LUCky.luKA

Robertovci byli franskými předchůdci rodiny, z které se stali Kapetovci. Rodina zahrnovala velké množství forem Robertů včetně Roberta z Wormsu, Roberta z Hesbaye, Roberta Silného a Roberta I. Francouzského. Význačně figurovali mezi karolínskou šlechtou a oženili se do této královské rodiny. Eventuelně se ze samotných Robertovců stávali franští králové, jakými byli např. Odo, Robert a Hugo Kapet. Tito Robertovci vládli ve franském království Západní Francie. Hugo Kapet je znám jako "poslední franský král" a první král Francie. Je zakladatelem Kapetovců, rodiny, která vládla Francii až do Francouzské revoluce.

Původ - nejstarší známí Robertovci pocházeli pravděpodobně z hrabství Hesbaye, okolo město Tongeren v dnešní Belgii. Prvním jistým předkem je Robert Silný, pařížský hrabě, pravděpodobně syn Roberta z Wormsu, vnuk Roberta z Hesbaye a synovec Ermengarde z Hesbaye, dcery Ingrama, ženy Ludvíka I. Pobožného. Další příbuzní zahrnují Cancora, zakladatele opatství v Lorschi, jeho sestru Landradu a jejího syna sv. Chrodoganga, arcibiskupa z Mét.

Od Roberta Silného - Syny Roberta Silného byli Odo a Robert, oba dva byli králi Západní Francie a vládli během karolínské éry. Dcera Roberta Silného, Richildis, se vdala za hraběte z Troyes. Pod Odem se rodina stala hraběty z Paříže a pod Robertem "vévody Franků". Vlastnili velké části starověké Neustrie. Ačkoliv mezi Robertovými syny Hugem Velikým a Ludvíkem IV. pokračovali hádky, byli usmířeni po vzestupu Lothara. Lothar jmenoval Huga vévodou burgundským a akvitánským, čímž rozšířil robertovská dominia.  Karolínská dynastie přestala Francii vládnout po smrti Ludvíka V. Syn Huga Velikého, Hugo Kapet, byl vybrán za krále Franků. Stal se známým jako první francouzský král. Byl korunován 3. července 987 v Noyonu s plnou podporou císaře Svaté říše římské Oty III.

S Hugovou korunovací začala ve Francii nová éra a jeho potomci se po něm nazývají Kapetovci. Vládli Francii do Francouzské revoluce jako Kapetovci, Valois a Bourboni. Vrátili se po roce 1815 a vládli do roku 1848, než byl svržen Ludvík Filip.  Nicméně pokračují ve vládě nad Španělskem přes dynastii Bourbonů a Juana Carlose Španělského.

Pařížské hrabství (francouzsky Vicomté de Paris) je historické území na území dnešní Francie s titulem hrabství zřízené franskými králi jako správní celek na území zhruba 2500 km² v okolí Paříže, tehdy nazývané Lutetia. Nositeli titulu byli postupně členové několika rodin franské šlechty. Když hrabství připadlo do rukou krále, titul i správní jednotka na počátku 11. století zanikly. Od 19. století titul hraběte pařížského užívají uchazeči o trůn z rodu Orléans.  Lutetia (francouzsky Lutèce), též Lutetia Parisiorum (Lutetia Parisiů) je latinský název, který používali Římané pro keltské oppidum a posléze římské město, které se nacházelo na území dnešní Paříže a bylo jejím předchůdcem.

•       Odo (Eudes) Pařížský (po r. 860 - 1. leden 898) byl západofranský král, syn hraběte Roberta Silného a jeho druhé ženy Adély z Tours. Měl mladšího bratra Roberta, který se narodil po otcově smrti v roce 866.

• Volba a povýšení na krále: 29.2. 888 v St. Corneille de Compiégne.
• Srpen 888 - setkání s králem Arnulfem ve Wormsu;
• 13. 11. 888 - nová korunovace v Remeši korunou zaslanou králem Arnulfem;
• 889 - Odo uznán Ramnulfem II. z Poitiers;
• 28. 1. 893 - korunovace Karla Prosťáčka v Remeši, k níž dal popud remešský arcibiskup Fulko;
• květen 895 - další setkání s králem Arnulfem ve Wormsu;
• 897 - územní vypořádání s Karlem Prosťáčkem.

Poměrně krátká, ale na události bohatá Odova vláda spadá do doby, kdy se v Evropě formovaly nové národy a království. Na troskách karlovské veleříše vznikaly politické útvary, jejichž vývoj probíhal po skocích a vykazoval četné zlomy. Z dnešní perspektivy lze jasněji hodnotit události a struktury či dokumentovat zánik starých a vznik nových vývojových forem. Tím chceme obezřetně naznačit, jak sporné je posuzovat, zda lze ty či ony západofranské krále a lokální krále počítat do řady francouzských panovníků nebo zda je tato myšlenka již od počátku absurdní.

Odo, který využíval jen absolutní panovnický titul (Odo rex), bez označení etnické oblasti, se však nepochybně považoval za krále samostatné západofranské říše a ctil její tradice. Země byla vnitřně i navenek konstituována verdunskou smlouvou o rozdělení říše (srpen 843) a smlouvou o vládě z Coulaines (listopad 843) a na tento ústavní rámec nikdy nezapomněla.V očích lothringijského kronikáře to byly"národy Galie" které v roce 888 zvolily Oda za krále, řezenský pokračoval fuldských análů k roce 895 poznamenává, že na schůzku s Arnolfem přijel do Wormsu Odo rex Galliae. Odovo"sebeoznačení"nám sice chybí, ale názory z Lotharingie i východní říše jsou dostatečně průkazné.

•    Robert I. Francouzský (cca 865/866 – 15. července 923, Soissons) byl západofranským králem v letech 922 až 923.

Robert se narodil před rokem 866, byl mladším synem Roberta z Anjou a bratrem západofranského krále Odona z Paříže, který jako první porušil následnická práva Karlovců na trůn. V čase bratrova panování převzal roku 888 robertovská hrabství Tours, Anjou, Blois a Paříž a jako laický opat také mnoho opatství. Když Odo roku 898 zemřel, respektoval nárok Karla III. Prosťáčka na trůn, za což mu on potvrdil všechny jeho majetky a ještě o mnoho let pozdějí jej označoval za ctihodného markraběte, rádce a pomocníka naší vlády. Robert se věnoval obraně severu země proti Normanům a 20. července 911 je porazil v bitvě u Chartres.

Roku 920 se zformovala královská opozice. Robert se k revoltě připojil zřejmě až poté, co král svému oblíbenci Haganovi dal práva na klášter Chelles, který předtím patřil tchyni Robertova syna Huga. Následovalo vojenské tažení Roberta a jeho spojenců proti králi, kdy denně mizelo Karlovo vojsko a rostlo vojsko Robertovo a v červnu 922 Robert zvolen a korunován protikrálem.  Oba králové sbírali vojsko, které se střetlo v krvavé bitce u Soissons, když Karel přepadl při obědě Roberta a jeho příznivce. Robert v bitvě zemřel, ale Karel byl stejně donucen uprchnout a vládcem byl zvolen Rudolf Burgundský. Robertovi potomci se však prosadili ještě za vlády Karlovců a hlavně po vymření západofranské větve. Syn Hugo Veliký sice nezískal královský titul, stal se však faktickým vládcem velké části království. Vnuk Hugo Kapet byl po smrti posledního Karlovce zvolen západofranským králem, a stal se tak zakladatelem nové francouzské dynastie Kapetovců.

Manželství a děti  -  1/ ∞ Aélis/Adéla z Maine († před 931):  -  Hildebranta/Liégarda či Luitegarda (asi 885 – 931) ∞ 907 hrabě Heribert II. z Vermandois,  -  Ema Francouzská (asi 890 – 934) ∞ 921 burgundský vévoda a pozdější francouzský král Rudolf I.

2/ ∞ asi 890/93 Béatrice z Vermandois (cca 880 - po 931), dcera hraběte Heriberta I. z Vermandois a zřejmě Berty z Morvois:  -  Hugo (895 - 956)  1. ∞ 922 Judita († 925)  2. ∞ 926/27 Eadhilda († 937) , dcera anglického krále Eduarda I.  3. ∞ 938 Hedvika Saská (922 - 965), dcera císaře Jindřicha I. a Matyldy z Ringelheimu,  -  Adéla/Hildebranta (*895).

•    Filip Hurepel (1200/1201 - 14. nebo 18. ledna 1234 Corbei) byl hrabě z Boulogne, z Mortain, z Dammartinu, z Clermontu a Aumale.

Byl nevlastní bratr krále a jako nejbližší mužský příbuzný mohl ohrozit pozici následníka. Společně s dalšími vlivnými šlechtici podkopával regentskou vládu královny vdovy a byl štědrým mecenášem katedrály v Chartres. Svou přezdívku Hurepel získal zřejmě kvůli vzhledu svých vlasů.  Filip se narodil jako syn francouzského krále Filipa Augusta a Anežky, dcery meránského hraběte Bertolda VI. Filip August v době sňatku s Anežkou již ženatý byl, zákonitá choť Ingeborg, sestra dánského krále, byla ode dvora zapuzena. Údajně se Filipovi hned po svatební noci zprotivila, ba pociťoval k ní dokonce odpor. Papež Inocenc III. na skandální rodinné poměry francouzského krále zareagoval interdiktem, jenž přiměl Filipa k ochotě předložit celou věc koncilu, jehož verdikt přislíbil uznat. Koncil se konal v květnu 1201 v Soissons. Poté byla zpět ke dvoru povolána zapuzená Ingeborg a Anežka odešla na hrad v Poissy, kde při porodu svého třetího dítěte v červenci 1201 zemřela. Původ Filipa Hurepela a Marie byl 2. listopadu 1201 papežskou bulou zlegitimizován.  Již krátce po narození byl Filip zasnouben s Matyldou, jedinou dcerou Renauda z Dammartinu a svatba se konala roku 1210 či 1216 v Saint-Germain-en-Laye.

Nevěstin otec býval v mládí přítelem krále Filipa, který jej pasoval na rytíře, ale jejich cesty se postupem času rozešly a oba muži proti sobě stanuli na bojišti u Bouvines. Pán z Dammartinu po prohrané bitvě strávil zbytek života v králově vězení a jeho panství připadlo Matyldě a jejímu choti.  Filip se zúčastnil roku 1226 další kruciáty směřované na francouzský jih, která byla tentokrát pod královským vedením. Vojsko křižáků decimovala nakažlivá choroba. Filipův nevlastní bratr Ludvík VIII. nákaze v listopadu 1226 podlehl a na smrtelné posteli vysílen úplavicí donutil své leníky k přísaze, že jejich věrnost bude patřit nezletilému následníkovi a že se jeho korunovace nebude odkládat. Poručnictví nad Ludvíkem předal své choti Blance. Již v závěti sepsané o rok dříve král přesně určoval příjmy svých čtyř synů a svého nevlastního bratra, který se okamžikem jeho skonu stal nejbližším dospělým mužským příbuzným následníka. Královniným poručnictvím se zřejmě mělo zamezit Filipovu vlivu na mladého panovníka. Filip Hurepel totiž podporoval ambiciózní velmože, kteří se obávali silné monarchie. Brzy po Ludvíkově korunovaci se utvořila šlechtická klika brojící proti regentské vládě, kam patřil Theobald ze Champagne, Petr Mauclerc a Hugo z Lusignanu, kteří byli nespokojení již za Ludvíka VIII. a pokoušeli se o spojenectví s anglickým králem Jindřichem.

K buřičům se přidal i Filip Hurepel. Blanka Kastilská posléze triumfovala a mnoha mírovými smlouvami se v zemi podařilo nastolit poměrný klid. Hrozba povstání však zcela nevymizela a až do polovice čtyřicátých let byly patrné snahy o intervenci z anglického ostrova.  Osudnou se Filipovi stala účast na turnaji, kde utržil smrtelné zranění a byl pohřben v Saint-Denis. Vdova Matylda se po čase znovu provdala - novým hrabětem z Boulogne se stal Alfons, mladší syn portugalského krále.  Filip byl štědrým donátorem katedrály v Chartres, nechal pořídit do příčné lodi vitráže se scénami Smrti, Nanebevzetí a Korunovace Panny Marie.V katedrále v Chartres je Filip zpodobněn nejen jako pokorný donátor, ale také na vitráži v příčné lodi jako rytíř na koni ve společnosti dalších významných pánů své doby, kteří patřili mezi aktivní křižáky. Zdá se, že je také zpodobněn společně s Matyldou ve dvojici elegantních soch severního portálu katedrály.

Autor LUCky.luKA 11.Leden 2011 v 17:58 | Permalink