Edmonton Oilers
Vstup do NHL: 22. června 1979
První sezóna: 1979-80
Stadión: Rexall Place, 16.839 diváků
Největší úspěchy: Stanley Cup 1984, 1985, 1987, 1988, 1990
Adresa: 11230 - 110 Street, Edmonton, Alberta T5G 3H7
Individuální rekordy jedné sezóny:Branky: 92 - Wayne Gretzky (1981-82)
Asistence: 163 - Wayne Gretzky (1985-86)
Body: 215 - Wayne Gretzky (1985-86)
Trestné minuty: 286 - Steve Smith (1981-88)
Kořeny dnes již slavného celku NHL sahají daleko před rok 1979, kdy Edmonton vstoupil do nejlepší hokejové soutěže na světě. Začátkem sedmdesátých let se skupina finančníků rozhodla, že bude konkurovat NHL, a vytvořila novou profesionální soutěž - World Hockey Association (WHA). Jedním z dvanácti účastníků byl již v první sezóně v roce 1972 i klub Alberta Oilers, který sídlil v Edmontonu. Jeho hráč Ron Anderson byl dokonce střelcem vůbec prvního historického gólu nové soutěže. Zájem publika však byl minimální. V další sezóně již Olejáři převzali dnešní název a v posledním roce existence WHA se Edmonton dostal až do play off. Ve finále však podlehl Winnipegu 2:4 na zápasy. Nová historie Edmontonu Oilers se začala psát v létě roku 1978. Klub podepsal 1,7 miliónový kontrakt s tehdy sedmnáctiletým Waynem Gretzkym z Indianapolis Racers. Smlouva byla uzavřena do konce roku 1999, tedy na dalších jednadvacet let. Existence klubu je však nerozlučně spojena i s osobou Glena Sathera. Působil zde nejdříve jako hráč, později jako hrající trenér, aby se nakonec stal generálním manažerem a prezidentem klubu. Glen Sather se však nespoléhal jen na kvality tehdy velmi nadějného nováčka Waynea Gretzkyho, ale budoval tým, který měl již brzy kralovat celé NHL. Díky jemu Edmonton získal v prvních letech svého působení v NHL při amatérském draftu spoustu kvalitních hráčů. A hovoříme-li o roce 1978, je třeba připomenout, že v sezóně 1978-79 oblékli dres Edmontonu první Evropané: Finové Kampurri a Siltanen a náš reprezentační obránce Rudolf Tajcnár.
Premiéru v NHL měl klub 10. 10. 1979 v Chicagu. První gól klubu v NHL vstřelil Kevin Lowe. Mužstvo se nakonec překvapivě probojovalo až do play off. Po dalších dvou sezónách se pak klub zařadil mezi nejlepší celky NHL. Na dobrých výsledcích klubu se podíleli především Jari Kurri a Wayne Gretzky. Tato superdvojice lámala jeden rekord NHL za druhým. Dalšími hvězdami týmu byli Paul Coffey, Glenn Anderson, Mark Messier, Charlie Huddy, Kevin Lowe a brankáři Grant Fuhr a Andy Moog. Tito hráči pak vytvořili vůbec nejúspěšnější hokejovou dynastii NHL osmdesátých let. V sezóně 1982-83 už Edmonton sahal po Stanley Cupu, ale New York Islanders byli až příliš suverénní a zvítězili 4:0 na zápasy. Gretzky, Messier a Coffey se dostali do All-Stars, v celku se začal objevovat i další československý reprezentant - českobudějovický Jaroslav Pouzar. Byl také příští rok u zisku Stanley Cupu 1984. Edmonton na cestě k hokejovému Olympu vyřídil Winnipeg, Calgary, Minnesotu a ve finále zvládl perfektně reparát a obhájce NY Islanders celkem hladce porazil 4:1 na zápasy. V témže roce, kdy si klub připsal první Stanley Cup, získal i své první ligové prvenství a po dvou čtyřsetbrankových sezónách vytvořil dodnes platný rekord vstřelením 446 gólů. Edmonton byl v té době skutečným fenoménem celé NHL a jeho ofenzivní hra mu přinášela úspěchy jako na běžícím pásu.
O rok později v play off `85 Olejáři Stanley Cup obhájili, když porazili Philadelphii 4:1 na zápasy. V sezóně 1985-86 ovšem přišel výpadek, to když Edmonton nepostoupil ve čtvrtfinále přes Calgary. Oilers si vše znovu vynahradili o rok později, když ve finále znovu porazili Philadelphii. V dalším ročníku 1987-88 se sice stará vítězná parta začala pomalu rozpadat (nejprve odešel Paul Coffey, pak dal Andy Moog přednost olympiádě), ale přesto se Edmontonu podařilo ve Stanley Cupu opět zvítězit, už počtvrté. Fenomenální kapitán Oilers Wayne Gretzky sice po sedmi letech uvolnil trůn nejlepšího střelce a nahrávače, ale stále byl hlavním trumfem týmu. Velkým překvapením nové sezóny 1988-89 proto bylo, když majitel klubu Pocklington prodal právě svého nejlepšího hráče 9. srpna 1988 za podivných okolností do Los Angeles Kings. Spolu s Gretzkym putovali do Los Angeles Marty McSorley a Mike Krushelnisky, v protisměru pak Jimmy Corson, Martin Gelinas a 15.000.000 dolarů navrch. Všeobecně se očekávalo, že bez Gretzkyho bude Edmonton polovičním týmem. A první sezóna této prognóze dala za pravdu. Až třetí místo v divizi se v play off proměnilo ve vyřazení v prvním kole v souboji s Gretzkyho Los Angeles. Ale už sezóna následující vyrazila všem skeptikům dech. "Stárnoucí" Mark Messier, který se po Gretzkym stal kapitánem týmu, se vypnul k vynikajícímu výkonu, který mu přinesl nejen titul nejužitečnějšího hráče ligy, ale především vybičoval jeho spoluhráče ke skvělé hře. Výsledkem pak byl již pátý zisk Stanley Cupu. Velký podíl na tomto triumfu měli kromě "veteránů" i nadějní hráči nové generace, ať už brankář Bill Ranford nebo dvě evropské hvězdy - Fin Esa Tikkanen a Čech Petr Klíma.
Také sezóna 1990-91 se vyznačovala skvělým postupem v play off. Cestu za dalším Stanley Cupem nicméně Olejářům v semifinále dosti nečekaně zastavily Severní hvězdy z Minnesoty. Před další sezónou se ovšem Oilers rozloučili s dalšími svými legendami Markem Messierem a Grantem Fuhrem. Odešel i Glenn Anderson a nové posily rozhodně neslibovaly navázat na výsledky předchozích let. Edmonton se přesto nepoložil a ačkoliv v dlouhodobé soutěži skončil až dvanáctý, v play off se probojoval až do semifinále, kde jej však vyřadili skvěle připravení Chicago Blackhawks. Ale stejně tak jak postupně odcházeli hráči pamatující největší slávu klubu, mizely i úspěchy. Edmonton zažil počátkem devadesátých let několik hluchých sezón a teprve od roku 1997 se opět začal pravidelně dostávat do play off. Od té doby se pro Olejáře dvakrát stalo konečnou stanicí druhé kolo, poté Oilers vypadli třikrát za sebou hned v kole úvodním. Naposledy v ročníku 2000-01, byť po převelikém boji, s Dallasem Stars.
Přesto nelze tyto výsledky považovat za vyslovený neúspěch. Edmonton se totiž, stejně jako všechny zbývající kanadské týmy v NHL, potýkal se stále většími finančními problémy. Udržet potom v kádru kvalitní hráče nebo dokonce hvězdy první velikosti bylo téměř nemožné. Oilers v tomto směru vzdorovali dlouhodobému trendu poměrně dlouho. Až do konce sezóny 2000-01 se jim dařilo v mužstvu udržet skvělého tvůrce hry Douga Weighta, pravidelného vítěze týmové tabulky produktivity. Před tou následující však o svou největší oporu přišli. Ani při nejlepší vůli mu Olejáři nemohli nabídnout tolik peněz jako St. Louis. Kevin Lowe však věřil, že mladí útočníci Jochen Hecht a Marty Reasoner, kteří za něj z Blues přišli, ho dokážou nahradit. Úvodní zápas nového ročníku měl v Edmontonu sváteční příchuť. Oilers se rozhodli vzdát hold finskému forvardovi Jari Kurrimu a vyvěsili jeho dres ke stropu své arény. Kurriho "sedmnáctka" se tak mohla znovu ocitnout ve společnosti slavné "devětadevadesátky", již dříve zvěčněného trikotu Waynea Gretzkyho. Vzpomínka na slavné časy inspirovala jejich hráče natolik, že se téměř po celý listopad chlubili nejméně obdrženými brankami a zároveň se drželi mezi deseti nejproduktivnějšími týmy ligy. Pak si však Ryan Smyth zlomil kotník a na mužstvo přišla krize. Trenér Craig MacTavish neváhal sáhnout po drastickém řešení a nechal sedět některé veterány, na jejichž bezkrevný výkon se už nemohl dívat. Před uzávěrkou přestupů se Lowemu podařilo získat newyorského jezdce Mikea Yorka výměnou za Toma Potiho. Nakonec se Oilers po Montrealu Canadiens (1969-70) stali teprve druhým týmem ligové historie, který nasbíral 92 body a přesto nepostoupil do play off.
