LUCky.luKA

• Bitva u Czajankových kasáren byl ozbrojený střet mezi československými a německými vojáky, jež se odehrál 15. března 1939.

Společně s odporem strážných skladu v nedalekém Meziříčí šlo o jediný známý boj československých vojáků s německou armádou při obsazování Čech a Moravy v březnu 1939. Podle některých zpráv došlo k boji i 15. března u Moravské Třebové, ale tyto zprávy nejsou ověřeny, a tudíž není jisté, zda k němu skutečně došlo.

Nástin událostí - přestože Adolf Hitler tvrdil, že obsazování Československa začne 15. března 1939 ráno, první němečtí vojáci vstoupili na české území již 14. března večer. Důvodem byly obavy, aby strategickou průmyslovou oblast Ostravska před nimi neobsadila polská armáda.

První kolona jedoucí dále minula Czajankovy kasárny bez problémů, avšak druhá, která měla patrně kasárny zajistit, narazila na odpor. Tato přestřelka mezi Němci a strážnými se brzy rozrostla. Zapojovali se další vojáci. Obraně kasáren velel kapitán Karel Pavlík. Němci nasadili obrněný automobil a protitankové dělo, ale přesto byli odraženi.

Po půlhodinovém boji začaly vojákům docházet náboje. Nakonec se od kanceláře velitele praporu podplukovníka Štěpiny ozvalo troubení „Zastavte palbu!“. Karel Štěpina nařídil poručíku Martínkovi, aby vyšel ven s bílým praporem a vyjednával. Následovalo obsazení kasáren a odzbrojení obránců německými vojáky. Po odzbrojení měli být vojáci odvedeni do zajateckého tábora, ale německý velitel se rozhodl důstojníky propustit domů a vojáky odvést do kasáren. Velitel obránců Czajankových kasáren se později připojil k protinacistickému odboji a byl 26. ledna 1943 popraven v koncentračním taboře Mauthausen.

Další informace -

• 6. listopadu 1953 měla premiéru divadelní hra Milana Jariše Přísaha, inspirovaná událostmi ve Frýdku-Místku. Roku 1955 natočil Jiří Sequens podle této hry film Neporaženi.
• Roku 1989 byl na místě bitvy odhalen malý pomníček. Později byla k pomníku instalována velkoformátová informační cedule. V současnosti si zde každoročně připomíná obranu Czajankových kasáren vlastencký klub.

• Německá okupace Čech a Moravy - 15. březen 1939 je jedním z nejčernějších dnů novodobé české historie i státnosti.

Po okleštění Československa v říjnu roku 1938 a odtržení Slovenska a Podkarpatské Rusi 14. března 1939 okupovala den na to zbývající území Čech a Moravy vojska nacistického Německa. 16. března podepsal Adolf Hitler Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava a na okupovaném území vznikl loutkový totalitní stát, v němž Němci rozpoutali politiku násilí a teroru. Když 29. září 1938 podepsali zástupci Německa, Itálie, Velké Británie a Francie Mnichovskou dohodu, zdálo se, že zachránili evropský mír. Adolf Hitler se zavázal, že poskytne Československu, které bylo přejmenováno na Česko-Slovensko, záruky, což však zůstalo pouze na papíře. Ve skutečnosti Německo neustále činilo nátlak na okleštěnou republiku a kladlo si nehorázné požadavky.

Politika československého ministerstva zahraničí se dostala do německého vlivu. Německo po Česko-Slovensku např. požadovalo, aby vydalo alikvotní podíl čs. zlata a deviz, který připadal na krytí oběživa v Sudetech. Československá strana souhlasila za podmínek, že Německo převezme i alikvotní část československého státního dluhu, což Němci odmítli. Pod obrovským nátlakem nakonec byli nuceni zástupci Národní banky československé podepsat smlouvu s německou Říšskou bankou, podle níž ČSR uvolňuje 481 miliónů korun, z toho 465,8 mil. ve zlatě a zbytek v devizách, pro krytí oběživa v uloupeném pohraničí. Československý pokus o vyhlášení neutrality byl na Hitlerův příkaz zmařen. Česko-Slovensko bylo nuceno „prodat“ Německu válečný materiál za – 648 041 624,- - předválečných Kč, který nebyl nikdy uhrazen. Též bylo nuceno Německu postoupit plány některých zbraňových systémů, např. dalekonosných kanónů vyráběných ve Škodě Plzeň. Kromě toho Německo dále podněcovalo české Němce k vyvolávání provokací, které měly ukázat světu, že Němci v Česko-Slovensku nepožívají všech práv. Počátkem roku 1939 začaly prosakovat zprávy o tom, že Němci chtějí obsadit i zbytek Česko-Slovenska. Již v průběhu měsíce února 1939 byla zahájena série protičeských provokací, které byly vyvolány českými Němci, žijících ve velkých českých a moravských městech. Začalo to provokativním hajlováním, při němž často zaznívalo „Heil März!“ jako narážka na to, že v březnu již bude okleštěné Česko-Slovensko německé. V Praze byly vyprovokovány srážky, končící policejním zásahem. Dne 12. března se při příležitosti německého Dne hrdinů objevily na několika místech v Praze vlajky s hákovými kříži. 13. března vydala berlínská tisková kancelář lživou zprávu, že pražská Národní strana připravuje s marxistickými komunistickými živly ozbrojený puč. Téhož dne zaútočila skupina asi 600 Němců na četnickou stanici ve Stonařově a došlo k lynčování četníků. Také se uskutečnil pochod asi šesti tisíc brněnských Němců směrem k Pohořelicím, kde došlo k zapálení české celnice a rozehnání jejího osazenstva. Navíc zpravodajská služba hlásila, že se k českým hranicím blíží silné kolony německých vojsk. Znepokojeni touto situací požádali českoslovenští představitelé Německo o vysvětlení a žádali o přijetí u ministra zahraničí nebo Adolfa Hitlera.

Dne 14. března po misi slovenského předáka Jozefa Tisa do Berlína byl vyhlášen Slovenským sněmem samostatný Slovenský stát. Na Podkarpatské Rusi potlačovaly československé ozbrojené složky pokus Karpatské Síče o puč. Téhož dne však na Podkarpatskou Rus vtrhly maďarské jednotky, které ji postupně do 18. března obsadily, i když poslední boje utichly až 21. března. Československá vojska a bezpečnostní složky dostaly rozkaz ke stažení, přičemž ještě sváděly s maďarskými jednotkami tuhé ústupové boje. Vyhlášením samostatného Slovenska a obsazením Podkarpatské Rusi Maďary tak Česko-Slovensko zaniklo. V Praze byli 14. března propuštěni z vězení čelní představitelé českého fašistického hnutí Vlajka. Ve 13. hodin došla na Pražský hrad zpráva, že Hitler souhlasí s návrhem prezidenta Emila Háchy o uskutečnění jeho návštěvy v Berlíně.

V 16 hodin odjel Emil Hácha zvláštním vlakem z Prahy do Berlína. Spolu s ním odcestoval i ministr zahraničních věcí dr. Chvalkovský. O hodinu později odstartovalo z Ruzyňského letiště letadlo s plk. Františkem Moravcem a deseti zpravodajskými důstojníky hlavního štábu čs. armády, kteří odváželi nejdůležitější věci z tajného archívu. V tu samou dobu vstoupily na na československé území první německé jednotky; jednalo se o 8. pěší divizi doprovázenou motorizovaným oddílem SS.

Nedlouho na to se toto uskupení střetlo s odloučenou 13. rotou III. praporu pěšího pluku „Slezský“ ubytovaných v provizorních kasárnách v Místku. Došlo k boji, při němž příslušníci wehrmachtu použili i minomety a protitanková děla. Po krátké době vyšší německý velitel nařídil svým jednotkám zastavit palbu, neboť německé velení se obávalo eskalace konfliktu, což by odporovalo deklarovanému mírovému charakteru okupace. Čeští vojáci boj zastavili na rozkaz vrchního velení následující den. V tomto jediném ozbrojeném vystoupení čs. armády proti okupaci bylo raněno 6 českých vojáků, na německé straně byli kromě raněných i mrtví.

V 19.30 hodin telefonoval přednosta poštovního úřadu v Moravské Ostravě, že místní policejní ředitelství, radnici, nádraží a další důležité budovy obsadili Němci. Provokace a výtržnosti českých Němců pokračovaly v Praze, Jihlavě, Olomouci a Brně, kde dokonce po puči obsadili brněnští Němci krátce po půlnoci na 15. březen důležité budovy ve městě.

15. březen 1939 - 15. března v 1.15 hodin vstoupil prezident Emil Hácha a ministr zahraničí František Chvalkovský do nové budovy říšského kancléřství. Po přívětivém úvodním slovu Háchy začal Hitlerův monolog, při němž oznámil, že vydal vojsku rozkaz obsadit české země k Německé říši. Hácha i Chvalkovský seděli ve svých křeslech, jako by zkameněli. Hitler diktoval podmínky a Hermann Göring vyhrožoval masivním bombardováním českých měst. Krátce po druhé hodině určil Hitler přestávku, při níž Hácha volal do Prahy, aby svolal ministerskou radu. Sdělil, že ráno v 6 hodin má do země vtrhnout německé vojsko, přičemž armáda nesmí klást nejmenší odpor a musí se dát bezvýhradně odzbrojit. Civilní obyvatelstvo nesmí ztropit výtržnosti, jinak nastane katastrofa nedozírných následků. Hitlerovo vyhrožování a nátlak k podpisu smlouvy o odevzdání se Německu pokračovaly i po přestávce, ale Hácha odolával až do doby, kdy ho stihl srdeční záchvat. I po té se snažil jednat, ale nakonec byl zlomen. Před 4 hodinou ranní podepsali Hácha a Chvalkovský „prohlášení německé a česko-slovenské vlády“, kde se mimo jiné praví: „Čs. prezident prohlásil, že ... klade osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou vůdce Německé říše.“ Ve 3:15 hodin bylo zahájeno zasedání pražské vlády a ve 3:35 byl odeslán všem armádním sborům rozkaz ze zákazem klást jakýkoliv odpor. Ve 4:30 začal pražský rozhlas vysílat zprávu o chystaném vstupu německých vojsk na území Čech a Moravy.

Obyvatelstvo má zachovat klid, jít jako obvykle do práce a vyčkávat dalších zpráv. Ještě předtím, než vydal generál Jan Syrový pokyn ke kapitulaci, přikázal úřadující náčelník hlavního štábu generál Fiala z vlastní iniciativy zničit tajné spisy. Obdobně se bez pokynu shora zachovala i některá velitelství útvarů. Většina důstojnického sboru očekávala okupaci ukázněně, došlo pouze k několika symbolickým projevům odporu. Ráno 15. března byl nevlídný sychravý den s padajícím mokrým sněhem. Oficiálně začala německá okupace Čech a Moravy. Okupaci Čech oficiálně prováděla 3. skupina armád generála Johannese Blaskowitze (VIII. armádní skupina generála Busche a IV. armádní skupin Schwedlera, dále posílená 5. skupina armád pod velením generála Lista). Moravu obsazovaly divize pod velením generála Gerda von Rundstedta a generála von Riechenaua. K překročení hranic došlo přesně v 6 hodin ráno. Do ulic Prahy i jiných měst vyrukovala policie. Po 7. hodině už jedna z předsunutých německých jednotek obsadila mělnickou vysílačku, odkud se ozvalo německé vysílání. V 8:35 dorazily motorizované jednotky wehrmachtu do Vysočan. V 9:00 byla obsazena letiště ve Kbelích a Letňanech. Zvláštní komando abwehru obsadilo budovu hlavního štábu v Dejvicích se snahou získat písemnosti. Jejich zbytky však tou dobou dohořívaly. V té době zablokovali Němci přístup k Pražskému hradu, úplně ho obsadili v 11 hodin. V 10:30 byla obsazena kasárna v Čáslavi, ve 12 hodin bylo okupováno Uherské Hradiště. Mezi 12. a 13. hodinou obsazovaly pozemní jednotky letiště v Čechách a na Moravě (jako poslední bylo obsazeno přerovské letiště ve 13 hodin).

Příležitosti se uchopili pražští fašisté. Radola Gajda v generálské uniformě sestavil s dalšími politiky v parlamentu tzv. Český národní výbor svatováclavský. Bojůvky vlajkařů začaly vytloukat židovské obchody, obsazovaly sekretariáty různých organizací. Doufaly přitom v to, že přejmou vedení státu, v čemž se ale mýlili. Na nárožích se začala objevovat vyhláška napsaná příšernou češtinou „Rozkas pro Obyvatele“ o převzetí výkonné moci na okupovaném území wehrmachtem, podepsaná: „Vrchni Komandant Armadni-Odil 3 Blaskowitz General Pjechoty“. V průběh 15. března oznámilo německé velení představitelům Slovenského štátu, že na území na západ od Váhu bude vytvořena tzv. ochranná zóna (Schutzzone) a slovenské jednotky se musí z tohoto prostoru stáhnout. V 11 hodin odjel Emil Hácha s doprovodem z Berlína. Hitlerův vlak už byl v té době na cestě do České Lípy, okupované v říjnu 1938. Před polednem byla celá Praha obsazena. Na Hradčanech Němci rozmístili děla a namířili je na město. Před veřejné budovy, hotely a na důležité dopravní uzly byly umístěny německé ozbrojené hlídky s puškami nebo kulomety. Lidé na ulicích se nepřestali srocovat a hrozili Němcům zaťatými pěstmi. Stejná situace, jako v Praze, panovala i v dalších českých městech i na vesnicích, kudy projížděly kolony okupačních vojsk. Lidé se hroutili nebo plakali, jiní se nechali strhnout bezmocným vztekem, další nadávali německým vojákům. Radost měli jen příslušníci německé menšiny, kteří žili v hojném počtu zejména v Praze, Brně a Jihlavě. Tito jásali a zdravili německá vojska pozdravem „Heil Hitler!“. Ve 14 hodin pochodoval protestní průvod asi 500 Pražanů na Václavské náměstí, ale byl rozehnán policií. O půl hodiny později zasahovala policie spolu s pěti příslušníky SS proti davu Pražanů na Národní třídě. Odpoledně došlo k zlepšení počasí a na některých letištích začaly přistávat první německé vojenské letouny; vesměs se jednalo o spojovací letadla, bombardéry Dornier se ve Kbelích objevily až 16. března.

Kromě ojedinělých případů sabotáže, při nichž došlo k probodání pneumatik německých nákladních aut, nedošlo k žádnému odporu, protože akce proti německé armádě měly být souzeny podle stanného práva. Lidé se omezili na nošení českých trikolór, na zpěv národní hymny či na házení sněhových koulí po projíždějících vojenských vozidlech. V den okupace bylo spácháno velké množství sebevražd, které nebyly nikdy šetřeny. Mnoho lidí, zejména Židů, se uchýlilo na velvyslanectví demokratických států. Začal hon Gestapa na německé emigranty a připravovala se „Akce Gitter“ (mříže) na první hromadné zatýkání antifašistů. Pražské policejní ředitelství vydalo na příkaz německých okupačních úřadů nařízení o zákazu nočního vycházení od 21 do 6 hodin. Odpadla večerní představení kin a divadel, schůze a veřejná shromáždění byly pod nejpřísnějšími tresty zakázány. V 17 hodin vyjel z České Lípy do Prahy Adolf Hitler. Autokolonu provázely obrněné vozy. V čele kolony jel Karl Hermann Frank. V 19.15 hodin přijela kolona na Pražský hrad, hradní stráž vystřídali esesáci. Zvláštní vlak s Emilem Háchou se vrátil do Prahy až v 19.30 hodin s úmyslným zpožděním. Ten jel z nádraží na Pražský hrad, kde zasedala vláda. Do útrob Hradu vešel na rozdíl od Hitlera bočním vchodem. V průběhu jednání podala Beranova vláda demisi, kterou však Hácha nepřijal. Adolf Hitler, ač vegetarián a abstinent, jedl na Pražském hradě pražskou šunku a vypil sklenici plzeňského piva. V Praze i jinde v Čechách a na Moravě začala první noc okupace, kterou vylíčil reportér Lidových novin takto: „Obvyklý pražský pouliční život skončil ve středu po 21. hodině. Tu a tam se podél domů táhly ojedinělé postavy. Neobvykle vyhlížela opuštěná stanoviště taxíků, ulice bez tramvají, zavřené automaty, restaurace a kavárny. Volným krokem se po ulicích procházely četnické hlídky s puškami a nasazenými bodly, na křižovatkách stála dopravní stráž a někde také příslušníci říšské obrany. Také na mostech, u nádraží, veřejných budov, vodáren atd. stojí hlídky v přilbách s puškami a kulomety ...“

Protektorát Čechy a Morava - ve čtvrtek 16. března vydal Hitler na Pražském hradě Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Čeští Němci se tímto stali občany Třetí říše. Češi se stali občany nového Protektorátu. Česko-slovenská vláda byla přejmenována v nezměněném složení na vládu protektorátní, která byla navenek zbavena odpovědnosti za obranu, mezinárodní záležitosti, komunikační a celní služby. Češi byli podřízeni svým vlastním zákonům, pokud tyto zákony nebyly v rozporu s německými. Říšský protektor se sídlem v Praze zajišťoval, že česká vláda jedná v souladu s německými zájmy. Mohl vetovat české zákony a propouštět české ministry. Pravomoci vyhrazené říšskému protektorovi zaručovaly, že veškeré rozhodnutí českých představitelů bude podřízeno libovůli nacistických pánů v Berlíně.

Na krátkou dobu byl zaveden okupační režim. Generál pěchoty Johannes Blaskowitz byl jmenován velitelem Čech, mezi generály von Rundstedta, Lista a Bürckela bylo rozděleno velení na Moravě. Vojenskou správu brzy nahradila správa civilní a došlo k odsunu značné části německých jednotek.

Mezinárodní reakce na okupace - Francie prostřednictvím svého ministra zahraničí Bonneta oficiálně oznámila německému velvyslanci v Paříži, že ... francouzská vláda považuje okupaci Čech a Moravy za flagrantní porušení mnichovské dohody a neuznává v žádném případě situaci, která se vytvořila německou akcí v ČSR... Britský premiér Neville Chamberlain se pokoušel prosadit názor, že se vznikem Slovenského štátu došlo k zániku ČSR a Velká Británie není povina garantovat její hranice. Byl však podroben tvrdé kritice ze strany opozičních liberalistů i části vládních konzervativců a Británie se připojila k francouzskému protestu. 16. března obě země stáhly z Německa své velvyslance po protestu proti vzniku samostatného Slovenského štátu. Krátce na to se k protestu připojily i USA. Francie vyhlásila pohotovost své armády.

SSSR jako reakci na okupaci vyzval 16. března Velkou Británii a Francii k jednání o smlouvě o vzájemné pomoci, ke které by se mohlo připojit i Polsko a 17. března podal oficiální ostrý protest proti okupaci Čech a Moravy. Po krachu tohoto jednání o systému kolektivní bezpečnosti vůči Hitlerovi a německo-sovětském sbližování, které skončilo uzavřením paktu paktu Ribbentrop-Molotov v létě roku 1939, uznal SSSR již jako německý spojenec zřízení Slovenského štátu i Protektorátu Čechy a Morava. Bývalé československé velvyslanectví v Moskvě bylo vyklizeno a předáno velvyslanci Slovenského štátu. Zřízení Protektorátu Čechy a Morava oficiálně uznaly Itálie a Maďarsko, později i SSSR.

• První Slovenská republika, též Slovenský štát (oficiálně Slovenská republika) byl formálně samostatný klerofašistický stát na území dnešního Slovenska v letech 1939 až 1945 okleštěný o území obsazené fašistickým horthyovským Maďarským královstvím, naopak byly ke Slovensku na podzim 1939 opětovně připojeny dnes polské části Oravy a Spiše.

Jeho sousedy bylo Nacistické Německo, Protektorát Čechy a Morava, Maďarské království a Polsko (později Generální gouvernement) . Slovenský štát zavedl i vlastní vlajku válečnou, která se odlišovala od oficiální přijaté 14.3.1939, po listopadu 1940 se víc používala. Byla jí státní vlajka s dvojitým černým křížem v černě lemovaném štítu ve středu listu. Vlajka zanikla zánikem státu počátkem roku 1945. Po jednání J.Tisa, kterého si povolal do Berlína A.Hitler pod pohrůžkou, že Slovensko bude rozděleno mezi Polsko a Maďarsko, byla Slovenským sněmem vyhlášena samostatnost a 14.března 1939 vznikl samostatný Slovenský štát jako politický a vojenský spojenec nacistického Německa, který v listopadu 1940 přistoupil k Paktu tří.

První Slovenskou republiku uznávala v průběhu její existence řada zemí, (především země Osy, jejich spojenecké či satelitní země a neutrální země), například Německo, Maďarsko, Itálie, Japonsko, Sovětský svaz (až po uzavření sovětsko-německého paktu ze srpna 1939), Vatikán, Švýcarsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Španělsko, Švédsko, Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie (později Chorvatsko), Mandžukuo (loutkový stát vytvořený Japonskem), čínská vláda v Nankingu, francouzská vláda ve Vichy, Kostarika, Ekvádor, Salvador. První Slovenská republika zanikla důsledkem druhé světové války. Dne 4. dubna 1945 byla osvobozena Rudou armádou Bratislava a do 1. května 1945 bylo celé území Slovenska osvobozeno, v Košicích již 5. dubna 1945 zasedá dočasná vláda ČSR, která přijala Košický vládní program a území Slovenska bylo vráceno důsledkem druhé světové války Československu. První slovenská republika byla administrativně rozdělena do šesti žup s centry ve městech Bratislava, Nitra, Trenčín, Banská Bystrica, Ružomberok a Prešov.

Vznik - Slovenský stát vznikl 14. března 1939 na území Slovenska z pomnichovské Česko-Slovenské republiky po předcházejícím Hitlerově rozhovoru (dohodě či pohrůžce, že v případě nesouhlasu Německo přenechá celý slovenský prostor horthyovskémuMaďarskému království a Polsku) s Jozefem Tisem a Ferdinandem Ďurčanským dne 13. března 1939 v Berlíně. Před tímto jednáním odmítl nezávislost vyhlásit Karol Sidor,který se jako osobnost rovná Jozefu Tisovi a zástupce Hlinkovců v pražské vláde stal v průběhu Homolova převratu na Slovensku novým předsedou slovenské autonomní vlády. Jako prostředek nátlaku se pokusili němečtí agenti umístit pod vilou tohoto hlavního velitele Hlinkových gard a nejvlivnejšího slovenského politika po Jozefu Tisovi výbušný systém, jeho ochranka však Němce včas zadržela. Podobné štěstí chybělo Jozefu Tisovi, před jehož klášterem v Bratislavě explodovala bomba, která zabila jednoho člověka. Slovenský stát vznikl okleštěný bez území jižního Slovenska, které připadly po první vídeňské arbitráži fašistickému horthyovskému Maďarsku a také bez drobných území Spiše, která obsadilo Polsko na podzim 1938. Maďarsko uznalo Slovenský stát hned druhého dne, ale 23. března 1939 zahájilo na Slovensko útok s cílem dobýt další území, což vedlo k malé válce. Nacistické Německo přes Ochrannou smlouvu však Slovensku nepomohlo a po maďarském ultimátu bylo Slovensko donuceno postoupit další území ve prospěch Maďarska.

Zánik - Slovenská republika zanikla na jaře 1945 postupným osvobozováním Slovenska Rudou armádou spolu s rumunskou armádou a Československým armádním sborem, definitivně pak 4. dubna 1945 dobytím Bratislavy, hlavního města první Slovenské republiky. President Jozef Tiso a členové vlády Slovenské republky se ještě před pádem Bratislavy pokusili o únik přes německou frontu do exilu. V rakouském klášteře v Kremsmünsteru byli zajati a 8. května 1945 byl podepsán dokument, kterým se slovenská vláda bezvýhradně podrobila veliteli XX. sboru 3. americké armády, generálu Waltonu Walkerovi a tento dokument je některými historiky považován za formální zánik Slovenské republiky z hlediska mezinárodního práva. To už ale platily dekrety prezidenta Edvarda Beneše z 5. dubna 1945 z Košic o znovuobnovení Československé republiky, proto je sporné uvádění i tohoto data.

Hodnocení Slovenské republiky se značně liší. Lze nalézt hodnocení vysloveně pozitivní i negativní, stejně tak existuje řada osob, které se pohybují mezi těmito hodnoceními. To platí o hodnocení ze strany veřejnosti, historiků i různých společenských skupin na Slovensku. Mezi slovenskými historiky hodnotí Slovenskou republiku kladně například Milan Stanislav Ďurica či František Vnuk. Naopak mezi zastánce silně negativního hodnocení patří Ivan Kamenec, Dušan Kováč či Pavol Mešťan. Mezi představitele "středního" proudu, který vidí na daném státě pozitiva i negativa, náleží například Róbert Letz, Ivan Petranský či Martin Lacko.

Stát či jeho vládnoucí režim bývají označovány řadou různých adjektiv, např. jako klerofašistický. O klerofašismu či fašismu hovořila v souvislosti se Slovenským státem hojně komunistická historiografie, ale i dnes je často užíván. Mezi uživatele tohoto pojmu patří například Rudolf Zahradník. Politolog Roger Griffin varuje před "hyperinflací klerofašismu". Užití pojmu by podle něj mělo být striktně omezeno pro "podivné formy ideologií, které vznikají, když klerikové a profesionální teologové jsou buďto vtaženi do spolupráce se sekulární ideologií fašismu, nebo řidčeji, sami vytvářejí teologicky nepřijatelný koktejl hluboce náboženských přesvědčení s fašistickým předsevzetím spasit národ nebo rasu před dekadencí a úpadkem." Český historik Radomír Malý také odmítá označení státu za klerofašistický a to vzhledem k aktivitám slovenských katolických biskupů a Vatikánu, které směřovaly proti tehdejší vládě a její politice. Je ale historicky zdokumentovaným faktem promítaným z archivů, že katolický kněz Jozef Tiso žehná v Bánovcích nad Bebravou vojákům slovenské armády, kteří jdou bojovat na Východní frontu ve jménu spojenectví s fašistickou Třetí říší a zvedá ruku na fašistický pozdrav. 2.prosince 1941 při jednání s německým vyslancem Hannsem Ludinem souhlasí předseda vlády Vojtech Tuka s "násilným vysídlením" a dokonce i úhradou 500 říšských marek za každého Žida.S přihlédnutím k zákonu č. 210/40 a následujícímu nařízení 198/41 (Židovský kodex) o konfiskaci židovského majetku,financoval Slovenský štát odsun i ze zabavených prostředků odsunutých.

• Mnichovská dohoda a druhá světová válka, 1938–1945 - Když byla československá politická reprezentace přinucena přijmout Mnichovskou dohodu podepsanou 29. září 1938, byl to konec předválečné ČSR, tzv. První republiky.

Němci osídlené Sudety, byly o den později, 30. září 1938, postoupeny Třetí říši a východní část československého Těšínska (kde se 35 % obyvatel hlásilo k polské a 56 % obyvatel k české národnosti)^[2] Polsku. Následně byla po První vídeňské arbitráži Maďarsku odstoupena Maďary osídlena území na jihu Slovenska a Podkarpatské Rusi. Okleštěné Československo existovalo jen krátce, neboť 14. března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost a jako Slovenská republika se stalo satelitem hitlerovského Německa. Zbylé území českých zemí bylo 15. března 1939 obsazeno nacistickými vojsky. O den později byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava.

Ještě před tím odešla z Československa první vlna emigrace, během které odcházeli jednak lidé politicky angažovaní, ale zejména Židé, kterým Hitler otevřeně vyhrožoval likvidací. Mnozí tzv: „rasově nečistí“ kteří zůstali zejména Židé, Romové, tělesně nebo mentálně hendikepovaní, jakož i političtí oponenti režimu, zahynuli v koncentračních táborech nebo byli popraveni. V roce 1940 bylo v Londýně Edvardem Benešem ustanoveno Prozatímní státní zřízení. Centrum komunistického zahraničního odboje sídlilo v Moskvě. V jeho čele stáli Klement Gottwald a Rudolf Slánský. Do odboje proti nacistické okupaci na domácí půdě se zapojili jak demokratické strany tak komunisté. Jejich společným cílem bylo obnovení Československa v předválečných hranicích a vyrovnání se ze Sudetskými Němci a kolaboranty. Významnými organizacemi domácího odboje byli Obrana národa a Ústřední vedení odboje domácího. Obrana národa byl prakticky rozbita říšským protektorem Reinhardem Heydrichem.

Reinhard Heydrich byl v 27. květenu 1942 zabit skupinou v Anglii vycvičených československých výsadkářů (Jan Kubiš a Jozef Gabčík), vyslaných na území protektorátu v rámci Operace Anthropoid. (Jedná se o nejvýše postaveného nacistického politika zabitého během války.) V reakci na tento čin rozpoutali nacisté vlnu represí, které stáli život mnoha obyvatel Protektorátu. V důsledku nepotvrzených udání byli srovnány se zemí vesnice Lidice a Ležáky a jejich obyvatele odvezeni do koncentračních táborů. V důsledku rychlého postupu sovětských vojsk se 29. srpna 1944 představitelé Wermachtu rozhodli obsadit území Slovenského štátu. Tento krok vyvolal na středním Slovensku protifašistické povstání, které mělo za cíl zamezit obsazení slovenského území a pomoci tak postupu sovětské Rudé armády. V důsledku zdržení sovětské ofenzivy bylo povstání tvrdě potlačeno a celé slovenské území bylo obsazeno německou armádou. Povstalci se tak museli uchýlit k metodám partyzánského boje. 5. května 1945 propuklo v Praze povstání, které se rozšířilo na většinu území Protektorátu (Květnové povstání českého lidu). Cílem bylo co nejrychlejší osvobození českého území z německé nadvlády a minimalizace dalších válečných škod, zejména v oblasti průmyslu. 9. května 1945 byla Praha osvobozena sovětskými vojsky, čímž de-facto skončila druhá světová válka v Evropě.

Autor LUCky.luKA 16.Březen 2011 v 18:11 | Permalink