08.Květen 2007

Poly Morelo-lásky si važ

Hej holka s tebou sem nemusel překonávat hory
bylo to krásný takový love story
Bylo to i několik měsíců a pak Poly sorry
vážil sem si tvé lásky
miloval sem tvoje oči, tvoje vlásky
pamatuju jak sme spolu uzavírali sázky
krásný bylo usmíření, tebe sem fakt miloval
ruku bych za tebe do ohně dal
nikdy sem ti nelhal k životu sem tě potřeboval
za to co sem zažil, za to děkuju
S tebou se směju, nechala si mi na kolenou
ze dne na den láska byla pryč
nedáš mi k tvému srdci klíč, noci plný samoty
ty tvoje rty něžný líbání o tobě i skládání, tulíme se v posteli
popíjíme kolu, proč nejsme sakra spolu
na klíně si mi seděla do očí hleděla,
miluji tě říkala, hodně si mi toho dala,
po odchodu taky hodně vzala
tyhle slova nevyjádří pocit, že sem se sám někde ocit
na cestě sou s plný smutku slyším tvůj smích
představuju že sme vedle sebe, nemohl sem být bez tebe
ale každej svou cestou deme,
tuhle kapitolu uzavřem, w srdci pevně sevřem
dveře za ní zavřem, říkám poslední miluju tě a zbohem.

Nenávist v sobě lásku zaklínám
lásku k jiné zas odmítám
vzpomínám na ty dny na tvoje krásný rty,
dojmy na chvíle co sme spolu zažili jak sme se bavili
když sme v baru seděli mojito popíjeli s mýma fellas
dobrou náladu dávali
občas se pohádali, ale kvůli tomu sem nemusel zůstat sám
nejsem král ani hovnivál sem sám sebe pán
na tvý rady dávám poklonu dámám
už další ráno vstávám ,vzpomínám myšlenky v mým deníčku
pro tebe skládám tuhle písničku
navždy zůstaneš v mým srdíčku,
po našem rozhodnutí už asi jiná možnost není
už jenom snění smutku dění asi sme se k sobě nehodili,
občas špatnou hlášku prohodili,
nikdy to tak nemyslely, měl sem tě rád
a ty to víš! možná o tom teď přemýšlíš
připouštím si svoje chyby z kterých se poučili
spolu sme žili, byli,
krásný chvíle zažili
tohle jsou Morellovy vzpomínky ve vašich srdcích navždy zůstanou,
budu stále sám sebou žít realitou svou,
lásky si važ všechno špatný smaž uvaž jestli na to ještě máš.
Před ňákou dobou semnou chodila super mařena
její ústa chutnaly jak lesní malina,
teď su pro ní ta nejnižší spodina,
na mapě absolutně zapadlá dědina,
nehorázně sem jí totiž ranil, zlomil srdce
do dnes toho hafo lituju převelice,
ona mě považuje za ubohýho lháře,
přiznávám posral sem to na plný čáře
náš skvělej vztah trval asi dva měsíce
vzájemnech polibků bylo na tisíce,
o prázkách sme se viděli skoro každej den,
připadalo mi to jako krásnej sen,
díky škole se všechno začlo posírat,
pomalu ale jasně sme se přestávali vídat
na každej okamžik sní sem se hrozně těšil
bohužel já blbec jednoho dne zhřešil,
moje předsudky že su dobrej chlápek hynou
KO**T ......prostě vyspal sem se s jinou...!
Ani nevim proč možná příliš alkoholu,
v tu chvíli neřešili jakou měli sme polohu
prostě rychlovka na zemi nebyly ani peřiny šlo mi jen o ty dvě zk**vený vteřiny.
Aniž by to věděla za pár dní sme se rozešli
do našeho časovýho volna sme se nevešli,
hrozně mě mrzí že sem jí ztratil,
dobře mi tak za chybu sem zaplatil,
čas šel dál v poho náš vztah
jen z pravdy sem měl ten největší strach,
pravda nevyslovená v pravý okamžik je horší než lež,
s pravdou, kámo, nejdál dojdeš,
někdo měl prořízlou hubu, někdo jí to řekl,
že sem před pár týdny tu dotyčnou přefikl,
hned mě přes esemesky fuckovala,
to si o mně nemyslela prý mě milovala
stavila se ke mně domů na chviličku
po krátkým rozhovoru my měli slzy na krajíčku
dívala se mi do očí, začala bulet
utíkala a řvala už tě nikdy nechci vidět..!
 
Autor: Luca.33 v 15:38, | Komentářů (1)
22.Duben 2007

Jo jo Život!!!!

Život je kurva,záleží jen na tobě,jak velká!Mysli na nejlepší ale připrav se na nejhorší.Užívej si každý den,vždyť nikdy nevíš,kdy přijde ten poslední.Neber život tak vážně,stejně z něj nevyváznem živí.Nikdy není tak špatně,aby nemohlo být ještě hůř...
 
Autor: Luca.33 v 23:06, | Komentářů (0)
19.Únor 2007

Plamínek

Laska je nadeje,která přežívá i tehdy,když srdce bolí,když smutek zavítal do míst,kde kdesi bylo přijemně a utulno.Já tomu ríkám stav beznadeje,ale stejne tak vím,že v koutku tise drímá plamínek nadeje nové. Opustí-li vás nekdo po dlouhém čase,kdy už jste si zvykli,že vedle vas se probouzí,usíná,kdy jste s ním snili sny a vytvářeli příběhy, kdy jste si vytvořili vlastní svet,kde vam bylo dobre, kam jste se vraceli jak do přístavu, kde klid a pohoda vám vracely sílu...a tu prijde konec. Mozná a vetšinou určitě neprichází najednou,ale jsou tu první náznaky.Jenze jak jste už tak od přírody optimistictí veríte ve vaši vzájemnou sílu. A ona vas zradí.
A tak najednou je clovek sám...sam na kazdodenní vstávání,sam na procházku skoro kvetoucí jarem,sam na své sny, které jakoby zešedly.Hledáte chyby,hledáte omyly,ale možná vám uniká to podstatné. Ten,kdo odešel,odešel z vlastní vůle,zahodil vse co bylo jak zbytečný kamínek,kdysi tak kouzelný. A trapit se nemá vcelku smysl. Vím, bolí to dlouho to bolí,ale jednou se ten malý plamínek rozhoří a jeho světlo zažene vsechny stíny, které se treba zrovna ted rozpínají a sílí.Bude dlouho trvat nez nekomu ten plamínek sveříte, budete se bát dát nekomu jeho teplo,aby jste o nej nepřišli,ale i ten strach překonáte,protože až potkáte...a potkáte tomu verte...nekoho, kdo bude mít v očích jiskričky stestí pak zacnete zas veřit snům.....ale ted,když jeste nevíte jste jak poutníci,kterým zhaslo svetlo uprostřed jeskyne. Musíte jít opatrne,pomalu,ale musíte protože zůstat stát nelze, to by vas znicilo...a jeste neco,opatrujte si své sny, nenechte si je poslapat a zničit,protože jsou tím, z ceho i ten nejmenší plamínek zije...
 
Autor: Luca.33 v 22:13, | Komentářů (0)