Sen
To jednou takhle v prosinci,
zdál se mi krásnej sen...
Ten, jehož já ráda mám,
zjevil se mi v něm.
Přikradl se po špičkách,
neozval se hned...
Pak zašeptal mi do ouška
slůvka sladká jako med.
Otočila jsem se k němu,
do očí mu hleděla...
Má mě rád tak jak já jeho?
Kéž bych to tak věděla...
Jeho rty se přiblížily,
mých dotkly se na chvíli pouhou...
Mě celé tělo zachvělo se
vzrůstající touhou.
Ve chvíli, kdy rty naše
spojily se znova,
ozvala se z povzdálí
naléhavá slova:
"Vstávej! Tak přeci vstávej!!!"
Oči svoje rozespalé
musela jsem otevřít,
že byl to jen krásný sen,
nechtěla jsem uvěřit.
Kéž by se tak tenhle sen
znova dnes mi zdál.
Nebo možná ještě lépe...
kdyby se fakt stal!