Před sebou mám Tvůj obrázek,a prohlížím si ty známé rysy.Jedno přání v sobě mám-jako kdysi.Setmělou ulicí s Tebou jít a svou ruku v té tvé mít.Tak málo jsem od Tebe žádala-jenom blízko Tebe být...Kdybych Tě však jednou ztratila,tak ztratím snad i sebe...ale jednou přijde den-den nevýslovně smutný a ty mi řekneš tiše,že rozchod náš je nutný.Budeš čekat ,že Tvá slova mi vženou do očí slzy,ale kdo lásku má ten nepláče jen tak brzy...ODEJDEŠ.Mě zbyde jen vzpomínka na krásný den,tak krátký...PROSÍM VRAŤ SE KE MĚ ZPÁTKY