...ty jo co to zase je tohle....máma má pravdu...vždycky říkala, že nad vším moc přemýšlím...nechám si vypnout mozek nebo si ho nechám asi vyoperovat abych ho pořád nepoužívala...ne teda že bych ho používala nějak užitečně...ale spíš naopak přišla na mě doba rozkrájení...a co to znamená?? No nic mě nebaví...nic mi nepřijde normální...jsem pořád unavená...pořád něco musím řešit...no tfuj...je to hnus...nikomu bych to nepřála... třeba teďka...jsem teprve dvě hodiny ve škole a už jsem unavená, jak kdybych celou noc flámovala a to ani nemluvím o tom, že mě těch hodin čeká ještě dalších 6 a mezi nimi i moje milovaná....orálníííí histologie, spánkovnice největší...teším se na pátek už chci pátek...přijedu domů a tam bude zase dusno, máma do mě bude něco hustit a já budu šťastná, že můžu myslet na něco jinýho než na to jestli mám chodit do školy, nebo mám jít pracovat...na to jestli mě má rád, nebo mě nemá rád...jestli mě čeká krach nebo ze mě bude milionář...já vůbec nechápu proč má člověk takový velký myšlenkový rozpětí...proč se nemůžeme omezit jen ja jednu jedinou věc...třeba na školu...nebo jen na práci a nemyslet na nic jiného...vymyslím na to nějaký lék...bo program...kdo chce?? Já ho pak prodám, za nějakou tu slušnou korunu...a zase kecám z cesty...za 10 minut od toho c tohle napíšu už ani nebudu vědět, co jsem tu napsala...to je smutné, člověk si to pak za půl roku přečte...a střízlivej...a kouká jak puk...