Kaer se právě probudila do všedního, krásného a lesem provoněného dne.Hned jak otevřela své velké modré oči, vstala a oblékla si lesní šaty.Chtěla jít hned ráno do lesa pro nějaké bylinky a květiny.Navlékla si na  nohy své oblíbené střevíce, a dlouhou chodbou vedoucí z jejího pokoje přes sklepení až ke skrytým vrátkům vedoucí do sluncem prozářeného lesa.Jen co za sebou zavřela, uslyšela krásný zpěv ptáků hnízdících v korunách buků.Vydala se jen jí známou cestou k mýtině, kterou měla tak ráda.Jen co došla k malému jezírku s křišťálově čistou vodou, zula si střevíce, a smočila své krásné dlouhé nohy v příjemně chladivé vodě.Sedla si a začala zpívat píseň kterou milovala.Jediná elfská píseň kterou znala, jediná která jí připomínala její krásnou matku každým slovem.Zpívala ji jen tady.Rozhlédla se jestli tam nikdo nebyl a se zjištěním že kromě lesních zvířat stromů a rostlin je tam jen ona.Svlékla si šaty a vklouzla do jezírka.bylo jí krásně.krásně jako pokaždé když takhle trávila své ráno.Chvíli plavala a poté pomalu vylezla zpátky na okraj jezírka, oblékla si šaty, a nazula střevíce.Chvíli se jen tak procházela a po té začala sbírat byliny.Najednou vedle ní zašustilo houští.Strašně ji to vylekalo, a kousek uskočila.jenže zvědavost byla silnější než strach.Šla blíž a začala zkoumat příčinu. Pomalu a opatrně začala odhrnovat zelené lístky keře.Najednou uviděla malou veverku zaklesnutou v keři.Velmi opatrně ji vytáhla a začala jí jemně laskat kožíšek.Po chvíli ji pomalu pustila na měkkou zem, a Veverka vesele i když se strachem odskákala.a pak se jí ztratila z očí. Smutně vstala, vzala své bylinky a pomalu se vydávala do domu.Věděla že musí být doma dřív než se otec vzbudí.Její otec kdysi býval velmi váženým občanem Warenhillu , jenže od té doby co zemřela Kaerina matka neustále pil.Každý den.Jen párkrát se stalo ze by Kaer neslyšela z otcova pokoje řev, zvuk rozbíjejícího se skla nebo podobné zvuky.Kaer byla smutná že ,,ztratila“ otce.Neměla kromě lesních zvířat a své tetičky nikoho.Matka jí zemřela otec se upíjel k smrti.I když chodila občas do Warenhillu , vzdáleného necelé dvě míle od rozpadajícího se, vybledlého a kdysi honosného sídla, neměla žádné kamarádky, ani kamarádky.Nechtěla.Tušila že by si s nimi nerozuměla.Věděla že by sice byla žádaná,byla nejen krásná, ale navíc míšenka.Poloelfky jsou nejkrásnější bytosti na světě.tuhle větu slýchala velmi často od své tetičky.Její teta ji naučila mnoho věcí.Byla pro ni jako matka, jako matka kterou nikdy nepoznala.Byla na ni vždy tak milá a hodná, i když ona byla někdy tak zlá,tak protivná.Kaer se probrala za svého přemýšlení, protože služebná ji volala na snídani.Vůbec nechtěla jít dolů a poslouchat žvásty svého ubohého otce.Bylo jí ho opravdu líto.stále jen pil, a bručel na všechny okolo.Jan co došla na snídani,sklopila zrak a začala jíst.Otec byl jediný člověk, kterého se po ránu bála.V duchu pomyslela na všechno co jí kdy udělal když byl opilý.