Hokejové osobnosti díl IX. - Milan Nový
Milan Nový: narozen 23. září 1951 v Kamenných Žehrovicích
Když se na konci září roku 1951 narodil v malém městečku u Kladna Milan Nový, nikdo ještě nemohl tušit, že československý hokej v něm v budoucnu získá opravdovou superhvězdu. Od devíti let jej otec vozil na kladenský stadion, kde dělal první hokejové krůčky. Už tehdy vynikal mezi svými vrstevníky svou obětavostí a především počtem branek v soupeřových sítích. V sedmnácti letech naskočil do ligy v dresu Poldi Kladno a dvě sezóny (1972-74) "odvojákoval" v jihlavské Dukle. Ještě než se vrátil, stal se ve svých pouhých 21 letech nejproduktivnějším hráčem a střelcem nejvyšší soutěže. V konkurenci takových ostřílených jmen jako Hlinka, Martinec nebo Nedomanský dokázal mlad íček Nový nastřílet 39 branek ! Právě posledně jmenovaného měl v roce 1975 nahradit v reprezentaci, protože "Big Nedo" emigroval za hokejem do Kanady. Reprezentační benjamínek se uvedl skvěle - na mistrovství světa v Německu nasbíral v deseti zápasech osm bodů a přivezl si domů stříbrnou medaili.
Svoji životní sezónu zažil Nový v roce 1976: s Kladnem získal už svůj třetí ligový titul, v čs. lize byl podruhé nejlepší v kanadském bodování a s průměrem gólu na zápas byl také nejlepším střelcem. Dobrou střeleckou bilanci si udržel i na olympiádě v Innsbrucku (pět branek v pěti zápasech), kde přispěl ke stříbrným medailím a ještě lépe dopadl na mistrovství světa v Katowicích, kde si podruhé potěžkal trofej pro mistra světa. A aby toho nebylo málo, tak na prvním ročníku Kanadského poháru rozhodl jediným gólem o historickém vítězství nad kanadskými profesionály. Štěstí prožíval i v osobním životě - v závěrečných dnech světového šampionátu se mu narodila dcera Klára. O nic méně úspěšný byl pro Nového i následující rok - ve Vídni se podruhé stal mistrem světa a hodnocení odborníků mu vyneslo Zlatou hokejku pro nejlepšího hokejistu Československa v roce 1977. Doslova tím nejzářivějším klenotem se stal pro Kladno - pomohl mu k vítězství v Poháru mistrů evropských zemí a obhajobě ligového titulu. K němu přispěl 59 brankami a získal 89 kanadských bodů, čímž vytvořil dva dosud platné rekordy nejvyšší soutěže. Olympijské hry 1980 v Lake Placid byly veřejností označeny za velký propadák čs. hokeje, jehož reprezentační mužstvo skončilo až na pátém místě. Milan Nový však mohl být spokojen - s 15 body v šesti zápasech !! se stal nejproduktivnějším hráčem turnaje a k dalšímu kladenskému titulu mu přibyla další pocta. Právě na Kladně Nový vytvořil skvělou dvojici s obráncem Františkem Pospíšilem, který jej neustále zásoboval gólovými přihrávkami a byl to také kapitán středočechů, kdo mu vymyslel přezdívku "Balík". Nový svoji skvělou střelbu dlouho a pečlivě trénoval doma s ocelovými puky, které si sám vymyslel. Dostal tak do paží velkou sílu a když potom nastoupil v zápase s normálním kotoučem, i ty nejtvrdší střely prováděl s neuvěřitelnou lehkostí.
V roce 1982 po zisku třetí Zlaté hokejky a jako šestinásobný !!! vítěz bodování československé ligy dostal zasloužilý reprezentant Nový povolení zahrát si také v cizině. Odjel do Washingtonu, který jej ve stejném roce draftoval jako 58. v celkovém pořadí a začal nastupovat v dresu 66, protože jeho "šestka" už byla obsazena. V 31 letech nejstarší hráč tehdejšího kádru "Capitals" si ostudu rozhodně neudělal a se svými 48 body patřil k nejproduktivnějším hráčům týmu. Dodnes si jej vedení klubu velmi váží a pravidelně ho zvou na návštěvu. Když v hlavním městě USA křtili v prosinci 1997 novou halu a pozvali největší osobnosti historie klubu, byl jediným pozvaným Evropanem. Po návratu ze zámoří sehrál ještě dvě sezóny ve švýcarském Curychu a jednu ve Vídni. Po rakouském angažmá se rozhodl pověsit brusle na hřebík, ale Kladno mezitím sestoupilo z nejvyšší soutěže a srdcař Nový se rozhodl svému mateřskému klubu ještě pomoci. Když Kladnu pomohl znovu mezi elitu, nevedl si díky poctivému tréninku vůbec špatně a tak se rozhodl, že ještě jednu sezónu přece jenom zkusí - v šestatřiceti letech !!! Zhruba v polovině sezóny 1988-89 mu na křídlo přeřadili teprve šestnáctiletého Jaromíra Jágra a došlo ke spojení dvou hráčů, kteří nejvíce ovlivnili československý a později český hokej. Na straně jedné největší osobnost let sedmdesátých a osmdesátých, na straně druhé největší hvězda hokeje současnosti. Veterán Nový nasbíral na konci své definitvně poslední sezóny 53 bodů jako nejproduktivnější hráč týmu. Během své dlouhé kariéry Nový nevynechal v osmi ligových sezónách za sebou jediný zápas (dodnes rekord) !!! Dres s číslem šest se v dobách jeho největší slávy stal synonymem pro góly, Nový věděl všechno o všech brankářích na světě a jejich slabiny pak využíval na jejich překonání. Také díky tomu jako první překonal bájnou 500 branek vstřelených v lize a reprezentaci. Celkem má na kontě 594 gólů a dodnes je nejlepším českým střelcem všech dob.
Po skončení aktivní kariéry Nový působil rok jako sekretář kladenského oddílu, ale funkcionaření ho nebavilo a vrhl se raději na podnikání. Nejprve zkusil cestovku a pak založil firmu Talent a obchodoval s izraelskou kosmetikou. V listopadu 1995 založil nadaci Milana Nového, která pomáhá bývalým hokejistům a dalším sportovcům, kteří se ocitli v beznadějných situacích nebo byli postiženi zdravotními potížemi. V roce 1997 nastoupil v dresu extraligového Kladna k několika zápasům také Milan Nový junior.
Washington Capitals |
Historie - Hlavní město USA a lední hokej byly dlouho pojmy, které spolu příliš nesouvisely. Osm prvních sezón v NHL, tedy roky 1974 - 1982, byly pro washingtonské charakterizovány pobytem ve spodní části tabulky a Capitals se v té době ani jednou neprobojovali do play off.
První ročník v NHL skončil pro mužstvo doslova fiaskem. Washington se stal držitelem mnoha negativních rekordů. Vyhrál nejméně zápasů v základní části (8), prohrál nejvíce zápasů (67), získal nejméně bodů (21) a inkasoval nejvíce branek (446). V divizi skončili Capitals poslední se ztrátou 37 bodů za předposledním Detroitem a se ztrátou 92 bodů za prvním Montrealem. Na této katastrofě se podíleli také trenéři Jim Anderson, Red Sullivan a Milt Schmidt, kteří mohli být spokojeni snad jen s hrou Tommyho Williamse. V obraně si zmínku zaslouží ostrý Yvon Labre a veterán Doug Mohns, kdysi spoluhráč Stana Mikity. Po tomto vskutku děsivém výsledku se Capitals nicméně už jen zlepšovali, byť ve své divizi - nejprve Norrisově a od ročníku 1979-80 Patrickově - obsazovali většinou poslední příčku. Za první úspěch mohli Capitals považovat výkonnostní vzestup, který je v sezóně 1976-1977 konečně odpoutal od poslední příčky v pomyslné tabulce NHL. Výrazně se zlepšila obranná činnost, dvojici brankářů Ron Low - Bernie Wolfe se podařilo snížit průměr obdržených branek na zápas pod čtyři. Podařilo se navíc získat Guy Charrona, který se stal nejproduktivnějším hráčem mužstva a byl nominovaný i na mistrovství světa 1977 jako člen kanadské reprezentace, první v historii šampionátů, kterou tvořili profesionálové.
Dlouhotrvající neúspěchy nenechávaly klidným ani vedení klubu, které začalo navazovat kontakty s Evropou. Průkopníky v dresu s hvězdami byli švédští reprezentanti Rolf Edberg a Leif Svensson, později přišel i další výborný hráč Bengt Gustafsson. V listopadu 1979 převzal Washington teprve osmadvacetiletý Gary Green. Ani jemu se však nepodařilo prolomit bariéru, která jakoby existovala mezi klubem a play off. Se začátkem osmdesátých let se začalo postavení Capitals měnit. V sezóně 1982-83 se Caps ziskem 94 bodů a třetím místem v Patrickově divizi dočkali vytoužené premiéry v play off. Tam však pro ně byli hokejisté New Yorku Islanders příliš silným soustem (1:3 na zápasy). V této sezóně se objevil na soupisce Washingtonu Capitals první hráč z bývalého Československa, kterým byl Milan Nový. Jako jedenatřicetiletý se však těžko přizpůsoboval náročné soutěži, a i když dostal dost příležitostí a chyběl pouze v sedmi zápasech, vrátil se po roce do Evropy. Otcem washingtonského úspěchu byl v té době trenér Bryan Murray. Nejlepším důkazem tohoto tvrzení je skutečnost, že Murray získal v roce 1984 cenu pro nejlepšího trenéra NHL. V klubu působila řada skvělých hokejistů, i když do nepříliš hokejového amerického hlavního města jen málokdy zamířila hvězda první velikosti. Mezi ty lze počítat jen kapitána Roda Langwaye - dvojnásobného vítěze James Norris Trophy. V osmdesátých letech se Washington vyznačoval výbornými brankáři, hráli zde například Al Jensen a Pat Riggin - vítězové Jennings Trophy, Pete Peeters, Clint Malarchuk, Mike Liut či Don Beaupre. Dále skvělou obranou, o čemž svědčí jména hráčů jako Scott Stevens, Larry Murphy, Kevin Hatcher a Calle Johansson. V útoku se v jejich dresu objevilo několik velikánů: superstřelec Mike Gartner, hokejový mozek mužstva Bengt Gustafsson, Denis Maruk, Ryan Walter, Bobby Carpenter, Dave Chrisitan, Dino Ciccarelli, Dale Hunter či Kelly Miller. V této konkurenci se od roku 1986 začal prosazovat i náš Michal Pivoňka, posléze i Slovák Peter Bondra. Klub se díky těmto borcům na dlouhé roky usadil na přední příčky své divize. V poháru se po osmileté absenci v play off prosazovali washingtonští střídavě do prvního a druhého kola. Teprve v sezóně 1989-90, kdy vyhráli svoji divizi, se dočkali postupu až do semifinále Stanley Cupu, kde ztroskotali na Bostonu Bruins.
