LUCky.luKA

Z Brna, kde Farda žil, se s ním měla původně vydat jeho manželka, nakonec vyrazil sám. Cestou zpátky přibral do vozu rozhodčího Oldřicha Bártíka. Ten se večer při nehodě podruhé narodil. Na zmrzlé vozovce totiž dostalo Fardovo auto smyk a střetlo se s nákladní tatrou. "Eda se to snažil vyrovnat. Kolouzali jsme po vozovce k levé krajnici, načež jsme dostali od tatrovky tak silný úder, že to na Edově straně prorazilo boční dveře," vzpomínal Bártík v rozhovoru pro deník AHA.

Rozhodčí skončil v bezvědomí na silnici, jakmile přišel k sobě, vrátil se do vozu za Fardou. "Od Olomouce jela kolem dodávka. Ta se s námi vydala rychle do Bratislavy. Edovu hlavu jsem měl po celou dobu v klíně, držel jsem ho za ruku," vzpomínal tiše Bártík. Pomoc byla marná, lékaři posléze konstatovali, že je slavný trenér po smrti. Národní mužstvo, které uznávaný kouč vedl, za několik týdnů poté vybojovalo ve Švýcarsku titul mistrů Evropy.

Tragická událost připravila o život výborného trenéra. Farda zemřel ve věku šestačtyřiceti let, v době největších pracovních úspěchů. Zanechal manželku Ludmilu a tři syny - Eduarda mladšího, Richarda a Jiřího. Prostřední z potomků posléze na tatínka navázal, Richard Farda patřil k vynikajícím útočníkům i trenérům, ze střídačky vedl mj. Olomouc, Slavii, Plzeň a další kluby. Když tatínek zemřel, bylo mistru světa 1972 patnáct let.

"Blesk z čistého nebe. Jako každá tragédie," řekl autorovi před lety Richard Farda. "Táta odjel na ligu do Bratislavy a už jsme ho nikdy neviděli. Máti nejdřív mysleli, že se někde zdržel a že dorazí později. Ale bohužel. Já se o všem dozvěděl až druhý den ve škole. Vytáhli mě z vyučování a řekli, že měl táta autonehodu, při níž přišel o život," vzpomínal smutně. Richard zůstal v době dospívání bez otce. "Chyběl mi, samozřejmě. Vždycky mě nabádal, ať nezapomínám na školu. Hojej miloval, ovšem tvrdil, že jenom s ním člověk nevystačí."

Eduard Farda byl příšným koučem, velké nároky měl i sám na sebe. Osud se s ním nemazlil. V patnácti ho opustila maminka, která odešla do Argentiny. Fardu a jeho sestru vychovával otec, hrál fotbal, zamiloval se do hokeje. Věnoval se mu aktivně, proslul především jako tvrdý a náročný kouč, který nerozlišoval mezi zkušeným hráčem a mladíkem. Na všechny kladl stejné nároky. Kdo se nepodřídil, neměl u něj šanci. "Hráči se táty báli, jakmile přišel do kabiny, každý se mu klidil z cesty. Táta nepřipouštěl diskusi a jednal autoritativně," připomněl Richard Farda.

Dlouholetý trenér Spartaku ZJŠ Brno získal s RH Brno v roce 1955 první z řady mistrovských titulů, úspěch zopakoval za dalších pět let. V roce 1953 vedl československou reprezentaci na mistrovství světa, odkud náš tým odstoupil vzhledem ke státnímu smutku po smrti prezidenta Gottwalda. S elitním týměm pracoval Farda také v letech 1959-61, na olympijských hrách 1960 ve Squaw Valley skončili jeho svěřenci čtvrtí. Úspěchů by bylo mnohem víc, kdyby osud tak krutě nezasáhl.

Ale v Brně nezapomněli. Chlap, který tolik udělal pro český hokej, má v Kaleckého ulici v Brně-Židenicích pamětní desku. V odkazu tartínka pokračoval zejména syn Richard, jenž ovšem při koučování vyznával trošku odlišný styl. "Byla jiná doba, lidé si zvykli na jiný způsob života, také hokej se změnil. Sezonu máme od srpna do června, není prostor na pořádnou přípravu, ze které táta vždycky vycházel," řekl Richard Farda týdeníku Gól v roce 1999.

Ti dva neměli moc podobného ani v dobách aktivní kariéry. Eduard Farda hrál v obraně, Richard byl proslulým útočníkem. "Rozhodly fyzické předpoklady, nemám vysokou postavu, takže moje místo muselo být vepředu," usmíval se Farda mladší. Tatínek by byl na výkony a úspěchy potomka pyšný, škoda, že se jich nedožil. "Táta měl spoustu svých starostí a povinností, řekl bych, že moji rozvíjející se kariéru sledoval z povzdálí. Ze závětří.  Nezasahoval do práce jiných trenérů, jen mi občas poradil. Razi zásadu, že zametat cestičku vlastnímu synovi je ta největší hloupost."

Richard Farda si po přechodu mezi elitu už musel vystačit sám, otec jeho počínání sledoval z nebe. "Nevím, jestli by všechny mé kroky odsouhlasil. "Třeba na vojnu do Dukly Jihlava jsem šel dřív, než bylo nutné, protože Zbrojovka sestoupila do druhé ligy. Škola musela stranou, to by se tátovi nelíbilo. Také nevím, jak by raeagoval na emigraci, k níž jsem se rozhodl v roce 1974. I když... Kdyby věděl, v jaké jsem byl situaci, možná by mě pochopil," doplnil závěrem útočník kanadského týmu Toronto Toros, jenž posléze zakotvil ve Švýcarsku.

Návrat Forsberga trval jen dva zápasy, kariéru velkého Švéda zastavily potíže s chodidlem.

Po dvou týdnech společných tréninků s Coloradem se Peter Forsberg na začátku února rozhodl, že po třech letech znovu zkusí NHL. Jeho zraněními zdecimované tělo mu ale dovolilo odehrát jen dva zápasy, po kterých se legendární švédský útočník rozhodl zanechat aktivní činnosti.

Zřejmě již opravdu definitivní odchod do hokejového důchodu oznámil Forsberg na včerejší tiskové konferenci v Denveru. Hlavním důvodem konce bohaté hokejové kariéry populárního „Foppy“ jsou přetrvávající zdravotní problémy.

„Jsem opravdu šťastný, že jsem dostal šanci vrátit se k Avalanche, naposledy se o to pokusit a skončit,“ řekl Forsberg, jehož dres s číslem 21 vyvěsí Avs v příští sezóně pod strop domácí arény. „Vím a jsem si tím na sto procent jistý, že už nebudu hrát. Když se ohlédnu zpět, mám ze své kariéry docela dobrý pocit,“ dodal.

Forsberg hájil barvy Lavin v pátek v Columbusu a o den později nastoupil také v Nashvillu. V obou utkáních strávil na ledě téměř osmnáct minut (17:38 a 17:32), kromě čtyř záporných bodů za přítomnost na hrací ploše při vstřelené nebo obdržené brance si připsal i tři střely na branku soupeře.

„Po víkendu jsem došel ke smutnému rozhodnutí, že musím skončit. Nebylo to snadné, ale ještě horší byla cesta k tomu. Za kariéru jsem prodělal 25 operací a své snoubence Nicole jsem slíbil, že už dál nebudu riskovat zdraví,“ loučil se Forsberg.

Podle mínění některých spoluhráčů patřil sedmatřicetiletý veterán stále k nejlepším hráčům mužstva. Zdravotní problémy nebyly na jeho hře znát, a proto svým odchodem řadu hokejistů Avalanche dost zaskočil.

„Vzhledem k jeho výkonu, mě to překvapilo. Myslím, že hrál skutečně dobře,“ uvedl na adresu svého dlouholetého týmového kolegy kapitán Colorada Adam Foote. „Po dvou zápasech zřejmě nabyl dojmu, že nám není schopen pomoci. Čistě za sebe chci říct: ‚Můžeš nám přispět‘. Viděl jsem, jak hrál. Pokud je ale jeho noha ve špatném stavu a bolí ho, tak to je potom problém, se kterým já a ani on nic nenaděláme. Musí to být pro něj hodně frustrující.“

Okolo chronických potíží s pravým chodidlem, které Forsbergovi komplikovaly návrat do velkého hokeje, se v posledních letech napsalo mnohé. Rodák z Örnksköldsviku podstoupil několik operací a často používal i speciálně upravenou brusli. Forsberg dokonce prozradil, že nosil na bolavé noze eletrody, které mu pomohly odehrát několik zápasů.

„Baterky jsem měl schované v kalhotách. Když jsem to zapnul, tak se mi noha v botě narovnala,“ zavzpomínal Forsberg na rok 2008. „Dokážeme letět na měsíc, tak bychom měli být schopni zafixovat nohu. Ovšem jedná se o problém, se kterým si nevíme rady. Ale teď už je to ‚oukej‘. Za svou kariéru jsem šťastný, půjdu zase dál,“ dodal.

Včera měl Forsberg první možnost představit se doma v Denveru, kde Colorado přivítalo hokejisty Calgary. Držitel Hart Trophy z roku 2003 však cítil, že nemůže hrát naplno a nechtěl své fanoušky v zaplněných ochozech haly Pepsi Center zklamat. „Nemůžu vyjet na led a hrát zápasy s tím, že lidé očekávají, že budu stejně dobrý jako dřív a těší se na to,“ vysvětlil.

Člen Triple Gold Clubu za vítězství na ZOH, MS a ve Stanley Cupu si poslední okamžiky své profesionální dráhy „užíval“ ve formaci s Mattem Ducheneem a Milanem Hejdukem. „Odchází jako jeden z nejlepších hráčů, kteří kdy hráli hokej,“ prohlásil Hejduk. „To je odkaz, kterým se zapíše do kronik,“ doplnil.
 
V roce 1991 byl Forsberg sice draftován Philadelphií ze šestého místa, ale o rok později se stal majetkem Quebecu při trejdu, který si vystávkoval Eric Lindros. Za Nordiques odehrál poslední sezónu před stěhováním klubu do Denveru, a také devět dalších.

Teprve výluka soutěže nasměrovala nejužitečnějšího hokejistu sezóny 2002-03 jinam. Rok a půl strávil ve Philadelphii a na jaře 2007 se stal vděčným objektem novinářského zájmu při výměně do Nashvillu.

Potom následovaly už jen dva nevydařené návraty do Colorada. Celkem má Forsberg v NHL na svém kontě 708 odehraných zápasů, v nichž si připsal 885 bodů za 249 gólů a 636 asistencí. V play off pak přidal ve 151 utkáních 171 bodů díky 64 přesným trefám a 107 nahrávkám.

 

Ještě začátkem měsíce to přitom vypadalo, že je sedmatřicetiletý útočník plný elánu a Coloradu by mohl pomoci dostat se ze spodních pater NHL. "Po uplynulém víkendu jsem došel ke smutnému rozhodnutí, že musím skončit. Nebylo to snadné, ale ještě horší byla cesta k tomu. Za kariéru jsem prodělal 25 operací a své snoubence Nicole jsem slíbil, že už dál nebudu riskovat zdraví," loučil se Forsberg s fanoušky po celém světě.

Jeho odchod překvapil i hráče, kterým se Forsbergův výkon v zápasech proti Columbusu a Nashvillu líbil. "Myslím, že v Columbusu byl nejlepším hráčem na ledě," vysekl mu poklonu kapitán Adam Foote. "Zapíše se do knih, odchází jako jeden z nejlepších, kteří kdy hráli hokej," doplnil český útočník Milan Hejduk, který byl společně s Mattem Duchenem v poslední Forsbergově formaci.

Nepomohla ani operace

Dvojnásobný vítěz Stanleyova poháru, dvojnásobný olympijský vítěz i dvojnásobný mistr světa se snažil s bolavým chodidlem dělat poslední roky všechno možné. "Když můžeme létat na Měsíc, měli bychom také zafixovat mou nohu. Ale je to problém, který jsme nebyli schopni vyřešit. Teď už je to v pořádku, jsem spokojen s kariérou a půjdu zase dál. Jen se cítím jako malý kluk, kterému ukradli bonbón," vysvětlil Forsberg, jenž od roku 2003 stále cítil, jako by mu noha v bruslích sklouzávala dolů. Nevyřešila to ani operace, ani speciální vložky.

Forsberg hrál v Coloradu vedle letošního intermezza 11 sezon, během nichž dvakrát získal Stanleyův pohár. Působil také ve Philadelphii a v Nashvillu. Celkově v základní části NHL nasbíral 885 bodů (249+636) v 708 zápasech. Dvakrát vyhrál se Švédskem olympijské hry a má také dvě zlaté medaile z mistrovství světa.

 

Pokus číslo dvě. Slovenský HC Lev má znovu zájem o účast v KHL, říká Alexander Medvěděv.

Minulý rok dlouho usilovali i přistoupení do ruské Kontinentální ligy. Představitelé klub HC Lev nejprve směřovali svoji inicitativu do Hradce Králové, stali se členy Českého svazu ledního hokeje, ale klub posléze nedostal od jeho vedení souhlas k účasti v KHL. Činovníci, kteří na projektu pracovali dlouhé měsíce, tedy změnili strategii, zakotvili ve slovenském Popradě, a zkusili to znovu. Leč opět bezvýsledně. Protahující se čekání na vyjádření slovenského svazu ukončila v srpnu loňského roku samotná Kontinentální liga.

Od té doby se navenek nic zásadního nedělo, ale zástupci HC Lev na účasti v ruské soutěži dál trpělivě pracují. Podnikli sérii důležitých jednání, loni v listopadu se tým stal členem Slovenského hokejového svazu. "Připravují se všechny legislativní kroky k tomu, aby tento klub mohl hrát v příští sezoně KHL," řekl sekretář slovenského svazu Ján Taraba.

V zákulisí se hovoří o tom, že akce je na dobré cestě. Lvi vyhráno samozřejmě nemají, podle všeho ovšem disponují patřičnými finančními možnostmi, navíc v předstihu jednají o souhlasu ze strany slovenského svazu. Existuje předpoklad, že všechno klapne, pak by byl klub se sídlem v Popradu hodně blízko.

Tuto verzi podpořil o víkendu také Alexander Medvěděv (na snímku), prezident Kontinentální ligy se zúčastnil exhibice juniorské MHL v Ufě a při té příležitosti připustil, že HC Lev může rozšířit počet účastníků ligy. "Mohu potvrdit, že slovenský HC Lev znovu představil všechny dokumenty potřebné k působení v KHL," řekl Medvěděv deníku Sport-Express.

Proces bude podobný jako před rokem. "Prověříme si veškeré finanční garance klubu, seznámíme se s jeho infrastrukturou, zázemím, s jeho stadionem. Klub samozřejmě musí splnit všechny podmínky, které vyžaduje reglement ligy," doplnil Medvěděv. Prezident soutěže nenaznačil, jak reálné jsou šance Lvů hrát na podzim Kontinentální ligu, nicméně zatím to patrně vypadá docela slibně.

Medvěděv naznačil, že KHL neuvažuje o jiném rozšíření než v právě v případě  týmu HC Lev. "Máme plány podporující rozmach naší souitěže, které by se mohly stát skutečností, ovšem ne třeba nutně hned v následující sezoně. Ale já osobně nepochybuji, že se KHL bude výhled rozšiřovat," připustil první muž KHL, jenž zároveň řídí ambiciózní SKA Petrohrad.

Loni HC Lev údajně disponoval rozpočtem ve výši 300 miliónů korun, vedení klubu oficiálně reprezentovali Roman Slavčev a Sergej Zajcev. Podle informací klubových stránek, které jsou stále k dispozici, zůstávájí v organizaci mj. šéf komunikace Zdeněk Šesták nebo sportovní manažer Jaroslav Zídek. Tým měli loni koučovat trenéři Miloslav Hořava a Radim Rulík, kteří nyní stojí na střídačce pražské Sparty.

V Rusku se spekuluje, jaký bude osud některých současných účastníků Kontinentální ligy. Opakovaně se hovoří o určitých potížích Vitjazu Podolsk Čechov, tenhle klub rváčů navíc akcí v Omsku, kdy hráči Vitjazu napadli domácí vzápětí po úvodním vhazování, dělá soutěži dost ostudu. Nejasnosti jsou i v případě Jekatěrinburgu. Medvěděv ale tyto informace odmítá. "Pokud vím, Podolsk žádné potíže nemá. A Jekatěrinburg? Na sto procent si jsem jistý, že situace bude vyřešena, že tohle město o naši soutěž nepřijde," dodal.

Připomeňme, že Jekatěrinburg řešil finanční potíže už loni, ale v KHL zůstal. Stejné otazníky dlouho panovaly rovnež u Podolsku. Ligu opustila Lada Togliatti, klub měl ohromné dluhy a nyní živoří ve druhé nejvyšší soutěži. Do KHL před rokem nově vstoupila Jurga Chanty-Mansijsk, kromě celku HC Lev neuspěl ani ukrajinský Budivjelnik Kyjev. Tento klub dostal souhlas ze strany KHL, vedení už podepisovalo hráče, nový kouč Josef Jandač stihl první osobní návštěvu ukrajinské metropole. Budivjelnik ale koncem června všechno zabalil, klub totiž neměl patřičnou domácí arénu.

Během debaty Medvěděva s novináři v Ufě zbyl prostor i k rozmluvě o blížícím se příjezdu některých klubů NHL do Ruska. "Zatím není nic nového, NHL zná naše představy, teď čekáme. Doufám, že míč neskončí v autu, ale vrátí se do hry," připomněl Medvěděv. Rusové stojí především o příjezd Washingtonu a New York Rangers. Jednání jsou podle všeho na dobré cestě, zámořská liga by měla letos na podzim uskutečnit vůbec první oficiciální utkání na ruské půdě, což by byla další historická událost.

 

 

HC Lev se vrací na ledovou scénu. Prezident potvrdil žádost o vstup do KHL

Hradec Králové padl, Poprad padl. Nyní je tu ale další pokus na scéně o vzkříšení velkého snu. Zatím se o něm moc nemluví, ale nejvyšší ho potvrdil. Tak aspoň píše ruský server Sport-experss. Prezident Kontinentální hokejové ligy oznámil, že slovenský klub z Popradu podal žádost pro vstup do ruské KHL. HC Lev, díl druhý.

„Mohu oznámit, že slovenský Lev předložil všechny dokumenty pro vstup do Kontinentální ligy. Nyní je budeme studovat, musíme také zvážit finanční zabezpečení klubu. Lev by měl být schopen plnit všechny povinnosti struktury KHL,“ pronesl Alexander Medveděv.

Informaci potvrzují i stránky hclev.eu. "Případné rozšíření KHL znamená, že fanoušci v Česku a na Slovensku dostanou možnost mít na dosah atraktivní zápasy s hokejovými hvězdami, sledovat je na vlastní oči ve svém prostředí," tvrdí Zdeněk Šesták, ředitel komunikace.

Zda tomu tak bude, se teprve uvidí. Minulé léto se přípravného kempu účastnil například i útočník Miloslav Hořava, jeho otec byl dokonce trenérem týmu.

„Kdyby to vyšlo, bylo by to zajímavé. Byl jsem v Popradu jen chvíli, ale zázemí bylo perfektní. Uvidíme,“ vyjádřil se forvard k možnému angažmá na Slovensku. Nyní bojuje v české extralize o prvenství v základní části s Libercem.

„Zatím jsem nepřemýšlel o tom, že bych hrál například v Popradu. Co ale vím, že by bylo skvělé, kdyby tam vznikla kvalitní organizace. A kdyby ještě poskládala dohromady dobrý tým, KHL by to určitě jen prospělo,“ citují stránky i Martina Škoulu, obránce Avangardu Omsk.

Historie Lva se začala psát na konci roku 2009. HC Lev měl původně hrát v Hradci Králové, ale Český hokejový svaz byl proti. Vedení klubu se proto pokusilo o odehrání soutěže na Slovensku. Dvaadvacet hráčů se pod vedením trenérů Radima Rulíka a Miloslava Hořavy v Popradě připravovalo na novou sezónu, ale přišlo zamítavé stanovisko vedení KHL. "Našeho úsilí nelitujeme a rozhodnutí bereme sportovně," řekl tehdy smířlivě Šesták. Jak dopadne pokračování této ságy?

 

Straka se stal většinovým vlastníkem hokejového klubu v Plzni.

Většinovým vlastníkem extraligového hokejového klubu v Plzni se stal Martin Straka, který je vedle toho zároveň i kapitánem týmu a generálním manažerem. Olympijský vítěz z Nagana a mistr světa z Vídně 2005 odkoupil vlastnický podíl od podnikatelů Jiřího Vlasáka a Zdeňka Pechra ve společnosti HC Plzeň Investments, která je sedmdesátiprocentním vlastníkem západočeského klubu.

"Martin je k dnešnímu dni skutečně jediným akcionářem," uvedl právní zástupce klubu Tomáš Tesař na pondělním neformálním setkání vedení týmu s fanoušky v Plzni. Vedle HC Plzeň Investments vlastní akcie klubu občanské sdružení HC Plzeň 1929, jehož je Straka jednatelem.

Podle MfDnes, která Tesaře citovala, se ještě dokončují všechny převody a smluvní záležitosti celé transakce. V obchodním rejstříku ještě změna vlastnické struktury zaznamenána není.