Já všechno popírám,
Já se nepřiznám,
Z lásky se člověk souží,
Protože nic jinýho nedělá jen touží,
Objetí a citit horko druhého těla,
Nepřiznám se ...
píšu básničky a poezii tak vice méně o tom je :-)
MÁM BÁSNICKOU SBÍRKU :
Básnická sbírka napsané během 3 let obsahující směs optimistických a pesimistických pocitů a smyslů člověka. O zklamání, důvěře, víře, žalu, smutku, naději i lásce.
Já všechno popírám,
Já se nepřiznám,
Z lásky se člověk souží,
Protože nic jinýho nedělá jen touží,
Objetí a citit horko druhého těla,
Nepřiznám se ...
Ta slast, to vyvrcholení, To když vidíš to rozkošné vlnění, Extáze která přicházi z proudu lávy, Jak dým z kouřící trávy, Trvající moment a nekdy i minuty, To je to co není pro děti, Proste jenom sex a slast , Taková je to hravá náplast.
Na půlnoc pravým krokem vyšli,
Odpočet tři, dva, jedna,
Ohňostroje jako vždy jsou znova,
Lucernu Štěstí vypustit jsme chtěli,
Jen vítr tomu bránil,
Břízy napřahovali své ruce,
Nic nevzneslo se . . .
Jen něco přece . . .
Sedím na pláži v blízkosti mola,
Každou chvíli příbojem vzniká nová vlna,
Tohle se děje v městečku Binz,
Já nevidím skoro nic,
Jen to, že vlny přicházejí,
Do sebe neustále vrážejí,
Vždy jen jedna vyhraje,
Vždy jen jedna prohraje,
Ta, která vyhraje jsi Ty??
Ta, která prohraje jsem já??
Nebo je tomu naopak??
Vážně nesl jeho odchod,
I po třech letech stále je to živý,
Když vydal se na poslední pochod,
Bílou lilií od nevinných dětí,
Doprovázen za síly plápolajících pochodní,
Vždy úsměvem mě potěšil,
Za mě vždy se postavil,
Slečna Smrtka trhla kosou,
Nad jeho silnou leč nemocnou osou.
Odešel spokojený a v bezpečí,
Poslední jeho usměv i dotek,
Byl mrazivě vášnivě uklidnující.
Chybí mi Tvůj dotek,Objevil se vždy, když byl smutek,Pára nad hrncem zvolna mizí,Všude připadám si ciží,Nepřítomnost Tvého tepla,Tělesná imunita rychle klesla,Nechci po Tobě abys chodil, Jen s Tebou prostě být, Přítel, jako partner života NE,Přítel, jako opora a radost ANO.
V těle, kdesi hluboko,Nachází se propast,Vchod do ní je vysoko,Dosáhnout ho je slast,Ale také starost i bolest.
The Best Kamarád (jak se říká o člověku, kterému důvěřujeme víc než svému partnerovi)
... skonal na infarkt ... nejdřív co si pamatuju se chytnul za srdce.... slozil se, kdyz probral se ... tak bylo vse ok...pak chtel po me abych ho obejmul, tím že se o me ete opře a ja ho mel chytnout v pase, přitisknout k sobě ... a pak vydechl s pocitem bezpeči a já se rozbrečel...
Nejhorsi je, když Ti človek tobě blízký umíra v naručí... to je tak ... nedokážu to popsat jak to človeku bere doslova silu z rukou ze ač je s ním nedokáže udělat nic jak mu pomoc a vidět jen to, jak mu dochazí poslední vzduch, kyslík a nejen sílu z rukou a z Tebe samotného pocit bezmocnosti svazanych rukou..... nic jen čekáš až se nadechne na posled a pak totalne zařves na celé okolí
hlasité NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ
PS: R.I.P. TOMÁŠKU ! :'( :o)
SMYSL ŽIVOTA
K náladě mi nepřidá,
Vidět jen jednu podobu Tvé tváře,
Šťastného jsem Tě viděl jen jednou,
Byl podzim, Tvé oblíbené období,
Jak pozdní krásné léto zní,
Láska to byla, co z Tebe sršela,
Poté přišel se změnou náhlý zvrat,
Od té doby vidím jen hrany,
Spodní i horní, jak uz horské dráhy,
Tisíce rychlostí, těch je moc,
Myslím jen, že mám psychickou nemoc,
Super užasného človíčka neviděl,
Ač nebrečí, u něho by se tak stalo,
Tak moc pro něj znamená,
Že musel se stat pravý opak,
Citía Proč?
Život ztrací smysl a pointu,
Když . . .
REZIGNACE
Kousekštěstí, člověk myslel si,
Přišeljsem, však vzpoměl si,
Možnáse bojí,
Spíšerezignovaně se tváří,
Pomocneví, o nic nestojí,
Svéjméno slyší volat,
Tak,proč se má ze všeho radovat.