Bitva u Bosworthu 1485
Bitva u Bosworthu (22. srpen 1485), byla vojenským střetem, ve kterém Jindřich Tudor, z rodu Lancasterů porazil vojsko Richarda III., ukončil tak vládu rodu Plantagenetů na anglickém trůnu a zahájil panování rodu Tudorovců. Tato bitva bývá považována za ukončení Války růží a stejně tak i období středověku v Anglii, i když se v tomtéž roku odehrály jiné bitvy proti příslušníkům rodu Yorků, kteří si činili nárok na anglický trůn. Richard III. byl posledním anglickým králem, který padl v bitvě.
Poté co se vyhnul anglické flotile vyslané králem Richardem, která ho měla zadržet, vylodil se Jindřich Tudor 7. srpna s malým vojskem v Milford Haven. Richard se již dříve utkal s Lancastery, a i když Jindřich neměl tak bohaté vojenské zkušenosti, doprovázeli ho Jasper Tudor a John de Vere, oba zkušení vojevůdci. Jindřich po cestě Walesem doplňoval svou armádu vojáky svých spojenců, a když dorazil do Midlands čítala jeho armáda asi 5 000 vojáků. Král naproti tomu disponoval asi 8 000 vojáky. Rozhodným faktorem bitvy se stal postoj bratrů Stanleyů – sira Williama Stanleye a Thomase Stanleye. Richard měl dost důvodů jim nevěřit, ale byl závislý na jejich podpoře.
Jindřich Percy s lordem Stanleyem a sirem Williamem Stanleyem spolu s jejich vojsky zaujali na počátku bitvy, kdy Richardovo vojsko bojovalo s Jindřichovými žoldnéři, vyčkávací pozici. Stanleyovi svá vojska postavili v odstupu od místa střetu hlavních linií. Důvodem bylo to, že Richard vzal Stanleyova syna jako rukojmí a pokud by Stanleyovi podpořili Jindřicha, nechal by ho zabít. Stanleyovi tak vyčkávali na to, až bude Jindřich mít situaci pod kontrolou, aby se k němu přidali a pomohli mu vyhrát. Nicméně pokud by se vítězství klonilo na Richardovu stranu, pomohli by mu proti Jindřichovi a jejich syn by byl propuštěn. Podobně jako u jiných bitev ve středověku ani o bitvě u Bosworthu neexistují podrobné záznamy a tak jejich popis vychází spíše z odhadu skutečností, než aby se jednalo o podrobný soupis reálných faktů.
Richardovo vojsko dorazilo k Ambionskému vršku a rozestavilo se do tří částí. Jeho vojáci byli dostatečně odpočatí, na rozdíl od Jindřichova vojska, které mělo problémy se zformovat na nerovném terénu pod kopcem. Kdyby Richard zaútočil, mohl by dezorganizované vojsko nepřítele lehce porazit, ale není známo, proč to neudělal. Když Jindřichovo vojsko zaujalo pozici, začalo pomocí děl a lukostřelců útočit na Richardovy vojáky, aby je přiměli odejít z vrchu kopce. Když se Richardovo vojsko pohnulo dolů, pokynul vojsku Jindřicha Percyho, aby se připojil k útoku na pravém křídle s čerstvými silami. Jindřich to ale odmítl a držel své vojsko mimo místo hlavního střetu. Existují jisté náznaky, že to mohlo být způsobeno zalesněným terénem a úzkou frontou, na níž se odehrával hlavní střet, ale je pravděpodobnější, že ze strany Jindřicha Percyho šlo o vyčkávání dalšího průběhu bitvy. Byl v den bitvy zajat, ale brzy nato byl propuštěn a Jindřichem VII. mu byly potvrzeny všechny jeho tituly i majetek. Ale hlavním prvkem obratu bitvy byl postoj Stanleyů, kteří svá vojska do bitvy nezapojili. Richardův velitel vojska John Howard padl a vojsko Stanleyů se stále nezapojilo do bitvy. Richard byl zřejmě přesvědčen o jejich zradě a jeho rádci navrhovali ústup. V té době Jindřich Tudor, který si zřejmě nebyl jist výsledkem, opustil hlavní řady svého vojska a zamířil k Stanleyům možná proto, aby u nich osobně intervenoval. Když to Richard zahlédl, vyrazil s malou skupinou proti němu. Jeho vojáci zabili několik Jindřichových strážců a Robert sám zabil nosiče Jindřichovy standarty. Když byl Richard na dohled Jindřicha Tudora, rozhodli se Stanleyovi zasáhnout na Jindřichovu záchranu. Zaútočili se svými vojáky na Richardovu skupinu. Richard byl v boji zabit a i zdroje nepřátel uvádí, že se bil statečně. Richard III. byl posledním anglickým králem, který padl v bitvě. Jím také skončila vláda Plantagenetů na anglickém trůnu. Jeho tělo bylo převezeno do Leicesteru, kde bylo nahé potupně vezeno v průvodu městem. Jeho ostatky byly pohřbeny v Leicesterském kostele. Bitva je považována za rozhodující vítězství Lancasterů v dlouhotrvající Válce růží, i když poslední bitva tohoto konfliktu se odehrála roku 1487 ve Stoke.
Jindřich Tudor byl korunován jako Jindřich VII. a stal se zakladatelem rodu Tudorovců, který na anglickém trůnu vládl dalších 118 let. Snažil se okamžitě antidatovat svou vládu do období před bitvou u Bosworthu tak, aby mohl šlechtice bojující na Richardově straně pronásledovat. Jindřich Tudor byl ve skutečnosti postaven mimo zákon a zbaven dědičnosti když dosedl roku 1485 na anglický trůn. Jeho korunovace toto opatření anulovala. Poté parlament vydal prohlášení, že každý kdo se postavil u Bosworthu proti Jindřichovi, má být považován za zrádce.
Yorkové byli jednou z větví královského rodu Plantagenetů. Byli jednou ze soupeřících stran Války růží – občanské války v Anglii a Walesu v 15. století. Z rodu Yorků pocházeli tři angličtí panovníci – Eduard IV., Eduard V. a Richard III.
Zakladatel rodu Edmund z Langley, 1. vévoda z Yorku, pocházel z královského rodu Plantagenetů a byl čtvrtým synem krále Eduarda III. Edmund měl dva syny, Eduarda a Richarda Conisburgha. Eduard se stal roku 1402 Edmundovým nástupcem, ale padl roku 1415 v bitvě u Azincourtu. Edmundův mladší syn Richard se oženil s Annou Mortimerovou, pravnučkou Lionela z Antwerp, což byl druhorozený syn krále Eduarda III. Anna se také, po smrti svého bratra Edmunda roku 1425, stala dědičkou hrabství March. Anna Mortimerová a Edmund Mortimer byli potomky Rogera Mortimera, 4. hraběte z Marchu, který byl jmenován nástupcem na trůn po Richardu II., předtím, než trůn uchvátil roku 1399 rod Lancasterů v osobě Jindřicha IV. Richard Conisburgh byl popraven po účasti v Southamptonském spiknutí, které mělo za cíl svrhnout Jindřicha V. ve prospěch hraběte z Marchu. Jeho nástupcem se stal jako vévoda z Yorku syn Richard Plantagenet. Po své matce Anně Mortimerové také zdědil hrabství March a Mortimerův nárok nástupnictví na anglický trůn. Navzdory jeho pozici byla Richardovi Plantagenetovi upřena funkce ve vládě. Důvodem byl vliv rádců slabého krále Jindřicha VI., především Jana Beauforta, 1. vévody ze Somersetu a královy manželky Markéty. I když byl Robert regentem v době královy nezpůsobilosti v letech 1453 – 54, byly jeho reformy, poté co se král zotavil, skupinou kolem hraběte ze Somersetu zrušeny.
Počátkem Války růží byla bitvy u St Albans. Zpočátku se Richardovi podařilo zapudit Lancastery z postavení, ze kterého mohli krále ovlivňovat. V říjnu roku 1460 začal uplatňovat nárok na anglický trůn pro rod Yorků. Yorkům se podařilo po bitvě u Northamptonu zajmout krále, ale jejich úspěch měl krátké trvání. Richard a jeho syn Edmund padli 30. října v bitvě u Wakefieldu. Richardův nárok na trůn přešel na jeho syna Eduarda. Ten se s podporou Richarda Nevilleho, hraběte z Warwicku, postavil do čela vojska, které několikrát porazilo Lancastery. Zatímco byl Jindřich VI. se svou manželkou na válečném tažení na severu země, Warwick získal kontrolu nad Londýnem a prohlásil Eduarda roku 1461 za anglického krále. Eduard potvrdil svůj nárok na trůn rozhodným vítězstvím v bitvě u Towtonu.
Počátek Eduardovy vlády byl poznamenán Lancasterským spiknutím a vzpourou ve prospěch předchozího krále Jindřicha VI. Warwick přešel na druhou stranu a podpořil Markétu z Anjou. Podařilo se jim na krátkou dobu v letech 1470 – 71 obnovit Jindřichovu vládu. Nicméně Eduard byl schopen se na trůn vrátit a Jindřich VI. byl roku 1471 v Toweru zavražděn. Po smrti Eduarda IV. roku 1483 se anglickým králem stal jeho dvanáctiletý syn Eduard. Mladší bratr Eduarda IV. Richard byl jmenován regentem a nechal mladého krále a jeho bratra Richarda uvěznit v Toweru. Oba již nebyli nikdy spatřeni. Parlament prohlásil oba mladé chlapce za nelegitimní potomky svého otce, na základě toho, že prohlásil Eduardův sňatek za neplatný. Tím se Richard stal dědicem anglického trůnu a byl korunován v červenci 1483 jako Richard III.
Králové Anglie z rodu Yorků:
- Eduard IV. (*28. duben 1442 – †9. duben 1483) – vládl v období 4.3.1461 – 2.10.1440 a 11.4.1471 – 9.4.1483
- Eduard V. (*2. listopad 1470 – †29. červenec 1483?) – vládl v období 9.4.1483 – 20.6.1483
- Richard III. (*2. říjen 1452 – †22. srpen 1485) – vládl v období 20.6.1483 – 22.9.1485
Richard III. měl mnoho nepřátel. Hlavními byli Lancasterové, kteří viděli svou šanci v podpoře Jindřicha Tudora, který byl příbuzensky svázán s rodem Lancasterů. Obě strany se střetly roku 1485 v bitvě u Bosworthu. V tomto střetu někteří Richardovi spojenci přešli na stranu nepřítele, nebo spíše nezapojili své vojáky do bitvy. Richard jako poslední král z rodu z Yorku byl zabit. Byl posledním anglickým králem, který zemřel v bitvě.
Jindřich Tudor se prohlásil za krále a vzal si za manželku Alžbětu z Yorku, nejstarší dceru Eduarda IV, symbolicky tak spojil oba rody Lancasterů a Yorků a nastoupil na anglický trůn jako Jindřich VII. Byl zakladatelem dynastie Tudorovců, která vládla Anglii až do roku 1603.
