Hokejové osobnosti díl VI. - Miroslav Dvořák
Miroslav Dvořák: narozen se 11. října 1951 v Hluboké
Miroslav Dvořák patřil ve své době k uznávaným pojmům v celé Evropě. První část dlouhé hokejové kariéry zasvětil svému rodiště jižním Čechám. V dresu Českých Budějovic si vydobyl respekt a zanedlouho už klepal na reprezentační dveře. Pootevřel mu je tehdejší trenér československého výběru Karel Gut, který jej společně se spoluhráčem Milanem Chalupou napevno zabudoval do základní sestavy. V mužstvu se sešel s takovými esy, jako byl Holeček, Kaberle, Nový či Hlinka. Velkých jmen se ale nezalekl a díky své obětavosti se rázem stal nepostradatelným článkem. V nejlepších létech, když mu bylo kolem pětadvaceti, vybojoval dva tituly mistra světa, zlato přivezl nejprve z polských Katovic (1976) a o rok později i z rakouské Vídně. Podobný kousek, tedy obhajoba prvního místa, se podařila až samostatné české reprezentaci o více než dvacet let později. O jeho výkonech se už povídalo po celé severní Americe, jenže co to bylo Dvořákovi platné, když usurpátorský režim komunistické strany umožňoval odchod až po dovršení třiceti let.
Musel si tak odkroutit ještě další pět sezón v československé první lize, v letech 1981 a 1982 byl dokonce vyhlášen nejlepším zadákem celé soutěže. Až v létě 1982 mu bylo dopřáno okusit slovutnou NHL a Dvořák, draftován téhož roku Philadelphií Flyers ve třetím kole jako celkově 46., vyrazil za moře. Sečteno podtrženo, měl za sebou necelých sedm stovek utkání v lize a reprezentaci, v nichž jakožto defenzivní bek nasázel velmi pěkných třiaosmdesát gólů. Nový život načal Miroslav Dvořák sebejistě. Pln zkušeností vlétl do NHL jako suverén a téměř přes noc se stal základním stavebním kamenem sestavy Flyers. Všechny okolo udivoval nekompromisní hrou do těla, kterou by od “nějakého Evropana” nikdo nečekal. Hrál ovšem čistě, jeho obranné bodyčky byly jako vystřižené z hokejového slabikáře – celkem byl v 211 zápasech, k nimž v NHL nastoupil, potrestán jen 51 minutami, což byl v tehdejším “mužstvu zabijáků” téměř zázrak.
Ale vraťme se k jeho prvnímu roku v USA. Díky přízni Mikea Keenana, železného trenéra Flyers, dostal šanci v osmdesáti zápasech, ve kterých dal parádní základ svému bodovému kontu v NHL – získal 37 bodů za 4 branky a 33 asistencí. Statistiky v play-off příliš ozdobit nemohl, poněvadž se jeho mužstvo poroučelo již v prvním kole a Dvořák tak ukořistil jednu jedinou přihrávku. Následující ročník byl pronásledován zdravotními problémy, přesto stihl šestašedesát zápasů a opět skvělých jednatřicet bodů. Vyřazovací fáze ovšem byla opět bídná a Stanley Cup v nedohlednu. V sezóně 1984-85, Dvořákově poslední v kanadsko-americké lize, se mnohé změnilo. Philadelphia posílila a pro věrného služebníka tak zbývalo čím dál méně místa. V sestavě začali dostávat příležitost mladší hráči s perspektivou, jíž se Dvořák příliš ohánět nemohl – bylo mu přece jen už třiatřicet. V základní části vyjel k zápasu jen sedmačtyřicetkrát, avšak v play-off dostala jako obvykle zkušenost a rutina zelenou. Dvořák se tedy podílel na spanilé jízdě Letců Stanley Cupem, která skončila až v samotném finále. Tam Philadelphia, stále vedená Mikem Keenanem, nestačila na stroj jménem Edmonton Oilers, jemuž podlehla 1:4 na zápasy. Smutek z porážky však rychle vyprchal a Dvořákovi zůstala na NHL krásná vzpomínka. Nechaje za sebou dobrý dojem, kterým částečně napravil špatnou pověst českých obránců v NHL, odcestoval Miroslav Dvořák zpět na starý kontinent.
HC Mountfield a.s. - historie - První záznamy o hokeji v jihočeské metropoli nalézáme v kronice klubu SK České Budějovice z roku 1911 - základ prvního druzstva tvořili sextáni gymnázia Feigl, Lorenc, Pilman, Schrabal, Selinka, Šesták, Švarc, Tůma a Vrkoč. V roce 1912 přišel do Českých Budějovic náruživý sportovec a neméně zdatný organizátor Dr. Zdeněk Černý. Na podzim téhož roku kolem sebe seskupil výše jmenované nadšence, k nimž postupně přibyli další. Předsedou, náčelníkem, kapitánem, a trenérem klubu v jedné osobě byl Dr. Černý, který se naučil hokeji v SK Horymír Příbram a zdokonalil se na studiích v Praze. K prvnímu zápasu v bandy na ledě došlo v jihočeské metropoli v neděli 12. ledna 1913, kdy se na kluzišti ČLTC mezi sebou utkala I. a II. mužstva Hockeyového kroužku. V zápase hraném na 2 x 30 minut mužstvo zvítězilo 13:1. Platících diváků bylo kolem stovky, ovšem dalších 700 přihlíželo za drátěným oplocením. Za týden si českobudějovičtí dojeli do Strakonic ke zkušenému soupeři, který měl ve hře již pětiletý náskok, pro porážku 1:10, ale v odvetě 2. února na kluzišti mezi mosty na Malši domácí podlehli po boji čestně 4:7. Na hokej přišla už téměř tisícovka diváků!
Rozmach českobudějovického hokeje přibrzdila I. světová válka, které odvedli hrůznou daň i průkopníci hokeje na soutoku Malše s Vltavou - Áda Schrabal, Karel Selinka, Jan Vrkoč a Leo Feigl. Bandy hokej nalezl místo postupně v AFK České Budějovice, po válce pak ve Slavoji České Budějovice (působil na "Palačáku" a neměl nic společného s názvem po roce 1950), DSK České Budějovice, SK České Budějovice, YMCA Č. Budějovice a konečně ve Viktorii Č. Budějovice. Dne 21. prosince 1921 sehrál SK České Budějovice ve Strakonicích první utkání v hokeji kanadském, o týden později se hrálo historické první utkání v kanadském hokeji v Českých Budějovicích a SK Č. B. porazil SK Písek 2:1. První sestava týmu vypadala takto: Straka - Vácha, Staněk - Kalina, Meinert, E. Schrabal - Raška, Winkler, Neumann. Bandy postupně zmíralo, v sezóně 1925/26 měla "kanada" jasně převahu a příští ročník byl jiz definitivně ve znamení hokeje s pukem. Viktorie Č. B. se 10. ledna 1928 sloučila se Slovanem Č. B. a vznikl AC Stadion České Budějovice, který se stal v roce 1930 mistrem českého venkova, v sezóně 1936/37 hrál v prvním ročníku celostátní ligy a položil základy slavné tradici. Vychoval reprezentanty Čeňka Píchu, Františka Mizeru, Jiřího Macelise a existoval až do oslav dvacetiletého jubilea 15. února 1948. Po nástupu komunistů k moci docházelo k neustálým reorganizacím a v rámci přejmenovávací mánie se slavný AC Stadion České Budějovice rychle měnil na Sokol Stadion Č. B. (1948/49), ZSJ Obchodní domy Č. B. (1949/50), SKP Č. B. (1950/51), až k ustálenému Slavoji České Budějovice. Ten existoval od sezóny 1951/52 az do 4. října 1965, kdy v době kritické ekonomické situace klubu převzal hokej pod svá křídla národní podnik Motor a pomohl mu k návratu mezi elitu.
Jestliže éra Slavoje Č. B. byla spjata se jmény Hajšman, Španinger, Vodička, Bílek, období Motoru Č. B. dalo našemu hokeji Maříka, Prazáka, Miroslava Dvořáka, Pouzara, Korbelu, Norberta Krále, Lálu, Caldra a další špičkové hráče. Poslední změna názvu se datuje 21. prosince 1992, kdy klub, hrdě se hlásící k tradici AC Stadionu, Slavoje a Motoru, byl přejmenován na HC České Budějovice. Z jeho současných hokejových hvězd působí v kanadsko - americké NHL Jaroslav Modrý, Radek Dvořák, Stanislav Neckář, Roman Turek, Václav Prospal, Peter Bartoš a Zdeněk Kutlák. K největším úspěchům českobudějo-vického hokeje patří zisk mistrovského titulu SKP Č. B. v ligovém ročníku 1950/51, druhé místo Motoru Č. B. v ročníku 1980/81, kdy Jihočeši skončili druzí jen dva body za Vítkovicemi a nebýt toho, ze experimentálně neplatily nerozhodné výsledky, stali se mistry, a konečně třetí příčka HC České Budějovice v ročníku 1994/95. Nejvýznamnější trenéři v historii českobudějovického hokeje: Václav Piloušek, Zlatko Červený, Slavomír Bartoň, Luděk Bukač, Karel Prazák, Vladimír Caldr.
Názvy klubu: 1928 - AC Stadion (sloučení SK Viktorie a SK Slovan), 1948 - Sokol Stadion, 1949 - ZSJ Obchodní domy Stadión, 1950 - SKP (Sdružené komunální podniky), 1952 - Slavoj, 1965 - Motor, 1993 - HC České Budějovice, 2006 - HC MOUNTFIELD, a.s.
Nejlepší ligová umístění:
- Československo: mistr ligy 1951
- ČR: 3. místo (1994/95, 2007/08)
Mistrovský kádr 1950/51:
Kroupa, Kolouch - Charypar, S.Pícha, Lidral, Vacovský, V.Mizera - Č.Pícha, F.Mizera, Němec, Vávra, Bílek, Pešek, Oberleitner, Kalista. Trenér Václav Piloušek.
Vítězové kanadského bodování:
- Jiří Lála (1987/88)
Zlatá hokejka:
- Roman Turek (1994)
Galerie slavných: Jiří Macelis, Antonín Španinger, Miroslav Dvořák, Jaroslav Pouzar, Karel Pražák - také trenér, Jiří Lála, Vladimír Caldr (i trenér), Roman Horák, Radek Bělohlav, Roman Turek, Radek Dvořák, Radek Ťoupal, Luděk Bukač (trenér)
