LUCky.luKA

• Královské Poříčí

Královské Poříčí (německy Königswerth) je obec, nacházející se v okrese Sokolov, v kraji Karlovarském. Ke dni 31. 12. 2007 zde žilo 820 obyvatel.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1483. Internetová stránka MÚ Královské Poříčí však uvádí první písemnou zmínku z r. 1240, takže údaj 1483 je sporný: …"Poprvé se jméno Královské Poříčí objevuje písemně zachyceno v listině z roku 1240, kterou český král Václav I. (1230 – 1253) uděluje řádu křížovníků s červenou hvězdou, založeném v Praze jeho sestrou Anežkou, patronátní právo na kostel v Sedlci, jeho filiálním kostelům v Lokti a Královském Poříčí. I když se tato listina ztratila, při rekonstrukci kostela Sv. Kunhuty probíhající na počátku devadesátých let tohoto století byly objeveny románské prvky jednoznačně potvrzující výjimečné stáří kostela Sv. Kunhuty, odpovídající počátkům 13. století…"

Pamětihodnosti

• Uhelný důl Marie Majerová, parní těžní stroj
• Kostel svaté Kunhuty na návsi
• Smírčí kříž

Části obce

• Královské Poříčí
• Jehličná

Jehličná je zaniklá vesnice, část obce Královské Poříčí v okrese Sokolov. Nachází se asi 1,5 km na severovýchod od Královského Poříčí. Není zde evidována žádná adresa. Trvale zde nežije žádný obyvatel. Jehličná leží v katastrálním území Královské Poříčí o výměře 12,2 km². Zanikla z důvodu těžby hnědého uhlí.

Základní údaje -

Obec: Královské Poříčí
Okres: Sokolov
Kraj: Karlovarský
Starosta: Ing. Ivan Stefan

Nadmořská výška: 396 m n.m.
Rozloha katastru: 1 220 ha
Zeměpisná šířka: 50°11´40"
Zeměpisná délka: 12°40´43"
Počet obyvatel: 843 (k 1.1.2009)
Podíl žen: 51,4%
Průměrný věk: 36,6
Základní škola: ano (3.-5. ročník)
Mateřská škola: ano
Zdravotní středisko: ano
Policie: ne
Vodovod: ano
Kanalizace: ano
Plyn: ano

Podnikatelské subjekty: 83
Základní sídelní jednotky: 1
Části obce: 2
Katastrální území: 1

Dopravní spojení: trať ČD č. 140 (Karlovy Vary – Cheb), autobusové linky ze Sokolova

Obec Královské Poříčí u Sokolova -

O Královském Poříčí - Vznik Královského Poříčí můžeme datovat přibližně do dvacátých a třicátých let 13. století. Brzy po založení byl vystavěn kostel zasvěcený v té době velmi oblíbené svaté Kunhutě. Výjimečné, až dominantní postavení kostela v obci v nejstarší době jejího vývoje dokládá skutečnost, že po celá tři století nejsou k dějinám Královského Poříčí zachovány jiné historické prameny, než ty, které se vztahují k této církevní instituci. Původní německý název obce Königswerth je složenina ze slov König - královský a Werth, znamenající území u vody. Bezpochyby připomíná, že toto místo patřilo v době založení vsi k pozemkům v přímé držbě krále a pod jeho vrchním dohledem bylo osídleno.

Poprvé se jméno Královské Poříčí objevuje písemně zachyceno v listině z roku 1240, kterou český král Václav I. (1230 - 1253) uděluje řádu křížovníků s červenou hvězdou, založeném v Praze jeho sestrou Anežkou, patronátní právo na kostel v Sedlci, jeho filiálním kostelům v Lokti a Královském Poříčí. I když se tato listina ztratila, při rekonstrukci kostela Sv. Kunhuty probíhající na počátku 90. let tohoto století byly objeveny románské prvky jednoznačně potvrzující výjimečné stáří kostela Sv. Kunhuty odpovídající počátkům 13. století.

Královské Poříčí leží v okrese Sokolov, na levém břehu řeky Ohře mezi Sokolovem a Loktem nad Ohří. Rozloha obce zaujímá plochu 1 220 ha, a téměř 80% katastru bude zasaženo povrchovou těžbou hnědouhelných lomů podniku Sokolovská uhelná, a.s. Hranice lomu Jiří a Družba je vzdálena 500m od obce. V obci byl rovněž jediný hlubinný důl Sokolovského revíru ,,Marie". Byl v provozu 100 let a těžba na něm byla ukončena počátkem devadesátých let. Po ukončení těžby (předpoklad mezi lety 2030 - 2040) budou zbytkové jámy po těžbě rekultivovány vodní plochou a předpokládá se vznik jezera o ploše mnoha set hektarů.

V posledních deseti letech došlo díky finančním prostředkům (stanovených důlním zákonem) plynoucím obci z těžby hnědého uhlí na jejím katastru k zásadní obnově obce. Byly vybudovány všechny inženýrské sítě, je zaveden zemní plyn. V obci je výměníková stanice tepla z dálkového parovodu elektrárny Tisová. Obec je odkanalizována, čištění splašků je na městské čistírně v Sokolově. Pitná voda je ze skupinového vodovodu okresu Sokolov. V obci je rozvod užitkové vody pro zahrádky, dokončena je rekonstrukce veřejného osvětlení, veřejného rozhlasu a elektrické sítě.

Obec má krásnou vlastní mateřskou školu, základní školu (třítřídka pro 1.-5. ročník), starší děti dojíždí do Sokolova. Dále je v obci pošta, několik prodejen se smíšeným zbožím, rekonstruovaná restaurace se sálem ,,Královský hostinec". Citlivě zrekonstruovaný statek Bernard mimo muzea tradičních řemesel nabídne restauraci, hotelové ubytování o kapacitě 20 lůžek i konferenční sál ke společenským akcím. V obci působí několik dalších firem.

V obci je železniční zastávka a má slušné autobusové spojení se Sokolovem na jedné straně a Novým Sedlem, Chodovem, Vintířovem a Vřesovou na straně druhé. V rámci silničního obchvatu Sokolova je realizována přeložka komunikace č. 181 mimo obec. V roce 2010 bude dokončena nová komunikace do Sokolova. Tím budou vytvořeny podmínky pro dokončení cyklostezky v celé trase Loket, Královské Poříčí, Sokolov.

Obec má platný a schválený územní plán a předpokládá se výstavba cca 20 rodinných domů .

Dodnes zachovalé památky obce -.

Kostel Sv. Kunhuty - Ve starší době byl jedinou zděnou stavbou v obci. Jeho středověkou románsko-gotickou podobu změnila přestavba v jednoduchém barokním stylu, která byla provedena na rozhraní 17. a 18. století, přičemž první zmínky o kostelu pocházejí ze 13. století. Provedená rekonstrukce kostela zachovala vzácné románsko-gotické prvky jeho nejstaršího stavebního vývoje. Zrestaurována přitom byla i alba sokolovského rodáka Antonína Schöneckera, která se nachází na západním průčelí kostela a také oltář, kazatelna a barokní varhany.

Obecní úřad (zámeček) - Zámeček byl vybudován dolovou společností Britannia v letech 1909 a 1910 pro rodinu ředitele společnosti Kurta Seebohma v typickém eklektickém stavebním stylu té doby v kultivovaném prostředí rozsáhlé zahrady. Tato výstavná vila sloužila svému původnímu účelu do konce 2. světové války. Po osvobození Královského Poříčí si zde americká armáda zřídila své místní velitelství. Od 50. let minulého století do roku 2002 zde bylo ředitelství místního odborného stavebního učiliště. V současné době má zde sídlo obecní úřad, obecní knihovna s veřejným internetem. Odpoledne je k dispozici bowlingová dvoudráha a fitness.

Venkovská architektura - Většina původních hospodářských objektů vesnické zástavby byla buď dřevěná nebo postavena kombinací zděných a dřevěných prvků v tzv. chebském stylu. V dnešní době je zachován pouze zlomek z původních hospodářských objektů, jsou to domy čp. 7, 11 a 32, a ve dvoře objektu č. 2 se zachovala část hrázděné hospodářské budovy. Hlavní průčelí do návsi zdobí v přízemí lizénové pasy zdobené ornamentikou, po levé straně štítu je segmentově zaklenuta branka, na níž navazují dvoukřídlá vrata. Náves a její okolí je vyhlášena vesnickou památkovou zónou.

Hornická architektura - S rozvojem hornictví v obci došlo v průběhu 19. století a v 1. polovině století 20. k výrazné výstavbě celé řady nových objektů. Tato výstavba dnes tvoří unikátní soubor budov svébytné architektury. Jedná se především o hornické kolonie, kde byli ubytováni horníci zdejších hnědouhelných dolů. K dalším stavbám patří například budova lázní, podniková konzumní prodejna či mateřská škola.

Statek Bernard - Původně hospodářský komplex tehdejší důlní společnosti Britannia byl vybudovaný roku 1922. V roce 2005-2006 proběhla rekonstrukce a díky ní mohlo na statku Bernard vzniknout centrum tradičních řemesel, které má ambice stát se svoji nabídkou ukázek živých tradičních řemesel významnou regionální pamětihodností a vyhledávaným cílem návštěv turistů. Statek nabízí také stylovou restauraci a ubytování. V prostorách je možné pořádat konference a jiné společenské akce. Od roku 2010 za pomoci dotace EU programu Intereg bude zahájena na statku Bernard výstavba Česko-německého naučného centra o řece Ohři. Ve své rozsáhlé expozici zachytí přírodu, život lidí, technická zařízení nejen na řece Ohři, ale i v jejím okolí od pramene v Bavorsku až po ústí do Labe v Litoměřicích. Tento projekt, který nemá v tuzemsku obdoby, vhodně doplní stávající zaměření statku na tradiční řemesla. Rekonstrukcemi statku se vytvoří turistický produkt nadregionálního významu.

Historie obce - Původní německý název obce – Königswerth je složenina ze slov König – královský a Werth, znamenající území u vody.Bezpochyby připomíná, že toto místo patřilo v době založení vsi k pozemkům v přímé držbě krále a pod jeho vrchním dohledem bylo osídleno. Poprvé se jméno Královské Poříčí objevuje písemně zachyceno v listině z roku 1240, kterou český král Václav I. (1230 – 1253) uděluje řádu křížovníků s červenou hvězdou, založeném v Praze jeho sestrou Anežkou, patronátní právo na kostel v Sedlci, jeho filiálním kostelům v Lokti a Královském Poříčí. I když se tato listina ztratila, při rekonstrukci kostela Sv. Kunhuty probíhající na počátku devadesátých let tohoto století byly objeveny románské prvky jednoznačně potvrzující výjimečné stáří kostela Sv. Kunhuty, odpovídající počátkům 13. století. Kostel nestál zcela jistě osamocen, avšak první soupis obyvatel obce je uveden teprve v loketském urbáři z roku 1522, kdy ves Královské Poříčí patřila mezi největší v panství Šliků ze Sokolova. Při farách vznikaly první místní školy. Existenci školy v Královském Poříčí dokládá výslovně až zápis z roku 1596 a pozdější zmínky v historických pramenech potvrzují, že zdejší škola měla dosti pravidelný provoz, který zásadně nenarušily ani velké konfesijní změny.

Jediným zdrojem obživy obyvatel vsi až do sedmdesátých let minulého století bylo zemědělství.

Bylo zde 17 poddanských hospodářství včetně mlýna. Hlavní ekonomickou aktivitou poddaných zůstávala zemědělská výroba, ale dochované zápisy v horních knihách svědčí o těžbě železné rudy v Královském Poříčí od roku 1622.

Urbář z roku 1795 popsal v Královském Poříčí usedlosti devatenácti sedláků, pěti chalupníků a pěti domkářů. Dále stála v obci obecní kovárna, obecní pastouška a škola. Mlýn byl zahrnut do kategorie domkářů.

K přestavbě kostela se přikročilo na rozhraní 17. a 18. století. Ke staré kostelní lodi z počátku 13. století byl přistaven pětiboký klenutý prebystář o délce 8 metrů, k jehož severní straně se přimykala jednoduchá hranolová sakristie. Kostel dostal nové sedlové zastřešení, která nad prebystářem završovala přes 13 m vysoká kostelní věž pro umístění zvonu zakončená bání cibulového tvaru. Přestavěný kostel byl zřejmě roku 1701 znovu vysvěcen a postupně vybaven novým inventářem, kterému dominoval hlavní oltář s obrazem patronky kostela Sv. Kunhuty od Hermana Kuglera z Lokte.

Při novém politickém uspořádání státu v roce 1850 byla obec Královské Poříčí prohlášena samostatnou místní obcí a z místních voleb v tomto roce konaných vzešel šestičlenný obecní výbor a první starosta sedlák z č.p. 1 František Karel Renz.

Od té doby nebylo nutné katastr obce měnit. V této době začalo ztrácet zemědělství své někdejší dominantní postavení. Důvodem byly mocné hnědouhlené sloje Josef a Antonín, do té doby nedotčené obrovské přírodní bohatství, nacházející se v zemi pod územím obce.

První důl Meluzína byl s šachtou hlubokou 26,5 m a těžící uhlí ze sloje Josef uveden do provozu v roce 1867. Další rozvoj nesmírně urychlilo zahájení provozu na takzvané buštěhradské dráze mezi stanicemi Cheb a Karlovy Vary 19. září 1870. Další šachta Bernard byla založena poblíž železniční trati v roce 1872 a její těžní jáma byla zpočátku hluboká 75 m. Již v roce 1877 se z ní vytěžilo 5 370 t uhlí za rok a v roce 1880 20 610 t uhlí. Další snaha o zvýšení těžby vedla k vyhloubení nové těžní jámy Marie I hluboké 99 m, kde se těžilo ze sloje Antonín a v roce 1898 byla vyhloubena těžní jáma Marie II s hloubkou 185 m a zasahující do sloje Josef. Zde však došlo k průvalu termálních vod majících za následek pokles vydatnosti lázeňských pramenů v Karlových Varech až o 30 %. Proto Báňský úřad další těžbu ve sloji Josef zakázal a tento zákaz trvá až dodnes. Mocnost sloje Antonín je v průměru okolo 25 m. Za více jak sto let trvání hlubinného dolu Marie se v letech 1884 – 1991 vytěžilo 39 mil. tun hnědého uhlí. Zprůmyslnění obce odpovídá i vývoj počtu obyvatel:

Školní budova byla na návsi postavena roku 1886, později zvýšena o jedno patro a v této budově, patřičně zmodernizované, sídlí dodnes. Svou dispozicí však narušila původní středověké uspořádání návsi.

Dvacáté století díky těžbě uhlí pro obec znamenal čilý stavební ruch a podle komunikací vedoucích z historické návsi byla vybudována řada rodinných domů. Při Pstružném potoce v horní části obce byly vybudovány takzvané hornické kolonie – činžovní domy pro ubytování zaměstnanců dolů. V roce 1910 byla obec elektrifikována vzhledem k tomu, že již v roce 1897 byla spuštěna závodní elektrárna při dole Marie. Jistou specifikou z hlediska národnostního bylo i složení obyvatel. Vzhledem k nutnosti zaměstnat profesní odborníky, byla na hlubinné šachtě poměrně velká česká menšina :

7. května 1945 byla obec obsazena americkou armádou. V prvních poválečných volbách v roce 1946 zvítězili sociální demokraté před komunisty. Prvním poválečným a prvním českým starostou byl sociální demokrat.

Po únorovém převratu byla sociální demokracie v obci sloučena s komunisty a veškerý společenský život kontrolovali pomocí Národní fronty.

Národní hospodářství s komunisty prosazovaným důrazem na rozvoj těžkého průmyslu potřebovalo stále více uhlí pro výrobu elektrické energie. Těžbu uhlí bylo nutno neustále zvyšovat. Proto v obci vyrostly objekty nového hornického učiliště, které bylo v roce 1955 přeměněno na učiliště stavební. Po neúspěchu jednotného zemědělského družstva v roce 1953 v obci převzal zemědělskou i lesní půdu Zemědělský závod dolových podniků.

Soukromá výstavba se v obci zastavila a v průběhu padesátých let bylo postaveno 60 bytových jednotek v pěti domech.

V poválečném období populační vývoj v obci vypadá následovně:

Značný pohyb obyvatel byl kromě odsunu Němců a osídlovacího procesu vyvolán průmyslovým charakterem obce a zaměstnáním obyvatel z nichž převážnou většinu tvořili horníci a dělníci. Po připojení obce Jehličná v dubnu 1976 se zvětšil katastr obce z 567 ha na 1 220 ha. Od voleb v roce 1954 byl národní výbor obnovován v termínech vyhlašovaných voleb na základě jednotné kandidátky Národní fronty. V akcích Z byla rekonstruována mateřská škola, hasičská zbrojnice a vybudována nová prodejna potravin. Z bývalého dělnického konzumu a bytových jednotek byl rekonstruován nový Národní výbor.

Po společenské změně 17. listopadu 1989 se otevřelo nové období i ve vývoji Královského Poříčí.

Obec se začala podílet na obrovském přírodním bohatství, které leželo na jejím území. Byl jí navrácen zabavený majetek. Mohlo dojít k postupné rekonstrukci a opravám zanedbaného bytového fondu a k výstavbě inženýrských sítí, které do značné míry chyběly nebo neodpovídaly požadavkům. Byla zrušena stavební uzávěra, která platila v části obce. Byla stanovena závazná linie těžby a postupně došlo i k narovnání napjatých vztahů mezi důlním podnikem Sokolovská uhelná a.s. a obcí. Tyto vztahy jsou dnes na dobré úrovni vzájemně se respektujících sousedů.

Autor LUCky.luKA 24.Září 2007 v 08:24 | Permalink