U topola pod jezerem,
jezdil vodník z buldozerem,
ráno, raníčko panna vstala,
šátkem sikundu utírala.
Půjdu matičko k jezeru,
šátečeksobě vyperu.
Ach, nechodˇ dcero na jezero,
vodníkovyhouplo péro,
nemá dcera, nemá stání,
stále myslí na mrdání.
Nežucítila mrdu pach,
vodník už ji ke dnu tah,
užmu z kalhot koule trčí,
těší se až jí hotam strčí.
Nadržen jak Cassanova,
myslí na tozas a znova.
Panna hbitě přiskočila,
úda z kalhotvystrčila,
vodník se jen pousmál
ale směledržel dál.
Panna si ho k ústům vzala,
přičuchlaa hned to vzdala
a tak u potoka podél skal,
vodníksi ho vymrskal.
Když to dílo dokončil,
hbitě kpanně přiskočil.
Když slyšel její vzlyky,
v kunduprsty zabořil.
Na tvé vzlyky to já dám,
pěkně ti ji vylízám,
až ti jívylízám,
pěkně ti jí omrdám,
vyšukám ti obě díry,
seč mi budou stačitsíly.
Atˇto všechny ryby vidí,
mrdat budoujako divý,
ještě budeš milá panno,
volatještě ano, ano!
Pravda, pravda vodníku,
zůstanu vtvém rybníku,
mrdat si mě naučil
a tímsi mě i zotročil.
Ani nevíš, nemáš zdání,
už myslím jen na mrdání.
Okolo se rybyrojí a tobě už zase stojí!
napsal/a: LUCIIIK1992 16:18 Link
