Abertamy, Pernink, Potůčky a Horní Blatná
Abertamy (německy Abertham) jsou město v okrese Karlovy Vary, které má cca 1 140 obyvatel. Patří k němu i místní část Hřebečná. Jsou vysoko položeným sídlem (840 m) a rekreační střediskem na hřebenu Krušných hor, 8 km severovýchodně od Nejdku.
První zmínka o městečku pochází z roku 1529. V roce 1579 byly Abertamy prohlášeny královským horním městem a do užívání jim byl dán znak. Těžba stříbra upadla během třicetileté války, po ní zůstalo pouze dolování cínu, ze kterého se vyrábělo kuchyňské a mešní nádobí. Město tak opět pokleslo na městečko.
Hledači stříbra často při svém kutání naráželi na černý, lesklý kámen, který jim vždy naznačil, že stříbrná žíla končí. Teprve výzkumy Marie Curie-Sklodowské našly v tomto kameni a rudách jej obsahujících vzácné prvky, které daly kraji éru Jáchymovských uranových dolů po 2. světové válce. Po třicetileté válce nastala v Abertamech a okolí veliká bída. Teprve v 19. století byla v obci zavedena výroba kožených rukavic. Hlavní surovinou byly kozí kožky, kterých bývalo v každém domě dost. Známý byl i Abertamský kozí sýr z kozího mléka, dochucovaný různými bylinkami. Abertamské rukavice byly známé v celém světě svou vysokou kvalitou a rozmanitostí vzorů. Po 2. světové válce byly drobné i větší továrny sloučeny do Rukavičkářských závodů.
Kostel Čtrnácti svatých pomocníků založený roku 1534, dnešní stavba barokní z roku 1736 upravená v 1. polovině 19. století.
Obecní znak: "V červeném španělském štítě dvě zkřížená hornická kladiva se zlatými topůrky a stříbrnými mlátky". Prapor se odvíjí dle heraldických pravidel z obecního znaku: "V červeném listě uprostřed umístěná dvě zkřížená hornická kladiva se zlatými topůrky a stříbrnými mlátky, které zdobí zlatá královská koruna. Kladiva jsou zároveň nesena dvěma stříbrnými lvy stojícími na zlatém břevně. Poměr šířky k délce listu je 2:3."
Okolí místa
blatenský vrch a ledové a vlčí jámy.
Hřebečná je vesnice, část města Abertamy v okrese Karlovy Vary. Nachází se asi 1,5 km na severovýchod od Abertam. Je zde evidováno 96 adres. Trvale zde žije 37 obyvatel. Hřebečná je také název katastrálního území o rozloze 4,2 km2.
Obec Pernink (něm. Bärringen) se nachází v okrese Karlovy Vary, kraj Karlovarský, zhruba 13 km severozápadně od Ostrova. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 1381 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1532.
Pamětihodnosti -
Město Horní Blatná (německy Bergstadt Platten) se nachází v okrese Karlovy Vary, kraj Karlovarský ve vrcholových partiích Krušných hor. Ke dni 31. 12. 2007 zde žilo 843 obyvatel. Historické jádro města patří k nejzachovalejším v Krušných horách a je městskou památkovou zónou.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1518.
Roku 1532 zde bylo na příkaz saského vévody Jana Fridricha založeno horní město při ložiscích železné a cínové rudy bylo a osídleno horníky pocházejícími převážně ze Schneebergu. Bylo vyměřeno na pravidelném šachovnicovém půdorysu s kostelem na ploše obdélného náměstí. Roku 1547 se Horní Blatná stala součástí Čech.a o rok později se stala královským horním městem. Koncem 16. století zde žilo kolem 2000 obyvatel. Za třicetileté války bylo město postiženo emigrací protestantských horníků, kteří na saské straně hranic naproti nedalekým Potůčkům založili nové horní město Johanngeorgenstadt. Později počet obyvatel znovu stoupl ke dvěma tisícům. V roce 1898 se město dočkalo železničního spojení z Karlových Varů a Nejdku (nynější trať 142), o rok později byla trať prodloužena na německou stranu do Johanngeorgenstadtu. Nádraží bylo umístěno na jihozápadní okraj intravilánu města. V roce 1930 ve městě žilo celkem 2341 obyvatel (z toho 2228 Němců) ve 279 domech (včetně okolních osad a samot, v samotné Horní Blatné to bylo 2097 obyvatel ve 247 domech). Po druhé světové válce byla německá většina obyvatel odsunuta, město se podařilo částečně dosídlit (v roce 1950 zde žilo 1098 obyvatel), poté však počet obyvatel klesal, takže v roce 1991 v Horní Blatné žilo 367 obyvatel ve 177 domech. Úbytek domů však byl zřejmě aspoň zčásti pouze "administrativní" - v důsledku "překolaudování" některých budov na "rekreační chalupy". Po roce 1990 počet obyvatel díky uvolnění hraničního režimu (a díky tržištím při německé hranici) opět stoupá. Od 23. ledna 2007 byl obci vrácen status města.
Pamětihodnosti -
- Kostel svatého Vavřince
- Kaple svatého Kříže
- Výklenková kaplička svatého Kříže
- Socha svatého Jana Nepomuckého
- Socha svatého Josefa
- Socha svatého Vojtěcha
- Sousoší Piety
- Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého
- Blatenský vodní příkop
- Stará štola, důl
- Fara
Obec Potůčky (něm. Breitenbach) se nachází v okrese Karlovy Vary, kraj Karlovarský. Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 470 obyvatel. Obec leží na hranicích v těsném sousedství německého města Johanngeorgenstadt. Je zde železniční hraniční přechod na trati 142 Karlovy Vary - Johanngeorgenstadt. Oblast kolem obce kolísala v 15. a 16. století mezi Čechami a Saskem. Do r. 1459 ji držel král Jiří z Poděbrad, poté se však od České koruny odtrhla a přešla do rukou saských kurfiřtů. Místní krajinu tak začali osidlovat horníci z blízkého Saska. Podle pražské dohody ze 14. října 1546 však tuto oblast získal Ferdinand I. Habsburský a stala se tak opět součástí Českého království. Po bitvě na Bílé hoře (1620) Habsburkové přistoupili k tvrdé rekatolizaci a protestanty vysídlili. Část vystěhovalců se však usadila podél jednoho ze zdejších potoků, v místech dnešních Potůčků. Od poloviny 16. století se začíná rozvíjet důlní činnost, vznikají nové doly, tavírny a úpravny rud. V okolí se těží především cín, stříbro a železná ruda. V místě dnešní obce vznikají roku 1570 mlýn na kobalt a výrobna modré kobaltové barvy na keramiku a sklo. Přesto stále zůstává beze jména. Za datum vzniku dnešních Potůčků lze považovat rok 1654, kdy se začínají množit další domky horníků a tavičů podél Černého a Hraničního potoka. Sídliště však stále zůstává bez názvu. Teprve od roku 1723 pojmenoval kronikář Engeeschal ze saského Johanngeorgenstadtu tuto obec Breitenbach. Okolo r. 1850 žilo na území obce kolem 1 100 obyvatel, v r. 1890 dokonce o 300 více. Velkým přínosem pro obec s rozvíjejícím se průmyslem byla stvaba železnice z Karlových Varů, zprovozněná roku 1899. V roce 1911 je dokončena stavba kostela, na kterou navazuje rozsáhlá výstavba v následujících letech. Roku 1948 je obec přejmenována na Potůčky. Ty se díky otevření hraničního přechodu Potůčky - Johanngeorgenstadt po roce 1989 začínají rozrůstat a stávají se významným turistickým střediskem.
Plešivec (německy Pleßberg) je čedičová kupa s nadmořskou výškou 1028 metrů s příkrými svahy tvořenými suťovými poli, 2 km jihovýchodně od Abertam. Z nedaleké obce Merklín sem vede několikakilometrová horská naučná stezka. Geomorfologicky patří Plešivec do celku Krušné hory, podcelku Klínovecká hornatina, okrsku Jáchymovská hornatina, podokrsku Abertamská hornatina. Na vrcholu Plešivce stojí rozhledna s restaurací a hotelem.
Nad Rýžovnou je pátá nejvyšší hora české části Krušných hor, ležící 0,5 km od osady Ryžovna, náležející k městu Boží Dar. Celá hora je porostlá smrkovým lesem, nicméně od roku 2006 jsou na západní části vrcholové plošiny velké paseky, které umožňují dobré výhledy především západním směrem. Vrchol je nejsnáze přístupný z osady Rýžovna po silnici směrem na Hřebečnou, z které je v nejvyšším místě potřeba odbočit vlevo do lesa a volným terénem, případně po lesáckých cestách, stoupat nahoru. Samotný vrchol je označen geodetickým bodem.
Hora Nad Rýžovnou je velmi plochá a kromě hlavního vrcholu jsou na rozlehlé plošině ještě 2 vedlejší vrcholy:
- Nad Rýžovnou - JV vrchol, 1046 m, souřadnice
Tento vrchol se nachází 1000 m JV od hlavního vrcholu, ale je nepřístupný, protože leží mimo značené cesty v NPR Božídarské rašeliniště. - Nad Rýžovnou - JZ vrchol, 1044 m, souřadnice
Tento vrchol leží 1100 m JZ od hlavního vrcholu v někdejším vojenském prostoru a v jeho okolí je stále vidět řada pozůstatků budov a jiných vojenských objektů. Jižně od vrcholu je bývalý lom Hřebečná s krásnými ukázkami sloupcové odlučnosti čediče (tzv. kamenné varhany).
Blatenský vrch (1043 m) leží v Krušných horách na katastru obce Potůčky zhruba 1,5 km severovýchodně od města Horní Blatná v Karlovarském kraji. Poblíž něj se nachází Vlčí jáma, Ledová jáma a Blatenský vodní příkop. Na jeho vrcholku je rozhledna a televizní převaděč.
Nejstarší stavbou na Blatenském vrchu je rozhledna, která pochází z roku 1913. Za svůj vznik vděčí Spolku pro zimní sporty, působícímu tehdy v nedalekém městečku Horní Blatná, jehož členové měli velké ambice přeměnit okolí na centrum turistiky a sportu. Požádali známého chebského architekta Karla Matusche o vypracování projektu hotelu s rozhlednou, spojujícího v sobě možnosti ubytování, stravování a vyhlídky do kraje. Stavba horské chaty s rozhlednou byla zahájena v létě roku 1912 a první návštěvníky uvítaly 5. července 1913, ještě před zahájením zimní sezóny. Při této příležitosti byla věž hotelu slavnostně pokřtěna jménem rakouské arcivévodkyně Zity. V poválečném období připadl objekt pohraničníkům. Ti jej zanechali v takovém stavu, že musela být chata zbourána a zůstala samotná rozhledna. O ní se již řadu let dobrovolně starají ochránci přírody, kteří mají na Blatenském vrchu také svojí chatu.
Propadlina Vlčí jáma leží asi 1,5 km severovýchodně od města Horní Blatná v Karlovarském kraji, na Blatenském vrchu v katastrálním území Potůčky. Jedná se o chráněnou lokalitu s propadlinou bývalého dolu Wolfgang. Tato propadlina ukazuje zbytky starých zřícených chodeb a komor. Je přes 120 m dlouhá, široká přibližně 14 m a hluboká až 25 m.
Důl Wolfgang byl jedním z největších dolů v Hornoblatenském revíru; těžil se zde cín. Důl dosáhl hloubky až 85 m, což byl na tu dobu značný rozměr.
Poblíž se nachází Ledová jáma, rozhledna Blatenský vrch a Blatenský vodní příkop.
Ledová jáma leží cca 2 km severovýchodně od města Horní Blatná v Karlovarském kraji, v katastrálním území Potůčky. Poblíž ní se nachází Vlčí jáma, rozhledna Blatenský vrch a Blatenský vodní příkop. Je to propadlina 15 m hluboká a velmi úzká. Je vytvořena hlubinnou těžbou cínové rudy. Jedná se o pozůstatek dolu Jiří, dnes zčásti zasypaný kameny uvolněnými ze stěn.
Podle historických pramenů důl dosahoval hloubky až 50 m. Vzhledem k profilu této průrvy se zde vytváří teplotní režim s velmi nepatrným oběhem vzduchu, takže i v letním období se zde uchovává tzv. jeskynní led, proto se také jámě říká ledová. Staré zprávy zaznamenávají, že zde bylo vytěženo 6 fůr pro ošetření vojáků raněných za bitvy národů u Lipska v roce 1813. Ledová jáma je zákonem chráněná jako přírodní památka.
