Kapetovci - 10. až 11.století - 2. část
- Robertovci byli franskými předchůdci rodiny, z které se stali Kapetovci. Rodina zahrnovala velké množství forem Robertů včetně Roberta z Wormsu, Roberta z Hesbaye, Roberta Silného a Roberta I. Francouzského. Význačně figurovali mezi karolínskou šlechtou a oženili se do této královské rodiny. Eventuelně se ze samotných Robertovců stávali franští králové, jakými byli např. Odo, Robert a Hugo Kapet. Tito Robertovci vládli ve franském království Západní Francie. Hugo Kapet je znám jako "poslední franský král" a první král Francie. Je zakladatelem Kapetovců, rodiny, která vládla Francii až do Francouzské revoluce.
Původ - nejstarší známí Robertovci pocházeli pravděpodobně z hrabství Hesbaye, okolo město Tongeren v dnešní Belgii. Prvním jistým předkem je Robert Silný, pařížský hrabě, pravděpodobně syn Roberta z Wormsu, vnuk Roberta z Hesbaye a synovec Ermengarde z Hesbaye, dcery Ingrama, ženy Ludvíka I. Pobožného. Další příbuzní zahrnují Cancora, zakladatele opatství v Lorschi, jeho sestru Landradu a jejího syna sv. Chrodoganga, arcibiskupa z Mét.
Od Roberta Silného - syny Roberta Silného byli Odo a Robert, oba dva byli králi Západní Francie a vládli během karolínské éry. Dcera Roberta Silného, Richildis, se vdala za hraběte z Troyes. Pod Odem se rodina stala hraběty z Paříže a pod Robertem "vévody Franků". Vlastnili velké části starověké Neustrie. Ačkoliv mezi Robertovými syny Hugem Velikým a Ludvíkem IV. pokračovali hádky, byli usmířeni po vzestupu Lothara. Lothar jmenoval Huga vévodou burgundským a akvitánským, čímž rozšířil robertovská dominia. Karolínská dynastie přestala Francii vládnout po smrti Ludvíka V. Syn Huga Velikého, Hugo Kapet, byl vybrán za krále Franků. Stal se známým jako první francouzský král. Byl korunován 3. července 987 v Noyonu s plnou podporou císaře Svaté říše římské Oty III. S Hugovou korunovací začala ve Francii nová éra a jeho potomci se po něm nazývají Kapetovci. Vládli Francii do Francouzské revoluce jako Kapetovci, Valois a Bourboni. Vrátili se po roce 1815 a vládli do roku 1848, než byl svržen Ludvík Filip. Nicméně pokračují ve vládě nad Španělskem přes dynastii Bourbonů a Juana Carlose Španělského.
Ludvík V. Francouzský - Král Ludvík V. zemřel bez přímých potomků 21. května 987 při lovecké nehodě. Jedním z potenciálních následníků se tak stal Ludvíkův strýc Karel Dolnolotrinský. Duchovní ale, stejně jako později papež Silvestr II., dosadili na trůn Huga Kapeta, který se prosadil svou vojenskou silou a také jakožto vnuk dřívějšího protikrále Roberta. Ludvík V. byl pohřben ve městě Compiègne.
Hugo Kapet (939/941 – 24. října 996 v Melunu) byl třetí západofranský / francouzský král z rodu Robertovců, dynastie, která se od jeho vlády nazývá Kapetovci. Jeho osobou začala souvislá řada kapetovských panovníků na francouzském trůně.
Vláda - Otcem Huga Kapeta byl nejmocnější velmož ve Francii Hugo Veliký († 956), franský vévoda, který prakticky ovládal politickou situaci v zemi za posledních slabých Karlovců. Hugo Kapet se dostal na trůn 29. května 987 volbou po předčasné smrti Ludvíka V. († 987), korunován byl 1. června v Noyonu a pomazán 3. června opět v Noyonu nebo v Remeši. Králova pozice zpočátku nebyla vůbec pevná. Vládu si nárokoval i vévoda dolnolotrinský Karel, bratr krále Lothara I. a strýc zemřelého. I když se Kapetovi podařilo roku 991 Karla s pomocí laonského biskupa Adalbera zajmout a zbavit se tak nebezpečí, že by mohl bezprostředně ohrožovat jeho moc, řada současníků viděla v jeho královské volbě uzurpaci.
Moc nového krále byla v podstatě omezena na původní državy Robertovců mezi Paříží a Orléansem a skromné královské domény v okolí Remeše a Laonu, ale i zde bylo nutné počítat s místní šlechtou. Na území velkých královských leníků nemohl Hugo zasahovat vůbec, proto tu vystupoval jako „primus inter pares“, první mezi sobě rovnými. Aby zabezpečil trůn svým potomkům, nechal již koncem roku 987 korunovat králem syna Roberta – praxe, kterou po něm převzali všichni Kapetovci až po Filipa II. Hugo Kapet byl pohřben v St. Denis.
- Hedvika Saská - (také Hadwiga), († po roce 958) byla manželkou vévody Huga Velikého a dcerou východofranského krále Jindřicha I. Ptáčníka z rodu Liudolfovců.
V roce 937 se Hedvika provdala za Huga Velikého. Intenzivně podporovala politiku Robertovců na saském dvoře. Zájmy Karlovců naopak hájila její sestra Gerberga Saská. Po manželově smrti energicky spravovala rodové držby za své nezletilé syny Huga Kapeta, kterému připadlo vévodství francouzské, a Otu, který zdědil vévodství burgundské.
- Robert II. Francouzský zv. Pobožný, (970 - 974, Orléans - 20. července 1031, Melun) byl francouzský král z dynastie Kapetovců, syn Huga Kapeta a Adély, dcery akvitánského vévody Viléma zv. Koudelová hlava.
Počátky vlády - Robert byl jediným synem královského páru a na matčino naléhání začal jako chlapec navštěvovat katedrální školu v Remeši, kde vyučoval Gerbert z Aurillaku. Robertův otec a zároveň zakladatel kapetovské dynastie Hugo Kapet hned po svém nástupu na trůn roku 987 začal usilovat o Robertovu korunovaci. Jako důvod uvedl plánovanou invazi proti maurské armádě, která útočila na jeho spojence, hraběte barcelonského. Tudíž Francie potřebuje dva panovníky, pro případ, že by se Hugo už z výpravy nevrátil. Podle francouzského mnicha a kronikáře Glaubera však pouze starý Hugo potřeboval schopnou oporu, která mu pomůže zvládnout zpupnou šlechtu. Nakonec dosáhl svého a Robert byl již koncem roku 987 v Orléansu korunován francouzským králem. Část svých vladařských povinností převzal už roku 990, ale samostatně vládl až od roku 996, kdy jeho otec zemřel.
Zapuzené manželky - Hugo Kapet plánoval pro svého syna vznešenou nevěstu z Byzance, ale nakonec vzal "zavděk" Rozalou, bohatou vdovou po flanderském hraběti. Svatba se konala v Melunu roku 988 a nevěsta byla téměř dvakrát tak stará než ženich a také zřejmě již neplodná, což byl asi důvod jejího zapuzení o tři roky později. Na jaře roku 996 se mladík znovu oženil. Vyvolenou se stala Berta, čerstvá vdova po Odovi z Blois. Byla Robertova sestřenice a byli tedy příbuzní v nižším, než v sedmém stupni příbuzenství a mimo to byl Robert kmotrem jednoho z Bertiných synů. Manželům se narodil potomek, který údajně měl husí krk a husí hlavu a záhy, roku 999, zemřel. Papež Řehoř V. sňatek nemohl uznat a proto Roberta exkomunikoval. Robert se nejdříve snažil vzdorovat, ale nakonec jej nový papež Silvestr II. přesvědčil a bezdětné manželství roku 1000 anuloval. Robert se potřetí oženil roku 1004. Mladá královna Konstancie, dcera Viléma Provensálského králi dala vytoužené potomky, ale musela se vyrovnávat s tím, že manžel ve skutečnosti styky s Bertou nikdy nepřerušil.
Rivalita mezi oběma ženami zasahovala na královský dvůr. Obětí se stal Hugo z Beauvais, kterého nechala Konstancie s pomocí Fulka Nerry přímo před očima krále zavraždit. Ještě roku 1008 či 1010 byla Berta Burgundská v Robertově doprovodu při cestě do Říma. Král chtěl žádat o papežský dispenz, aby se mohl k Bertě vrátit. Mise byla neúspěšná a král se vrátil k vroucně se modlící Konstancii. Konstancie dala králi čtyři syny a Robert věren politice svého otce nechal nejstaršího Huga roku 1017 korunovat spolukrálem. Po Hugově nečekané smrti roku 1025 nastoupil na jeho místo mladší syn Jindřich, původně určený pro burgundské vévodství. Roku 1027 byl korunován spolukrálem a korunovace pošramotila již tak napjaté vztahy mezi jeho rodiči. Konstancie preferovala volbu mladšího Roberta, ale králův nápad byl podpořen Odem z Blois a Vilémem Akvitánským. Soudobý kronikář popisuje královnu jako svárlivou, slávychtivou a zlatem posedlou ženu. Roku 1030 popíchla své syny ke vzpouře proti otci, kdy Jindřich a Robert obsadili důležitá místa ve Francii a v Burgundsku. Dočasný smír skončil královou smrtí a vzplanula občanská válka o královský trůn.
- Rozala/Zuzana Italská († 7. února 1003) byla flanderská hraběnka a krátce také francouzská královna.
Rozala byla dcera italského krále Berengara II. a Willy, dcery markraběte Bosa Toskánského. Roku 968 se provdala za flanderského hraběte Arnulfa II., se kterým měla tři děti. Manžel zemřel po téměř dvacetiletém manželství v roce 987. Zálusk na vdovin nemalý majetek, v podobě panství Montreuil a Ponthieu, dostal francouzský král Hugo, který Rozalu roku 988 v Melunu provdal za svého šestnáctiletého syna Roberta II. Téměř dvakrát tak stará Rozala po sňatku přijala jméno Zuzana. Manželství s o 15 let mladším mužem jí však přineslo jen trápení. Po třech letech neplodného svazku ji mladý král zapudil a neobtěžoval se vrátit Montreuil. Rozala poté strávila zbytek života ve Flandrech a byla pochována v opatství Saint-Pierre-au-Mont-Blandin v Gentu.
- Berta Burgundská (952/967 – 1010/po 1016/1035) byla hraběnka z Blois a dočasně také francouzská královna.
Narodila se jako dcera burgundského krále Konráda Mírumilovného a jeho manželky Matyldy Francouzské, dcery Ludvíka IV. Francouzského a Gerbergy z otonské dynastie. Jejím prvním manželem byl Odo I. z Blois, za kterého byla provdána roku 983. Narodilo se jim několik dětí, včetně nástupce Oda II., v budoucnu jednoho z nejmocnějších vazalů francouzského krále. Roku 996 však Berta ovdověla a francouzský král se tak zbavil odbojného hraběte. Velké sympatie vzbudila čerstvá vdova v mladém francouzském králi Robertovi II., který zapudil svou postarší manželku Rozalu, vdovu po flanderském hraběti. Proti Robertově novému sňatku se však postavil nejen jeho otec Hugo, ale i církev. Berta totiž byla Robertova sestřenice a byli tedy příbuzní v nižším, než v té době povoleném 7. stupni pokrevního příbuzenství a mimo to byl Robert kmotrem jednoho z Bertiných synů. Svatba se přesto uskutečnila a dokonce se narodil potomek, který údajně měl husí krk a husí hlavu a záhy, roku 999, zemřel. Papež Řehoř V. však jejich sňatek nemohl uznat a proto Roberta nechal exkomunikovat z církve. Robert se nejdříve snažil vzdorovat, ale nakonec jej nový papež Silvestr II. přesvědčil a bezdětné manželství roku 1000 anuloval.
Robert se roku 1004 potřetí oženil, aby zajistil trůnu potřebné dědice, což se i zdařilo. Nová mladá královna Konstancie se však musela vyrovnávat s tím, že manžel ve skutečnosti styky s Bertou nikdy nepřerušil. Rivalita mezi oběma ženami zasahovala na královský dvůr. Obětí se stal Hugo z Beauvais, kterého nechala Konstancie s pomocí Fulka Nerry před očima krále zavraždit. Ještě roku 1008 či 1010 byla Berta v Robertově doprovodu při cestě do Říma. Král chtěl žádat o papežský dispens, aby se mohl k Bertě vrátit. Mise byla neúspěšná a král se vrátil k vroucně se modlící Konstancii. Berta Burgundská se již znovu neprovdala.
- Konstancie z Arles (986, Arles - 22./25. července 1031-1034, Melun) byla francouzskou královnou a dcerou provensálského hraběte Viléma I. a Adléty z Anjou.
Konstancie byla provdána za francouzského krále Roberta v rozmezí září 1001 a 25. srpna 1003. Král byl v minulosti již dvakrát ženatý, obě ženy zapudil. Mladá královna králi porodila vytoužené potomky, ale musela se vyrovnávat s tím, že manžel ve skutečnosti styky s druhou manželkou Bertou nikdy nepřerušil. Rivalita mezi oběma ženami zasahovala i na královský dvůr. Obětí se stal Hugo z Beauvais, kterého nechala Konstancie s pomocí svého bratrance Fulka Nerry před očima krále zavraždit. Ještě roku 1008 či 1010 byla Berta Burgundská v Robertově doprovodu při cestě do Říma. Král chtěl žádat o papežský dispenz, aby se mohl k Bertě vrátit. Mise byla neúspěšná a král se vrátil k vroucně se modlící Konstancii
Konstancie dala králi čtyři syny a Robert věren politice svého otce nechal nejstaršího Huga roku 1017 korunovat spolukrálem. Po Hugově nečekané smrti roku 1025 nastoupil na jeho místo mladší syn Jindřich, původně určený pro burgundské vévodství. Roku 1027 byl korunován spolukrálem a korunovace pošramotila již tak napjaté vztahy mezi jeho rodiči. Konstancie preferovala volbu mladšího Roberta, ale králův nápad byl podpořen Odem z Blois a Vilémem Akvitánským. Soudobý kronikář popisuje královnu jako svárlivou, slávychtivou a zlatem posedlou ženu. Konstancie byla strůjcem vzpoury svých synů, kteří začali drancovat a ničit otcova města. Robert napadl Burgundsko a Jindřich zase dobyl Dreux. Nakonec byl král nucen uznat jejich požadavky a uzavřeli mír, který trval až do jeho smrti. Robert II. zemřel roku 1031. Konstancie jej přežila a je pohřbena po manželově boku v Saint-Denis.
- Jindřich I. Francouzský (1009/1010 – 4. srpen 1060, Vitry aux Loges) byl francouzský král z dynastie Kapetovců. Byl druhorozeným synem Roberta II. a Konstancie z Arles.
Od roku 1017 byl Jindřich I. vévodou burgundským a teprve po smrti staršího bratra Huga se změnil v následníka francouzského trůnu. O svatodušních svátcích roku 1027 přijal korunu v Remeši a stal se tak spolukrálem svého otce, a to až do jeho smrti († 1031). První manželka Matylda byla příbuznou císaře Konráda II. a manželství zůstalo bezdětné. Po Matyldině smrti v roce 1044 se Jindřich I. po šesti letech osamění roku 1051 oženil s dcerou kyjevského knížete Jaroslava Moudrého Annou. Z tohoto manželství se narodili tři synové.
- Matylda Fríská (1024 - 1044) byla francouzská královna, první manželka krále Jindřicha I.
Jindřich I. nastoupil na francouzský trůn roku 1031 po smrti svého otce a jeho mladší bratr Odo nárokoval o rok později uprázdněný burgundský trůn, s čímž nesouhlasil další zájemce císař Konrád II. Společný protivník sblížil Jindřicha s Konrádem, a proto se roku 1033 v Deville krom spojenectví zpečetila i sňatková dohoda - Jindřich si měl vzít Konrádovu dceru Matyldu; plánovaný sňatek ztroskotal příštího roku dívčinou smrtí.
Císař již neměl další vhodnou dceru na vdávání, a proto se dětskou nevěstou stala Matylda Fríská, vnučka císařovny Gisely. Matyldě bylo v době sňatku deset let, přesto není pochyb o tom, že manželství bylo krátce po oddavkách naplněno. Matylda nicméně otěhotněla až deset let po svatbě. Dcera musela být přivedena na svět císařským řezem (v roce 1044); tento zákrok Markéta nepřežila a krátce nato zemřelo i dítě. Markéta byla pohřbena v Saint-Denis.
- Anna Kyjevská (1024 - 1075/1089) byla francouzská královna, dcera kyjevského knížete Jaroslava I. a Ingegerdy Švédské.
Francouzský král Jindřich ovdověl roku 1044, kdy jeho choť Matylda, dcera císaře Konráda II. zemřela, aniž by zanechala králi dědice. Anna byla svým otcem původně nabízena jako vhodná partie pro císaře Jindřicha III. Císař se však tehdy ucházel o Anežku z Poitou a byl to pravděpodobně právě císař, který obrátil zraky Jindřicha I. ke kyjevskému dvoru. V říjnu roku 1048 se oba státníci sešli v Ivois, kde uzavřeli smlouvu o přátelství a právě tehdy vyslal francouzský král poselstvo do Kyjeva. Důvodem k tomuto svazku s dcerou východního velkoknížete nebyla pouze snaha o početí následníka trůnu, ale také jistota, že vzhledem k vzdálenosti mezi oběma dvory nebudou mezi manžely žádná blízká pokrevní pouta a Jindřich se tak neproviní proti kanonickému právu. Dvě Anniny sestry byly provdány za uherského a norského krále, kteří nebyli právě přátelsky naladěni vůči Říši a stejně tak polský kníže Kazimír I., který byl nevěstiným strýcem. Manželství bylo uzavřeno pravděpodobně o svatodušních svátcích roku 1051 a Anna dala králi tři syny. Uměla psát a měla na manžela pravděpodobně vliv - dochoval se dopis papeže Mikuláše II. pro královnu Annu, v němž ji nabádá, aby na nábožensky vlažného Jindřicha, který myslel především na politické cíle, působila a apeluje na její mužnou ctnost v ženské hrudi.
Nejstarší syn Filip dostal v kapetovském rodu nezvyklé jméno, byl pojmenován po apoštolu Filipovi, jehož uctívání bylo rozšířeno především na byzantské půdě, odkud pocházela královnina babička. Roku 1059 byl sedmiletý Filip za přítomnosti dvou papežských legátů v Remeši povýšen na otcova spolukrále. Jindřich I. zemřel již následujícího roku zhruba ve věku padesáti let a Filip se stal králem. Vzhledem k jeho nízkému věku byl zřejmě umírajícím otcem určen jako regent Filipův strýc, flanderský hrabě Balduin V. Velký vliv na vládní záležitosti měla také královna vdova, dokud se nerozhodla pohoršit celý pařížský dvůr. Roku 1061 Anna vstoupila do nového manželského svazku s Rudolfem, hrabětem z Valois, který kvůli ní zapudil svou ženu. O tři roky později následovala exkomunikace. Z následujících let se zachovaly pouhé střípky - roku 1065 byl vysvěcen kostel v Senlis a přilehlý klášter sv. Vincenta, který nechala Anna založit. Rudolf zemřel roku 1074, Anna mezi lety 1075-1089 a byla pohřbena v opatství Villiers v La Ferté-Alais.
- Adéla Francouzská (1009/1014 - 8. ledna 1079) byla normandská vévodkyně a poté flanderská hraběnka z dynastie Kapetovců.
Adéla se narodila z třetího manželství francouzského krále Roberta II. a Konstancie, dcery provensálského hraběte Viléma I. Manželství Adéliných rodičů bylo uzavřeno v rozmezí září 1001 a 25. srpna 1003. Král byl v minulosti již dvakrát ženatý, obě ženy zapudil. Poprvé se Adéla vdávala roku 1027 za mladého normandského vévodu Richarda III. Manželství bylo kratičké a bezdětné, protože Richard byl již následující rok pravděpodobně otráven. Již roku 1028 byla v Paříži znovu provdána za syna flanderského hraběte Balduina V.
Během občanské války, jež vzplanula po smrti krále Roberta, podporoval Adélin tchán společně s Fulkem Nerrou jejího bratra Jindřicha proti druhému bratrovi Robertovi. Když Jindřich již jako král Francie, roku 1060 umíral, zřejmě rozhodl o regentovi svého nezletilého syna Filipa. Byl jím stanoven Adélin manžel Balduin, který francouzského krále sice uznával jako svého lenního pána, ale zároveň byl leníkem Svaté říše římské. Adéla dala manželovi dva syny a dceru Matyldu, jež se provdala za normandského vévodu Viléma. Balduin tak nebránil svým poddaným, kteří se připojili k normanským vojákům při invazi do Anglie. Roku 1067 zemřel. Ovdovělá Adéla se uchýlila do benediktinského řádu a stala se jeptiškou. Byla pohřbena v klášteře Messines u Ypres.
- Filip I. Francouzský (1052 — 29./30. července 1108 Melun) byl francouzský král z dynastie Kapetovců, nejstarší syn Jindřicha I. a Anny Kyjevské, vládl 1060-1108. Je pohřben v klášteře Saint-Benoît-sur-Loire.
Narodil se jako nejstarší syn francouzského krále Jindřicha I. a jeho manželky Anny Kyjevské, dcery kyjevského knížete Jaroslava I. Moudrého. V kapetovském rodě nezvyklé jméno Filip, které při křtu dostal, bývá spojováno s byzantským vlivem na kyjevském dvoře, případně s úctou, které se apoštol Filip v Kyjevě těšil. Ještě za života svého otce byl v sedmi letech korunován spolukrálem v Remeši. Když jeho otec 4. srpna 1060 zemřel, stal se Filip bez komplikací jeho nástupcem. Vzhledem k věku mu byl za poručníka určen jeho strýc flanderský hrabě Balduin V. Významnou roli hrála také královna vdova, která o svůj vliv přišla brzkým sňatkem s hrabětem Rudolfem z Valois. Když Filip v roce 1067 dosáhl patnácti let, převzal ve Francii vládu. Po smrti flanderského hraběte (a svého bratrance) Balduina VI. zasáhl do otázky nástupnictví, ale po prohře v
