Konec 01.Duben 2008
Je těžky se zamilovat, ale ještě víc těžký jese odmilovat.Zapomenout....Zapomenout na někoho kdo pro nás mocznamenal, na toho kdo byl pro nás naplnění.....oporou...Když o někohotakového příjdete, je to hodně těžký pád, a i toho největšího necitu tozabolí, do mysli se vkládají všechny hezký vzpomínky....
Po rozpálených tvářích mi stékají dva slané potůčky slz.Pokolikátýuž dneska?Musím se vzchopit, takhle to nejde.Jenom blbě bulet jako malídítě.To mi Jí přece nevrátí.Už nic mi jí nevrátí.A můžu si za to sama....A přitom sem všechno myslela dobře.Nechtěla jsem jí ztratit,protože ona jedinna mě tady držela.Ale udělala jsem chybu, nevěřila jsem jí....i když takhle se to taky říct nedá....chtěla jsem mít jenomjistotu, že je všechno v pořádku....Ale to už nebude, je to všechnohorší a horší.Je ze mě troska.Přestala jsem jíst, jsem z uzavřenější a o to víc zranitelná.Jakoby to všichni vědděli a plně toho využívali.Skoro ze všech stran se na mě sypou starosti...
Otvírám ztěžklý a oteklý víčka.Nebrečim, nejde to nemam na to síly.Odploužím se do koupelny a dopřeju si ledovou sprchu.Pohledem zavadím o zrcadlo.Zteřka se usměju.Kde je ta věčně usměvavá, Luca??Vypadám hrozně..kruhy pod očima.."něco" mi chybí.Že by to mohlabýt láska?Ne nic takovýho pro mě není....Skončilo to...
napsal/a: Long_ 15:25 | Link komentáře (1)
