Ehm...

15.Srpen 2007

Ahojky... thak dneska byl docela dobrej den... s kámoškou všechno konečně okej a jináč..o proti včerejší špatný náladě je ta dnešní nálada 100x lepší..kámoška mi řekla že se de na hokej..což je vždycky sranda takžee...se tam docela už těšim..taky mi řekla hoodně new věcí na který se domluvila z jinýma kámošema a mě samozřejmě připojila( bez mého vědomí) taky.:)) ale já se na ní nezlobim..aspon se těch pár dní do zbytku prázdnin nebudu nudit!!! jj..je to hnusný slovo KONEC PRÁZDNIN ale co se dá dělat..příští rok budou přece zase..thak se mějte!!pp L3nishka

napsal/a: L3nik 22:47 Link komentáře (0)



Ahojky

14.Srpen 2007

Ahojky lidi..mylsim že ste taky měli den kterej stál úplně za ... tak jako já..ten den je dnešek a já nemám totálně náladu na svý kámoše..myslim že si o mě myslí že sem nevim co ale oni podle mě neví co je to taková blbá nálada...jedinej člověk kterej mi dneska za celej den nevadil byl jeden kámoš se kterým sem prokecala 2 a půl hodiny v kuse a za celou tu dobu sem si nevzpoměla na náladu kterou celej den mám...Zjistila jsem že on jedinej m,i vždyck ypomůže ať z blbý nálady a nebo jenom ze zklamání...Prostě je to člověk kterej ví jak totálně dobře poradit když někomu něco je-e... Takových lidí by mělo být víc..

napsal/a: L3nik 22:10 Link komentáře (0)



Se psy jako s lidmi

13.Srpen 2007

Čím víc poznávám lidi,

tím víc miluji svého psa.



Pes má krásu bez ješitnosti,

sílu baz krutosti a lidské ctnocti

bez lidských nectností.



Lehávají nám u nohou,

choulí se stočení v nohách postele.

Jsoutu z toho,co hledáme.

Stačí se naučit jim naslouchat.



Kdyby psi uměli mluvit,

patrně bychom s nimi

vycházeli stejně špatně

jako s lidmi.

napsal/a: L3nik 19:37 Link komentáře (0)



Taky jeden pěknej příběh


Je pátek 13. a já jsem sama doma. Mám ubrečené oči a tělo celé zpocené, vyhublé a osláblé. Najednou slyším dole v bytě tivhé kroky, které se pomalu blíží. Jsem to já když jsem ještě byla malá. Vidím se ted před sebou: jsem rozesmátá a viditelně štastná. V tom ke mě přijde osoba zahalená a celá v černém. Úsměv na tváři mi náhle zmizí a tečou mi slzy. Kdo to jen může být? Mám velký strach. Vím že už nikdy nebudu tak štastná a že už nikdy nespatřím lidi co mám ráda. Klepou se mi ruce, nohy a vidím jak mě černá osoba táhne za vlasy pryč. Křicím a hystericky brečím, ale nikdo není doma aby mě vyslechl. Je to hrůza!! Dovedla mě až do temného sklepa kde se mě chystá zabít. Drží zbran v ruce a něco nezřetelně mumlá. Snažím se poslouchat ale je to asi cizí řeč. Ničemu nerozumím.. V tom se ozve výstřel a já se pomalu kácím k zemi. V tom se probudím. Ležím v posteli jsem celá zpocená a mám ubrečené oči. Byl to jen zlý sen. Ale uvědomuju si, že už neni na světě nikdo, kdo by o mě stál. Sejdu dolů po schodech a v kuchyni vytáhnu ostrý nůž ze zásuvky. Když si s ním podřežu levou ruku, vidím že přede mnou stojí moje nejlepší kamarádka a smutně na mě kouká. Je celá vystrašená a běží ke mně. Přitiskne si mě k sobě a tiše pláče. Uklidnuje mě a tiše ke mně promlouvá. Říká, že všechno bude zas v pořádku a ptá se co jsem si to proboha udělala. Má strach a já cítím jak jí prudce buší srdce. Bojí se o mně. V tu chvíli si uvědomím, že mám pro koho žít je tu ona a mí rodiče. Bohužel je pozdě. Slyším její tichý pláč a její nářky. Je mi líto ale už se to nedá vrátit. Rozloučíme se a já potichu odcházím ze světa smrtelných............

napsal/a: L3nik 19:33 Link komentáře (0)



Krásnej příběh


Sedím sama na dně černého sklepa. Ruce už jsou celé zakrvácené a tělo bezmocné a vyhublé. Život pro mě ztratil cenu. Chtěla jsem se už několikrát zabít a ted jsem o tom plně přesvědšená. Nikomu na tom světě nescházím. Kluk o kterém sním už pár let pro mě ztratil cenu. Sedím tu úplně sama a v ruce mám ostrý dlouhý nůž. Svírám ho pevně, je to v této chvíli poslední co mám a je to můj jediný přítel. Ze shora se ozývají tiché kroky. Náhle přejdou v hysterické běhání a já už mám prořízlé žíly na levé ruce. Náhle se otevřou dveře... V nich stojí on, ten kterého tak bezmocně miluju. Vidím jeho vystrašené oči a spocené čelo. Je celý mokrý jako by odběhl maraton. Náhle se ke mě vrhne a začne mi brát můj zakrvácený nůž z ruky a tiše se mi omlouvá! Tvrdí jak mě má rád a že tohle už nikdy nesmím udělat. Váhám, ale poté ho poslechnu. Ale už bylo pozdě, vidím bílé světlo na konci černého tunelu. Jeho slzy mě hřejí na srdci, že pomalu umírám a on stojí vedle mě a tiskne mi hlavu k sobě. Moje smrt je bezstarostnáa štastná. Jsem ráda že už je vše za mnou......

napsal/a: L3nik 19:25 Link komentáře (0)