Při západu Slunce

05.Říjen 2007 | Smutek

Jsem sama na opuštěném místě u jezera přizapadajícím slunci,chci umřít a cítím jak mě oplívá bolest a žal takzdvihnu ze země střep. Podívám se na červánka které vytváří slunce acítím že to mám udělat. Ruka se střepem mi sjede po zápestí a už jencítím jak bolest v srdci narůstá,jsem sama a opuštěná má-li to tak býtat se stane pokud mě však má někdo zachránit ať to nedělá,chci jenútěchu. Slyším někoho chodit okolo,ale nevypadá že by mě spatřil,tenkrok se mi zdál povědomý a bylo to tak,najednou zamířili ke mě auslyšlala jsem svoje jméno "Lusy!!!".Zdvihl moje tělo válející se pozemi. Byl to on má láska,chtěl mi pomoct. Otevřela jsem oči a řekla aťto nedělá že už by to nemělo cenu,že už by mi nepomohl. Prosil mě o tože ať se vrátím,ale já už nemohla. Z posledních sil jsem ho poprosilaaby mě nechal umřít,ale aby zůstal semnou,ale hlavně aby měnenásledoval protože on musí žít. Pak už jenom se dívám do očí jehochtíc vědět na co myslíš,ale už to nezjistím. Najednou se setmělo a užcítím teplo jeho,ale mě to teplo opouští,přitisknouc jsem byla k hrudi acítila jeho objetí a políbení na vlasy...Krev mi stéká po ruce askapává z konečků prstu přímo do písku a ten jej vsákává. Najednouuslyším "odpust" a udělá to také,ikdyž jsem ho žádala aby toneudělal... Najednou ucítím jak mi jeho krev kape a stéká po obličejiaž k šíji. A tak jsme to ukončili oba.. Nechci jej opustit. Navždy chcibýt s ním a nikdy se neodloučiti,ale můj život už skončil a čekámjestli přijde,sedím u nás dvou u těl které chladnou,ale na milovanéhobudu muset čekat. Hlava mu padá a v mém objetí se k mé duši přidává azase se zhledáváme a už nikdy se neodloučíme. Jen rodina nám budescházet,možná najdeme jiné lidi a nebudeme sami. Už navždy býtispolu....

napsal/a: Louve 23:21 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář