LUCky.luKA

Alfons I. Portugalský (Alfons I. Dobyvatel) (po 1107 - 6. prosince 1185) byl hrabě portugalský (1112-1139) a od roku 1139 portugalský král, zakladatel portugalského království z dynastie burgundské.

Alfonsův otec Jindřich Burgundský zemřel roku 1112 a regentkou portugalského hrabství se na příštích čtrnáct let, kdy bylo Alfonsovi cca 16 - 19 let, stala královna matka Tereza Kastilská (levobočná dcera Alfonse VI. Kastilského). Mladičký Alfons roku 1128 vyhlásil nezávislost Portugalska a po vítězné bitvě u Ourique byl vojskem provolán za krále Portugalska. V rámci probíhající reconquisty Pyrenejského poloostrova se Alfonsovi za pomoci anglických a německých křižáků podařilo dobýt Santarém, Lisabon, Évoru a Beju. Na počest vítězství nechal zbudovat rozsáhlý cisterciácký klášter Alcobaça, a kostel Igreja de Graça v Santarému, a založil Řád křídla sv. Michaela. Musel se potýkat s příslušníky muslimské sekty Almohadů. Nástupcem na trůnu i na vojenském poli se stal Alfonsův syn Sancho.

Matilda Savojská (1125 - 4. listopadu 1157) byla první portugalská královna.

Matylda se pocházela z dynastie savojských, byla dcerou hraběte Amadea III. a jeho druhé manželky Matildy z Albonu. Roku 1146 se provdala za prvního portugalského krále Alfonse I. Henriquese.

• Jindřich Portugalský (1147 - asi 1157), portugalský infant
• Matilda (1149 - 1160) ~ 1159 aragonský následník trůnu Alfons II.
• Urraca (1151 - 1188) ~ 1165 leónský král Ferdinand II.
• Sancho I., portugalský král
• Tereza (1157 - 1218) -1.) ~ 1183 flanderský hrabě Filip I. a 2.) ~ 1194 burgundský vévoda Eudes (Odo) III..
• Jan
• Sancha

Sancho I. Portugalský zv. Kolonizátor (11. listopadu 1154 - 26. března 1211) byl druhý portugalský král z dynastie burgundské, syn Alfonse I., od roku 1174 manžel Dulce Aragonské.

Sancho I. nastoupil na portugalský trůn po smrti otce v roce 1185. Již předtím se aktivně zúčastňoval vojenských akcí proti Maurům. Podařilo se mu získat Algarve a Silves a začal používat titul krále Portugalska, Algarve a Silvesu až do své porážky Maury. Bojoval s leónským králem a se zbytkem sousedů se snažil udržovat přátelské vztahy podpořené sňatkovou politikou (měl deset legitimních potomků a osm levobočků). Podporoval rytířské řády - především johanity, templáře a také původně kastilský calatravský řád, zakládal města a vsi. Je pohřben v katedrále Sv. kříže v Coimbře.

Dulce Aragonská (1160 - 1. září 1198) byla portugalská královna, dcera barcelonského hraběte Ramona Berenguera IV. a aragonské královny Petronily, jediné dcery aragonského krále Ramira II.

Za následníka portugalského trůnu Sancha I. byla mladičká Dulce provdána roku 1175 a již rok po svatbě se manželům narodila první dcera Tereza. Po ní následovalo dalších devět či deset dětí, které byly společně s nevlastními sourozenci (Sancho byl velmi plodný, i co se levobočků týče) využity v rámci mírové sňatkové politiky. Portugalský trůn manželé získali na konci roku 1185, po smrti Sanchova otce Alfonse a Dulce se tak stala portugalskou královnou. Zemřela v roce 1198 a Sancho ji přežil o celých dvanáct let.

Alfons II. Tlustý (23. dubna 1185 Coimbra – 25. března 1223 Coimbra) byl třetí portugalský král z dynastie burgundské.

Narodil se z manželství portulského krále Sancha I. s Dulcií Aragonskou jako pátý potomek a druhý syn. Měl devět sourozenců, šest sester a tři bratry, z nichž se pouze starší Raimund nedožil dospělosti. Sestra Tereza se stala královnou leónskou, Mafalda kastilskou a Berengarie dánskou. Mladý infant usedl na trůn po smrti svého otce v roce 1212 a první léta jeho vlády byla poznamenána střety se sourozenci, které ukončil konfiskací jejich majetku. Alfonsova vláda se soustředila na ekonomickou a sociální prosperitu země, čímž se výrazně odlišoval od svých předchůdců. Zreformoval právní systém a snažil se navázat obchodní styky s evropskými královstvími. Také se snažil o nezávislost své země na papežském stolci, protože moc církve neustále rostla od dob krále Alfonse I., který jí byl nucen udělit různé výsady. Následkem těchto snah byla Alfonsova ekomunikace papežem Honoriem III., po níž slíbil nápravu. Tento krok však zůstal na jeho nejstarším synovi, protože v březnu 1223 zemřel. Je pohřben společně s manželkou v klášteře Alcobaça.

Alfons se v roce 1208 oženil s princeznou Urracou Kastilskou, s níž měl několik dětí.

• Sancho II. (1209 - 1248), portugalský král ∞ 1239 Mécia Lópes de Haro
• Alfons III. (1217 - 1279), portugalský král - 1.)∞ 1235 Matilda Boloňská a - 2.)∞ 1253 Beatrix I. Kastilská
• Eleonora (1211 - 1231) ∞ 1229 dánský král Valdemar III.
• Ferdinand (1217 - 1246), pán Serpa ∞ Sancha Fernández de Lara
• Vincent (1219)

Pedro z Urgellu (1187, Coimbra – 2. června 1258) byl hrabě z Urgellu, syn portugalského krále Sancha I. a aragonské princezny Dulce.

Druhorozený syn Pedro se po otcově smrti v březnu 1211 snažil staršímu Alfonsovi II. zamezit v nástupu na trůn. Pletichy se mu nezdařily a dokonce se obrátily proti němu. Byl donucen odejít do exilu. Živil se jako námezdný žoldák, v letech 1216-1228 bojoval ve službách Almohadů někde v Maroku. Roku 1229 se Pedro oženil s dědičkou urgellského hrabství Aurembiaix a stal se tak na dva roky hrabětem z Urgellu, protože manželka roku 1231 zemřela. Manželství bylo bezdětné. Jako člen královského aragonského dvora prokázal králi Jakubovi jisté služby a tak byl odměněn vládou nad Mallorkou. Zúčastnil se dobývání Valencie a Ibizy. Měl dva levobočky.

Ferdinand Portugalský, port. Fernando, starofr. Ferrand (24. března 1188 - 29. července 1233, Noyon) byl flanderský hrabě, účastník bitvy u Bouvines.

Ferdinand byl mladším synem portugalského krále Sancha I. a Dulce, dcery barcelonského hraběte a aragonského spoluvládce Ramona Berenguera IV.

V lednu 1212 se v Paříži oženil s Johanou, osiřelou dcerou prvního křižáckého latinského císaře Balduina I., dědičkou flanderského hrabství. Poté jako nový flanderský hrabě složil hold francouzskému králi Filipovi II. a byl donucen mu postoupit svůj dědický podíl - kastelánství v Aire a v Saint-Omer. Ferdinand pak přešel na stranu Filipova nepřítele anglického krále Jana a císaře svaté říše římské Oty Brunšvického O rok později francouzský král místo plánované invaze do Anglie napadl a vyplenil Ferdinandovo území. Vypálil Lille, Cassel a Douai. Flanderskému hraběti se společně s pomocí Renauda z Dammartinu podařilo invazi odrazit a zastavili se až u hradeb Arrasu. V létě 1214 se začaly scházet armády, na Ferdinandově území se shromáždila vojska Viléma ze Salisbury a Oty Brunšvického a francouzské vojsko znovu začalo plundrovat Flandry a Henegavsko. V neděli 27. července se strhla nečekaná bitva u Bouvines, která se stala Ferdinandovi, jenž údajně předtím přísahal, že zabije krále Filipa, osudnou.

Ukořistěného říšského orla s ulomenými křídly poslal svému štaufskému spojenci Fridrichovi II. a získal mnoho cenných zajatců. Největší počet zajatců pocházel z Flander a mladý hrabě byl potupně v železech odvezen do pařížského Louvru, kde byl vsazen do věže. Ve vězení strávil dvanáct let, byl propuštěn až po uzavření míru v Melunu a složení výkupného roku 1227 regentkou Blankou Kastilskou. Hrabství po dobu manželovi nepřítomnosti řídila Johana. Zemřel o sedm let později a byl pohřben v cisterciáckém klášteře Marquette, který po propuštění z vězení společně s manželkou založil.

Sancho II. Mnich (8. září 1209 Coimbra – 4. ledna 1248 Toledo) byl čtvrtý portugalský král z dynastie burgundské.

Narodil se jako syn Alfonse II. a Urraky, dcery Alfonse VIII. Kastilského. Po smrti svého otce se v roce 1223 stal vládcem království, nad nímž byl v konfliktu s katolickou církví vyhlášen interdikt. Mladý král povolil návrat arcibiskupa z Bragy, kterého otec vykázal ze země. Dále se soustředil na snahu "osvobodit" království od Maurů. V letech 1226 až 1239 dobyl Algarve a Alentejo a dále území až k Taviru (1238) a Ayamonte (1239). Vynikající voják a velitel ale nebyl schopným vládcem a země se dostala do vnitřních sporů. Nespokojenost šlechty a královy spory s biskupy lisabonským a portským, kteří našli oporu u papeže Řehoře IX., vedli k jeho exkomunikaci v roce 1238.

Roku 1239 se Sancho oženil s ovdovělou leónskou šlechtičnou Mécií Lopes de Haro, vnučkou leónského krále Alfonse IX. Bezdětné manželství bylo, pro neudělení papežského dispensu, v roce 1245 rozvedeno. Šlechta se spojila s církví a pokusila se na trůn dosadit Sanchova bratra Alfonse. V březnu 1245 obžaloval papež Inocenc IV. v Bule Inter alia desiderabilia krále z nejhorších zločinů, označil jej za "zbytečného krále" (rex inutilis) a jeho bratra Alfonse za "správce a ochránce" království, čímž Sancha v podstatě sesadil. Sancho opustil zemi a 4. ledna 1248 v Toledu zemřel. Byl pohřben zdá se v mnišském rouchu v toledské katedrále. - Sanchův otec byl pro svou snahu o snížení moci církve papežem Honoriem III. exkomunikován. Sanchova teta královna Berenguela Veliká byla manželkou Alfonse IX.

Alfons III. Portugalský (portugalsky Afonso III de Portugal, španělsky Alfonso III de Borgoña, zvaný el Boloñés nebo el Reformador (Coímbra, 5. května 1210 - Coímbra, 16. února 1279), byl pátým králem Portugalska. Byl druhý syn krále Alfonse II. Tlustého a jeho choti, kastilské infantky Urraky Kastilské. Nastoupil na trůn po svém bratrovi, Sanchovi II. Mnichovi, v roce 1247. Jako první portugalský král užíval titul král Portugalska a Algarve.

Beatrix Kastilská , port. Beatriz de Castela e Gusmão (1242, Zaragoza – 27. října 1303^[1]) byla portugalská královna z rodu burgundského.

Beatrix se narodila z mileneckého vztahu kastilského infanta Alfonse X. s Marií Guillén de Guzmán a měla ještě několik vlastních i nevlastních sourozenců z otcova oficiálního manželství s Jolantou Aragonskou. Jako dvanáctiletá dívenka byla 18. října 1254 provdána za ovdovělého a o třicet let staršího krále sousedního Portugalska. Alfons III. nutně potřeboval legitimního následníka trůnu. Beatrix porodila staršímu manželovi osm legitimních potomků a přežila jej o čtyřiadvacet let, jsou společně pohřbeni v cisterciáckém klášteře Alcobaça.

- Portugalské království -

se rozkládalo na Pyrenejském poloostrově a existovalo mezi lety 1139 až 1910. Hrabství, které bylo součástí Leónského království se osamostatnilo za vlády posledního hraběte Alfonse I., jehož potomci království vládli až do roku 1910. Roku 1128 vyhlásil portugalský hrabě, vnuk krále Alfonse VI. Kastilského, Alfons I. Dobyvatel (1107 - 1185) nezávislost svého hrabství na Leónském království, s nímž musel svést několik bitev. Nakonec po vítězství v bitvě u Ourique byl 26. červenec 1139 vojskem provolán za krále. Burgundská dynastie pak vládla až do roku 1383, kdy vymřela po meči. Jediná dcera posledního krále této dynastie Beatrix si spolu s manželem Janem I. Kastilským nedokázala vládu udržet a na trůn usedl její polorodý strýc Jan I. z Avizská dynastie.

V roce 1580 bylo Portugalské království připojeno jako korunní země ke Španělskému království a na trůn usedl král Filip II. Španělský, který zde vládl jako Filip I. Moudrý. Po úspěšné vzpouře proti Habsburkům v roku 1640 usedl na trůn vévoda z Braganzy Jan a vládl pod číslovkou čtyři. Janův prapředek Alfons z Braganzy byl nemanželským synem prvního krále z Avizské dynastie, Jana I. Braganzové vládli až do roku 1910, kdy byl poslední portugalský král Manuel II. Nešťastný donucen opustit království.

První portugalskou kolonií se stala v roce 1415 Ceuta na severoafrickém pobřeží (dnes ve španělských rukou). Ostrov Madeiru objevili portugalští mořeplavci o čtyři roky později. V roce 1441 byla do Lisabonu dopravena první loď s otroky, tento druh obchodu s lidmi se později stal velice výnosný. Portugalci dospěli na pobřeží Senegalu a Sierry Leone v roce 1445, resp. 1446, mezitím probíhala kolonizace Madeiry a Azorských ostrovů, objevených v roce 1427. Na významných místech na pobřeží Afriky Portugalci vztyčovali dřevěné kříže, později kamenné sloupy (Padrões, singulár: Padrão), které označovaly portugalské teritoriální nároky. Na sloupech byl latinsky a portugalsky napsán rok připlutí, jméno námořníka a vládnoucího krále. Objevení zlata v dnešní Ghaně podpořilo další snahy o objevování nových zemí – zámořské plavby se stávaly velice výnosnými. Na základě Smlouvy z Tordesillas získalo Portugalsko také exkluzivitu v plavbě okolo Afriky, Vasco da Gama v roce 1498 jako první Evropan doplul okolo Afriky do Indie, kde založil první portugalská stanoviště. Portugalsko se brzy stalo centrem obchodu s Orientem.

Seznam portugalských králů je přehledem panovníků Portugalského království, rozkládajícího se na Pyrenejském poloostrově od roku 1139, kdy se Portugalsko oddělilo od království Leónského a Alfons I. se stal prvním portugalským králem (papežem uznán roku 1143), do zániku monarchie 5. října 1910. Burgundové panovali v Portugalsku více než dvě století, poslední král Ferdinand I., který zemřel v roce 1383, měl však pouze dceru Beatrix, jejíž manžel kastilský král Jan I. nedokázal nárok na trůn obhájit. Druhou vládnoucí portugalskou dynastií se stali Avizové, jejímž zakladatelem a prvním portugalským králem z této dynastie byl Jan I., nemanželský syn krále Petra I.. Jejich dvě století trvající vládu ukončila dynastie Habsburská. Poslední portugalskou vládnoucí dynastií byli Braganzové, kteří v Portugalsku vládli od roku 1640 do roku 1910. Z této dynastie pocházely jediné dvě vládnoucí královny Marie I. a Marie II.

- Portugalské hrabství - 

V dějinách dnešního Portugalska během reconquisty Pyrenejského poloostrova od Maurů dva státy nesoucí název Portugalské hrabství: Druhé Portugalské hrabství (Condado Portucalense) založené roku 1093 během vlády Alfonse VI. Kastilského a nabídnuto Jindřichu Burgundskému.

Jindřich Burgundský (1066 - 1112) byl v letech 1093-1112 portugalským hrabětem z Burgundské dynastie, zakladatel portugalské linie tohoto rodu. Byl otcem prvního portugalského krále Alfonse I.

Jindřich Burgundský byl vnukem burgundského vévody Roberta I. a pocházel tak z vedlejší větve Kapetovců. Odešel na Pyrenejský poloostrov, kde Alfons VI., král Kastílie a Leónu vlastnil rozsáhlá území a ta byla rozdělena na kraje spravované jednotlivými hrabaty. Ustavičné válečné napětí s muslimy vyžadovalo stálou vládu a nové osídlence. Král tedy potřeboval Gaskoňce, Bretonce, Angličany, Němce, Burguňďany,Normany, Tolosánce, Provensálce, Lombarďany a své dvě dcery provdal za burgundské šlechtice. Jindřich Burgundský se tak roku 1093 oženil s Alfonsovou levobočnou dcerou Terezou a o dva roky později mu byla tchánem svěřena vláda v oblasti mezi Dourem a Minhem zvaná Portucale. Roku 1103 se Jindřich vydal na křížovou výpravu do Svaté země. Po návratu roku 1105 sídlil v Guimarães, Braze a Coimbře.

Společně se švagrem Raimundem, jemuž byl povinen vazalstvím, usiloval o získání větší samostatnosti. Oba muži uzavřeli tajnou dohodu, v níž se pravilo, že po tchánově smrti se zmocní území koruny bez ohledu na nástupnická práva prince Sancha. Jindřich by tak získal okolí Toleda a třetinu královského pokladu. Dohoda zanikla roku 1107 Raimundovou smrtí a brzy poté v bitvě u Uclésu zemřel i Sancho. Tchán, s nímž Jindřich stále udržoval dobré vztahy, zemřel roku 1109 a vládu v Leónu a Kastílii převzala Raimundova vdova Uracca, Terezina nevlastní sestra. Urraca se provdala za Alfonse Aragonského a Jindřich se snažil využít vzájemnou nevraživost mezi manžely využít k posílení svého vlastního postavení a rozšíření svých statků. Pokoušel se získat vojáky ve své původní vlasti, spřádal politické intriky a uprostřed této snahy jej v listopadu 1112 zastihla smrt. Byl pohřben v katedrále v Braze. Regentkou portugalského hrabství se na příštích čtrnáct let stala vdova Tereza Kastilská. Syn Alfons roku 1128 vyhlásil nezávislost Portugalska a po vítězné bitvě u Ourique byl vojáky provolán za krále Portuga