech bluesrock scene who present 11 original compositions (written by Gore and guitarist Michal Benes) which are convincing by their successful melodies, as well as their crisp, spicy and powerful arrangements! The songs are dominated by a full 3 guitar line-up, drums, bass, pleasantly filled in with organ passages and, besides Gore's striking voice, there are the splendid, voluminous voices of the southern soul female background singers which sound in the best manner like Lynyrd Skynyrd's Honkettes! Very persuasive song material! At the beginning of the album, there are two genuine, classic southern rock numbers: At first, the great "The blues never stops" with its Lynyrd Skynyrd style licks and the strong, twin, fat guitar solos in the middle. This is followed by the bluesy, riff-filled, full muggy swamp atmosphere of "Ready for a ride", which honors its title and really comes across like an imaginary roadtrip through the U.S. southlands. Great female background voices, fine organ playing and at the end, an ingenious Wah Wah solo. Spicy! Authentic! There are also a few convincing ballads! For example, the melodic "Out of time " with its nice, clear acoustic riff and a great guitar solo in the middle (similiar to 38 Special and Foreigner but without the synthesized sound), or the grooving "Dreams inside my head"! Also, the classy southern-flavoured melodic riff rocker "Burnin' like a fire ", the rocking blues-boogie "Third bitch in a row", the classic, current, very much southern grooving, earthy guitars surrounded blues "Down", as well as the funky riff-based, but uncommonly loose, ear candy "Long gone" which reminds one a little of the Doobie Brothers. The group have been playing the local southern rock scene and rightly so, have already become successful there, as well as having an appearance at the famous "Gator parties" (southern rock festival in Germany)! This is a fine debut and we already look forward to, and have high expectations for, the next album. "Southern Fried Bohemian Blues-Rock" from Prague describes their sound very well! The group, by the way, is managed by Kalle Ramming (the "domestic" southern rocker who, among other things, became famous with his former collaboration with the German southern rock group Flatman) and produced the album together with the group. "Are you ready"? ... - of course, we are ready for The Cell! 

Bärchen Records 03/06

Home of Rock (SRN) - recenze CD (překlad)

Some things are strange. A Yank as a singer of a Czech group which devotes itself to classical southern rock, or something very similar to southern rock. But what is, actually, classic southern rock? Small tip: "Southern rock is hype, nothing but hype!", as Ronnie Van Zant (lead singer of Lynyrd Skynyrd)once said. Well, the hype is long over. Today, Southern rock is often a meeting place of diehards with strong reactions to music (of many fans and some groups) that is sometimes terribly in. On the other hand, there probably is barely nicer music than these guitars, especially if they indulge in endless solos alone and together, the wonderful piano tones in the well-known Honky-Tonk style, and above all: these spectacular singers who, over and over again, sound so properly after a guy and not after some cissy. We have already mentioned the southern singer masterpiece (Ronnie Van Zant from Lynyrd Skynyrd) which is the one on top. Many others came afterwards and I am still glad about every new one which is capable of shouting and singing melodically. With Mr. Gore, from THE CELL, we again have discovered such a singer. Who are THE CELL anyway? They are Czechs, some from the fallen Czech southern rock group GENERAL LEE, plus Gore,who came to Prague and liked it so much that he didn't want to go back to his native country. Prague is dreamlike, but not really a mecca of rock and roll. These days, the music consumer bends every group to some type of classification. With THE CELL he will get into real trouble. This is not southern rock like LYNYRD SKYNYRD. CHARLIE DANIEL'S is also the wrong classification. GREGG ALLMAN too. So what are they? If you can't find what style they are, it doesn't matter, because their style searches You out! Primarily, THE CELL are like themselves, since THE CELL sound like a fresh rock band which has a desire for melody. And they do not sound like a volume band from the Bible Belt, rather more like a modernized, worldly version from Europe. How refreshing. Before now some people were frustrated: Thank goodness for THE CELL, no NuRock or other hipster junk. They naturally flow in the traditions of good old rock music, absolutely show off with three guitars (and now somebody say to me that 3 guitars on the edge of the stage does not look magnificent) and at the same time sound like groups from the 70's. But they do not play in a blind rage, as some bands do; here creativity is announced. If one absolutely needs a classification, maybe this will help. They are like 38 SPECIAL without every mainstream flow, or terrible radio compulsion with the hideous synthetic orgies of the eighties. This diminished their (38 Special's) great technical and songwriting abilities which revolved around a teeny-weeny jam factor (the song "Long Gone" from THE CELL, for example, sounds similiar to the band JUPITER COYOTE). THE CELL have such pearls on their first album, entitled "Are You Ready?". Whether you take the high class rocker "The Blues Never Stops" (the accompanying video runs on Czech television) or the slightly marshy grooving "Ready For A Ride", to the swinging up tempo number "Third Bitch In A Row" with crazy guitars and excellent hammond organ, to the overriding, female singers song "Backdoor Woman". The ballads are unembarrassing and nice, the rockers in the best way possible free of all stereotypes and also, if not all of the songs are at the highest level, they have managed to reach a level which is almost comparable to U.S. groups. This also counts for the production which is crystal clear and without every useless rubbish precisely on time, the things which you find on timeless rock records. If we spoke a little further about radio, the DJ's of some stations should sometimes play numbers like "Dreams Inside My Head". THIS is a perfect song for the Jukebox. Or must it always be FOREIGNER or "Hold On Loosely" if classic rock is to be played? "Are You Ready?" is a very good CD. The type which one puts on over and over again and is really glad to discover new delicacies each time.

Fred Schmidtlein, 11.09.2005

Poctivé Rhythm & Blues

The Cell hrají anglicky zpívané, z poctivého klasického rhythm&bluesu vycházející chytré písničky. A hlavně znějí až překvapivě 'nečesky'... Ve srovnání s jinými bluesrockovými spolky jsou The Cell poněkud víc bigbítoví a k nějakým ortodoxním 'dvanáctkám' mají daleko, ale to vůbec není na škodu věci. 

Autor: Petr Korál - Rock Shock 6/2003

Muzikus - Seznamte se: The Cell

"Jižanská muzika Well, to je špinavé blues, trochu tvrdší muziky a uvnitř boogie. Ale hlavně musí mít prdeldáus," vysvětluje rozesmátý David Gore, rodák z Louisiany, frontman české kapely The Cell. Nápadité, výrazné melodické skladby The Cell staví na kořenech poctivého jižanského rocku, ale rozhodně nejsou tak ortodoxní. 

Autor: Ilja Kučera - Muzikus 12/2004
Článek z webového portálu MUZIKUS zde
Muziku této pražské formace lze pro zjednodušení charakterizovat jako southern rock, ostatně i oni sama se tam řadí, nicméně typická jižanská dupárna a la Lynyrd Skynyrd v 70. letech na debutu The Cell figuruje vlastně jen jedna – a to vskutku parádní otvírák The Blues Never Stops. Ovšem budete-li chápat jižanský rock v širokém smyslu jako různé formy tvrdší, z blues vycházející muziky, nedá se proti uvedené škatulce nic namítat. Řekl bych, že vedle už zmíněného kousku skupině nejvíce pasuje poloha těžkotonážního syrově bluesového bigbítu, jaký ztělesňují songy Ready For A Ride a Down. Ovšem na druhou stranu, i cajdáček (Jižani je vždycky uměli...) Out Of Time je jedním slovem nádherný. Zato druhá pomalá věc, Fall Into The Sky, je v důsledku přemrštěného patosu (ten do něj vnesly mj. i hostující smyčce) téměř nesnesitelný. 
The Cell samozřejmě neodkrývají nic, co by v rockových dějinách nebylo už mnohokrát odhaleno, a některé jejich songy znějí poněkud šedivěji, ale úhrnem jde o příjemně živočišnou záležitost. A že si tu někdo nesmyslně hraje na Ameriku včetně anglických textů? Tak to prr, přátelé: zpěvák a textař téhle kapely David Gore je Amík jako poleno! 

Zlatý hřeb: The Blues Never Stops
Zní to jako: prostě jako zemitý blues rock
Skupina THE CELL vznikla v roce 2002 a přičinili se o to hlavně bubeník a kapelník Milan Milata a zpěvák pocházející z Louisiany v USA David Gore. S rozjezdem kapely jim pomáhali kytaristé Michal Beneš a David Frank, basista Leoš Koudelka a zpěvačka Veronika Mohaplová (dnes již Milatová). Od začátku se kapela věnuje tvorbě vlastních písní ve stylu jižanského rocku a bluesrocku. Hlavním motorem práce na repertoáru je autorská dvojice Beneš/Gore. Důraz je kladen na písničkovou formu skladeb a propracované vokály. V repertoáru jsou svižné kytarové pecky, blues i balady. 

První změna se odehrála na postu kytaristy, když Davida Franka vystřídal Patrik Šnobl. Patrik odehrál se skupinou několik koncertů a podílel se na natáčení prvního demo CD v roce 2003, na kterém se objevily pecky Third Bitch In a Row, Burning Like a Fire, Haven’t Got a Lady, Falling To The Sky a Hanging Rope. Dalším přidaným singlem na demu byla píseň Someday, kterou již ale s kapelou místo Patrika natáčel nový člen - kytarista Peter Boška. Repertoár se postupně rozšiřoval hlavně o vlastní písně, ale pro radost svoji i fanoušků skupina nacvičila několik hitů od oblíbených interpretů. Jsou to třeba pecky I’m No Angel od Grega Allmana nebo The Cell od Leslie Westa, podle které skupina nese i své jméno.

The Cell se v roce 2004 rozšiřují o dalšího člena - klávesistu a hráče na foukací harmoniku Tomáše Homutu. Tomáš výborně doplnil zvuk kapely, která začíná koncertovat stále častěji i dále od Prahy. Skvělou příležitost předvést se měla skupina před vystoupením japonských Savoy Truffle v klubu Kain. K písni Blues Never Stops vzniká videoklip a na konci roku skupinu opouští Peter Boška, kterého nahrazuje Milan Matoušek.

V roce 2005 kapela odehrála i několik koncertů v Německu, ale to již měla 8 členů. Tím posledním byla vokalistka Hanka Vaníková. Ve studiu ALMA se mezitím natáčí debutové album Are You Ready, které ovšem vychází až o rok později. The Cell se na pódiích v Čechách i v zahraničí setkávají například s kapelami W.I.N.D (Itálie), Sugar Mountain (Španělsko) nebo Lizard a Flatman (obě SRN) a navazují s nimi přátelské vztahy. V druhé polovině roku Hanku na postu vokalistky střídá Vlaďka Svobodová a hned se s kapelou vydává do Německa na dva koncerty Gator Party. V tu dobu skupina spolupracuje s německým managementem.

Z jara roku 2006 se členové skupiny The Cell vydali do Turína, kde odehráli dva koncerty společně s Woodoo Lake a Silvertrane. Velmi důležité datum je 30.duben 2006, to kapela křtí své první album Are You Ready. Na CD se objevuje 11 písní a drahými kmotry byli pánové Pavel Malúš, Slávek Purkrábek a kytarový mág Radim Hladík. Skupina během roku vystoupila na několika festivalech, v klubech a nejen pro „jižanské“ publikum pořádala dvě Southern Rock Night s mezinárodním obsazením. Na sklonku roku pak The Cell uspěli v soutěži „Naděje Beatu“, kde ve finále skončili těsně druzí. Přesto se jim od pořádajícího Rádia Beat dostalo hodně prostoru pro prezentaci.

Pro kapelu byl rok 2007 velmi úspěšný. Objevují se na pódiu vedle takových zahraničních interpretů jakými jsou Tito & Tarantula, John Mayall & The Bluesbreakers nebo The Sweet. Svým koncertem zahajují akci „Uvádění do Beatové síně slávy“. Vystupují například na festivalech „Benátská noc“ na Malé Skále, „Rockování“ v Mnichovicích, Letnice - Vlčí Hora nebo „Berounské Letorosty“. Koncertují i v zahraničí, třeba v Pontevedru ve Španělsku. I tento rok se odehrála změna v sestavě a to, když odešel kytarista Milan Matoušek a místo něho naskočil Martin Endl. Skvěle zapadl do kapely a je posilou nejen v kytarových partech, ale i ve zpěvu.