Hokejové osobnosti díl VII. - Petr Klíma
Petr Klíma: narozen 23. prosince 1964 v Chomutově
Petr Klíma naskočil do ligy jako sedmnáctiletý v dresu Litvínova, kde odehrál dvě sezóny, než byl odvelen na vojnu do jihlavské Dukly. Už v předchozím ročníku Klíma sice patřil k nejproduktivnějším hráčů "Chezy" ale teprve v Jihlavě se z něj stala opravdová hvězda. První útok jihlavské Dukly Rosol-Kameš-Klíma totiž začátkem 80. let strašil všechny ligové brankáře a dokázal se prosadit i na Kanadském poháru 1984. Právě tam Klímu poprvé kontaktovali zástupci Detroitu, který jej v roce 1983 draftoval. Přesto dobrého střelce nezískali, přestože už měli v kapse předběžnou smlouvu. Kvůli možnému obvinění z dezerce museli počkat, až ukončí základní vojenskou službu v Jihlavě. Navíc se Klíma chtěl ještě ukázat na mistrovství světa v Praze 1985.
Nominaci měl téměř jistou, jenže dva dny před zahájením šampionátu si v přípravném zápase zlomil dva prsty levé ruky a tím pro něj MS skončilo. Absolutní vztek pak prožíval jako svědek toho, jak si komunističtí funkcionáři rozebírají jeho výstroj včetně hokejek. Tehdy v něm definitivně uzrálo přesvědčení, že v takovýchto poměrech už dál žít nechce. V létě 1985 odjel s Litvínovem na soustředění do Norimberka, kde už na něj čekal trenér Detroitu Nick Polan s řidičem. Odjezdem za hranice pro něj začala nová etapa jeho života. Vzpomínky na domov mu v následujících letech v NHL připomínala už jen číslice 85 na dresu podle roku dramatického odchodu. Hned v prvních letech u Red Wings se Klíma dokázal prosadit, tři roky po sobě vstřelil přes 30 branek a patřil v týmu k nejlepším. V sezóně 1987/88 nastřílel více branek jen Steve Yzerman. V dalším roce ale Klímu pronásledovala zranění, v listopadu 1988 si vymkl kotník, v prosinci natáhl třísla a v únoru 1989 jej sužovaly bolesti zad. Výsledkem byla pouze padesátka odehraných utkání a rozehrávání na farmě v Adirondacku.
Chystal se proto vrhnout nové síly do následujícího ročníku, jenže vše mu překazil trenér Jacques Demers, který si už dlouho stěžoval na jeho nedostatečné bránění. Demersovy navíc nahrávaly Klímovy výstřelky v podobě několika zničených aut a problémů s alkoholem, což se v místních novinách propíralo poměrně často. Vzájemné neshody se tak vyřešily v listopadu 1989, kdy byl Klíma vyměněn do Edmontonu. Klímovi se z Detroitu nechtělo ale nakonec mohl být náramně spokojený. Po několika letech se setkal v jedné kabině s Vladimírem Růžičkou a především byl součástí týmu, který v roce 1990 získal poslední Stanley Cup pro Edmonton. Naplno Klíma zazářil v sezóně 1990/91. Soupeřům nastřílel 40 branek a skončil druhý v kanadském bodování Oilers, o bod za Esou Tikkanenem. Během úspěšného působení v Edmontonu si Klíma mohl znovu zahrát v reprezentačním dresu ale účast na Kanadském poháru 1991 nakonec odmítl. Přestože mohl být v Edmontonu spokojen (za čtyři roky nastřílel 118 branek a nasbíral přes 200 bodů), neustále se mu stýskalo po americkém způsobu života a usiloval o návrat do USA. Vcelku proto přivítal výměnu do slunné Tampy v červnu 1993. V průměrném celku se stal jakýmsi opatrovníkem mladého Romana Hamrlíka a společně s Brianem Bradleym také teměř jediným tahounem týmu.
Díky stávce NHL se Klíma v roce 1994 objevil také v Evropě. Nejprve hrál za německý Wolfsburg a v lednu 1995 se po deseti letech znovu ukázal také na českém ligovém ledě. Za Zlín však společně s Hamrlíkem nastoupil pouze jednou a musel se vrátit do právě zahájené NHL. V dresu Tampy se pak v prosinci 1995 stal teprve čtvrtým Evropanem, který vstřelil v NHL více jak 300 branek. I v Tampě ale měl rebel Klíma problémy s trenérem. Tentokrát byl však na vině spíše samotný Terry Crisp, který doslova nesnášel Evropany a Klímovi s Hamrlíkem stejně jako třeba Alexandru Šelivanovi z Ruska to dával řádně najevo. Přesto právě v Tampě odehrál svoji poslední úspěšnou sezónu v NHL. V ročníku 1995/96 vstřelil 22 branek a s dvaapadesáti body byl třetím nejlepším bodovačem týmu. Následující sezóna 1996/97 se pro Klímu stala doslova putovní a on sám by ji nejraději ze své kariéry vymazal. V srpnu 1996 byl vyměněn do Los Angeles, kde odehrál pouhých osm utkání a ještě v říjnu byl poslán do Pittsburghu. Tam jej trenér Eddie Johnston postavil do formace se samotným Mariem Lemieux ale očekávaný efekt to nepřineslo a Klíma se stejně jako celý Pittsburgh dost trápil. V listopadu proto uskutečnil generální manažer "tučňáků" Craig Patrick několik trejdů a zařadil na soupisku šest nových hráčů. Místo proto museli uvolnit jiní, mezi nimi byl na farmu poslán i jednatřicetiletý Klíma. Za Cleveland v IHL Klíma odehrál téměř dvacítku zápasů a začalo se mu dařit, jenže Pittsburgh už s jeho službami přestal počítat a nevyšel comeback do Tampy, kde se proti jeho návratu důrazně vyslovil trenér Crisp. Téměř odepsaného Klímu nakonec na konci února 1997 angažoval Edmonton, kde ještě nevymizely vzpomínky na jeho rozhodující branku z 56. minuty prodloužení v prvním zápase finále Stanley Cupu 1990. Znovu se od něj očekávaly především branky, jenže Klíma během šestnácti utkání skóroval pouze jednou a přestože se nesmírně snažil, po uzdravení některých hráčů s ním Edmonton neprodloužil smlouvu.
Rozhodl se proto vrátit do Evropy a vybral si německý Krefeld. Ani tam se ale nemohl dostat z krize a začátkem března 1998 s ním klub pro nedostatečnou výkonnost ukončil spolupráci. V létě stejného roku jednal o angažmá v Karlových Varech a Opavě ale nedohodl se na podmínkách. Když už se zdálo, že Klímova kariéra je neodvratně u konce, pozval jej do přípravného kempu Detroit. V tvrdé konkurenci ale neuspěl, odjel do Čech a trénoval v Kadani. Pak se na přání GM Detroitu Kena Hollanda rozehrával na farmě v Adirondacku a v lednu 1999 díky zranění několika hráčů dostal opět příležitost v rudém dresu "Red Wings". V newyorské Madison Square Garden se uvedl skvěle a hned vstřelil vítězný gól. Během následujících třinácti utkání se však už do statistik nezapsal a kariéra v NHL pro něj skončila velmi neslavně.
Historie - Tampa Bay Lightning byli svého času první oficiální tým profesionálního sportu v Severní Americe, který měl majoritního vlastníka za hranicemi kontinentu. Fungování a výsledky mužstva byly totiž ostře sledovány nejen na západním pobřeží Floridy, ale i v Tokiu, v kanceláři Yoshio Nakamury, japonského obchodníka a prezidenta klubu. Ten hned prvního dne svěřil všechny záležitosti hokejového týmu do rukou Phila a Tonyho Espositových, bývalých hvězd NHL, kteří u týmu začali zastávat funkce generálního manažera (Phil) a provozního ředitele (Tony). Bratři Espositové si na místo hlavního trenéra vybrali šikovného Terryho Crispa. Tvorba týmu začala výběrem hráčů prostřednictvím draftu. Volba Lightning číslo 1 v draftu 1992 padla na obránce Romana Hamrlíka, který se záhy stal pro mužstvo nepostradatelným, stejně tak jako o rok později vybraný útočník Chris Gratton. Tento robustní hráč přinesl do týmu sílu a schopnost střílet góly. Výborným obchodním tahem bylo získání brankáře Darrena Puppy z Floridy v přerozdělovacím draftu 1993.
Do hokejového kolotoče vstoupily Blesky společně s Ottawou Senators v ročníku 1992-93. Na začátku sezóny se Philu Espositovi podařilo přilákat pozornost médií tím, že angažoval do přípravného utkání brankářku kanadské reprezentace Manon Rheaume, která během jedné třetiny zaznamenala sedm úspěšných zásahů. Na dlouhou dobu to bylo ale to jediné, čím Esposito a jeho tým veřejnost zaujali. V průběhu prvních tří ročníků výkony týmu spíše kolísaly, ale i tak na jeho zápasy chodil rekordní počet diváků. Po první sezóně opustila Tampa arénu Expo Hall pro 10 400 sedících diváků a nastěhovala se do Thunder Domu, který měl největší počet míst k sezení (28 000) v celé NHL. Na střetnutí Lightning v této hale několikrát přišlo přes 23 000 diváků. Na utkání proti rivalské Floridě Panthers zavítalo dokonce 27 227 fanoušků, což je rekord NHL. Teprve v sezóně 1995-96 se ovšem Tampa osmým místem ve Východní konferenci kvalifikovala do play off. V bojích o Stanley Cup ale ztroskotala hned v prvním kole na Philadelphii Flyers, když prohrála 2:4 na zápasy. Klub se v té době opíral především o výkony útočníka Briana Bradleyho, který byl v týmu Tampy nejlepším střelcem ve všech prvních čtyřech sezónách. Přínosem pro útočnou hru mužstva byli rozhodně i Evropané Petr Klíma a Mikael Andersson.
