Jak těžké umí být svědomí…znáte to?ta tíha na srdci a na duši…jako by vás to táhlo dolů,do temných hlubin samoty,úzkosti a bolesti ze vzpomínek na minulost,které na vás řvou a křičí všechno to,co jste chtěli vždycky zapomenout a už si to nikdy nepřipomínat…Ale horší je,že přímo trhá vaše srdce ta ona chyba,za kterou teď trpíte a stále naříkáte,ale pomoci se nikdy nedovoláte…Jsou to chvíle bolesti a samoty,které teď svírají mě a drží na řetězech připoutaných nad plamenem mých výčitek…Ano,nad plamenem výčitek,jehož plameny,které šlehají rozpačitě a zuřivě,mi olizují tvář a jako by tím říkaly:,,UŽ TĚ MÁME,UŽ JSI NÁŠ…“Nejspíš nezbývá nic jiného,než přijmout úděl ,který mi mé svědomí  nachystalo …Už jsem jen tvůj,má duše,srdce i myšlenky jsou tvoje ,tak ber a přijmi to,o co tak šlo,já už si nezasloužím žít…Propadám se do temnot,sám,ale jen tebe,v srdci pořád mám…………………………

                                                                                                 L.V.N