Hokejové osobnosti díl VIII. - Miloslav Hořava
Miloslav Hořava: narozen 14. srpna 1961 v Kladně
V osobě Miloslava Hořavy se jedinečným způsobem skloubil talent s odhodláním tvrdě na sobě pracovat. Díky této kombinaci se Hořava stal jedním z nejlepších evropských obránců osmdesátých let.
Už v sedmnácti letech okusil ligový chlebíček v dresu Kladna, které tehdy v naší nejvyšší soutěži hrálo o mnoho důstojnější roli nežli dnes. Přes své mládí dokázal být pro mužstvo velkým přínosem a na pět let se pevně usadil v obranné linii týmu s nápisem Poldi na prsou. Pryč jej vyhnala až vojenská služba, kterou si odkroutil v Trenčíně. Zejména druhá sezóna v tomto armádním celku byla mimořádně zdařilá, dost možná Hořavova nejlepší vůbec – ve dvaačtyřiceti zápasech zaznamenal stejný počet bodů a potvrdil tak pověst komplexního zadáka. Taktéž v reprezentaci se brzy stal pilířem defenzívy. Ještě před svým odchodem do NHL stihl dvě olympiády a také množství mistrovství světa, z nichž nejúspěšnější bylo to v roce 1985, kdy Československo vybojovalo zlaté medaile.
Svou stabilní výkonností si také řekl o angažmá v zámoří. Draftován byl už roku 1981 Edmontonem, avšak NHL si poprvé zahrál až 1988-89 v týmu New York Rangers, když získal povolení od komunistických úřadů v ČSSR. Jeho angažmá mu však nevyšlo zcela podle představ. Úvodní ročník se stal pouze jakousi ochutnávkou nejprestižnější ligy světa, teprve v období mezi roky 1989 a 1991 se mohl Hořava považovat za hráče NHL. Ale stabilní místo si v nabitém kádru, jenž hrál o mety nejvyšší, nikdy nezískal. Celkem ve zmiňovaných třech sezónách odehrál jen osmdesát zápasů, tedy sumu, již lze nasbírat za jediný rok. Bodový přísun byl očekávaný, dvaadvacet bodů odpovídalo jeho povolání na ledě.
Domů však Hořava nezamířil. Vyzkoušel totiž ještě švédskou elitní soutěž, tři roky si zahrál za MoDo, tradiční líheň talentů. Poté už se přece jen vrátil zpět do vlasti, kde vystřídal dresy pražské Slavie, Litvínova a Karlových Varů a ještě si stihl na devatenáct utkání “odskočit” do Zvolena na Slovensko.
HC Rabat Kladno - Historie - Začátek kladenského hokeje se datuje 13. listopadem 1924, kdy byl založen hokejový odbor sportovního klubu Kladno. Hlavním garantem se staly místní ocelárny, což se pochopitelně promítlo do názvu oddílu a svoji premiéru v nejvyšší soutěži si v roce 1951 kladenští hokejisté odbyli jako TJ Sokol SONP Kladno. Ve své době proslulá fabrika byla sponzorem klubu až do roku 1996. V padesátých letech klub ještě dvakrát změnil název, ale to už se místní hokej začal dobývat na výsluní, a v ročníku 1958/59 získal první mistrovský titul. Nejslavnější éra kladenského hokeje však nastala až nástupem sedmdesátých let. Od roku 1975 do roku 1980 získali muži se siluetou paní Poldi na dresu čtyři mistrovské tituly a pověst silného mužstva se tehdy šířila i Evropou. V rozmezí let 1976-1979 byli hokejisté Kladna pokaždé ve finále Poháru mistrů evropských zemí a v roce 1977 jej jako poslední český tým vyhráli, když na trestná střílení zdolali Spartak Moskva.
O kvalitě tehdejšího hráčského kádru svědčí i fakt, že od MS 1975 nechyběla kladenská trojice František Pospíšil, František Kaberle, Milan Nový na žádné velké akci. Pověst mimořádně silného československého celku dokonce na přelomu let 1977 a 1978 poznaly i profesionální týmy z NHL. Na zámořském turné Kladno, posílené o několik reprezentantů, porazilo Chicago 6:4, Toronto dokonce 8:5 a s New York Rangers remizovalo 4:4. Po úspěšném sbírání vavřínů se však největší opory klubu rozhodly zkusit štěstí také v zahraničí a oslabené Kladno v roce 1983 z ligy sestoupilo. Vrátilo se až po dvou letech, ale ročník 1985/86 dokončilo znovu jako poslední a opět putovalo o hokejové patro níže. Od roku 1987 už Kladenští hráli nejvyšší soutěž pravidelně a opět se začalo blýskat na lepší časy. Objevily se nové hvězdy jako Jaroslav Kameš, Miloš Hořava či Jiří Dudáček, ve svých 36 letech přišla na pomoc i největší legenda klubu Milan Nový a mužstvo se v letech 1988 a 1990 probojovalo až do semifinále play off.
Tak daleko se Kladno dostalo ještě v ročnících 1993/94 a 1994/95, kdy klub dirigovala už jiná generace hráčů. Především první útok Kladna Martin Procházka, Pavel Patera, Ota Vejvoda se stal proslulým a prosadil se i v reprezentaci. Kompletní "Blue Line" však v roce 1996 odešla do zahraničí, odchody nejlepších hráčů se staly tradicí a výkony Kladna začaly mít sestupnou tendenci. Na chvostu extraligové tabulky se Kladno pravidelně potácelo od ročníku 1997/98. Od té doby bylo třikrát dvanácté, jednou třinácté (1998/99), a letos už se nevyhnulo baráži. Hlavním důvodem tristních výsledků posledních let byla stále se zhoršující finanční situace klubu a pravidelný odliv nejlepších hráčů.
Baráž s ambiciózním Libercem Kladno prohrálo 2:4, přičemž ani jednou nedopřálo vítězství domácím fanouškům, a sestoupilo do první ligy. Od roku 1994 je prezidentem kladenského hokeje Jaromír Jágr starší, jehož syn je nejslavnějším kladenským odchovancem a velkým patriotem. Hvězda Washingtonu Capitals se dokonce několikrát nechala slyšet, že by si jednou za Kladno opět ráda zahrála, a stejně se vyznali i další bývalí slavní hráči. Kladno se vrátilo mezi elitu hned po roce, když vyhrálo 1. ligu a v baráži zdolalo Havířov.
Názvy klubu: 1948 - Sokol Kladno, 1949 - SONP Kladno, 1977 - Poldi SONP Kladno, 1989 - Poldi Kladno, 1993 - HC Kladno, 1995 - HC Poldi Kladno, 1997 - HC Velvana Kladno, 2000 - HC Vagnerplast Kladno, 2003 - HC Rabat Kladno, 2007 - HC GEUS OKNA Kladno, 2010 - HC Vagnerplast Kladno
Nejlepší ligová umístění:
- Československo: 6x mistr ligy (1959, 1975, 1976, 1977, 1978, 1980)
Mistrovské kádry:
- 1958/59: Kulíček, Beran - Landa, Nedvěd, Bacílek, Hajný - Šebek, Fröhlich, Jiřík, Prošek, M. Rys, Markup, Kopecký, Froněk, Volf, Müller, Šanda, trenér Vlastimil Sýkora
- 1975-78 a 1979/80: Termer, Krása, Kolísek - Kaberle, Pospíšil, Vinš, Čermák, Vejvoda, Větrovec, Biskup, Melč, Neliba, Hořava - E. Novák, Nový, Bauer, Křiváček, Sýkora, Skrbek, Hrabě, Müller, Vysušil, Nedvěd, Filip, Kofent, Novotný, Kuchler, Kopecký, Reckziegel, Dudáček, Eberle, Fiala, Svoboda, Vrňák, trenéři Volf, Prošek, Pospíšil.
