Poslední dobou toho je na mě moc...Ale furt jsem to nějak zvládala...až do minulé soboty, v práci jsme se dozvěděla, že se nám zabil kamarád...Oběsil se

1. jsme tomu vubec nechtěla veřit...

Celé dny jsme ztrávila přemýšlením nad tím, co jsem delala já, když umíral?!Jestli jsem byla někde s přáteli, smála se a blbla.Zatím co on... :(

Furt ho vidím jak stojíme v práci a blbne, smejem se...Vždycky jsem se spolu povídali a když jsem řekla ,,uplně´´Taks e me hned zeptal: ,,Uplněéěéě?!´´

Je to strašné...Mám pocit, že všechny moje starosti co jsme doted měla byly tak nepodstatné...
Připadám si jako sobec...