Dokonalost?

Mno, tak nad 20 a nebo aby vypadal už jako chlap...Aby nebyl vychrtlej, byl oblíbenej, uměl alespon trochu tančit, aby byl gentelman, nemusím být KEN...( nemusí být krsnej...)Ale hlavně hodnej a měl by mi být oporou...nechci aby semnou brečel...ale aby zmlátil toho kvuli komu brečím...a já se to nedozvedela od neju...ale taky neci aby byl bitkař a v jednou kuse se s někým mlátil...natožto předemnou neměl by být namyšlený...proste pohodářa měl by me mít rád...(víc než já jeho... Jinak v tom total lítám a to není fér)

Nespíš?Je toho trochu moc...
Ale zkusšenosti mě naučily, že ti co jsou krásní a na 1. pohled dokonalí...jseou nakonec baby v panských kalhotech...

Poslední dobou toho je na mě moc...Ale furt jsem to nějak zvládala...až do minulé soboty, v práci jsme se dozvěděla, že se nám zabil kamarád...Oběsil se

1. jsme tomu vubec nechtěla veřit...

Celé dny jsme ztrávila přemýšlením nad tím, co jsem delala já, když umíral?!Jestli jsem byla někde s přáteli, smála se a blbla.Zatím co on... :(

Furt ho vidím jak stojíme v práci a blbne, smejem se...Vždycky jsem se spolu povídali a když jsem řekla ,,uplně´´Taks e me hned zeptal: ,,Uplněéěéě?!´´

Je to strašné...Mám pocit, že všechny moje starosti co jsme doted měla byly tak nepodstatné...
Připadám si jako sobec...