Smysl života
Ani nevím,proč mě tohle téma napadlo... Prostě napadlo.
Každej z nás uřčitě nesčetněkrát přemýšlel, proč je vůbec na tomhle světě,jakej je důvod tady zůstávat, když život nám akorát rozdává rány.
Před dvěma lety jsem nad tím asi ani nijak nepřemýšlela,byla jsem na konci puberty a byla jsem ráda,když jsme mohla jít kalit s kámošema a dělala další různý blbosti...
Jenže jak se ten svět za ty dva roky změnil?!? Ty lidi se kterýma jsem dřív chodila po nocích dělat všechny možný pitomosti, ty pitomosti dělaj pořád a možná ještě horší,ale já??? Já už jsem prostě jinde! Lidi v mym věku řešej,jak najít práci,nebo spíš jen,kde sehnat peníze na nějakou tu party nebo něco podobnýho,kam a s kým večer půjdou ven...
A já?
Přemýšlím,jaký koupit plíny,aby byly levný,ale i dobrý,kde vzít na každodenní nákupy ... i když mě to asi občas štve,když vidim lidi,jak se baví a já akorát vařim,uklízim a tak. Asi mě to svým způsobem mrzí... Ale stačí jedinej úsměv mýho chlapečka!!! A já vím,že ty lidi,co se po nocích flákaj,maj jedinej cíl,přežít do druhýho dne,aby mohli dělat furt to samý.
Ale já?
Já musím vydržet minimálně x let,abych svýho syna připravila na život! A i když mám občas všeho pokrk! Nikdy už bych neměnila! Je mi 20,možná jsem si toho mohla užít víc... Ale s klidným srdcem můžu říct...
Já mám smysl života!!! 
A vy?
