Sedím uprostřed pokoje sám,
všude dokonalé ticho kolem sebe mám.
Minuty běží pomalu jako roky,
očekávám snad za dveřmi slyšitelné kroky?
Vím že nikdo nepřijde a nejspíše ani ty,
už převládá ve mne pocit prázdnoty...
Jednu myšlenku za druhou si pokládám,
já sám to asi už nezvládám.

Chtěl bych ti říci tolika slov,
tak přemýšlím, jak jen bych moh.
Jsi mé sluníčko na obloze vysněné,
když venku je temno za noci probděné.
Jsi radostí mého života, když není mi zrovna nej,
já splním ti vše, tak něco si přej!
Jsi jak můj anděl strážný,
který pomůže, i když to už není skoro možný.

Důvěru svou jsi ve mne svěřila,
ač nevíš, zda dobře jsi ji udělila.
Já vím, že tobě vždy věřit mohu,
že by jsi mi nelhala ani trochu!
Já mam tě rád za to jaká jsi,
jsi prostě nejlepší!!

Chtěl bych ti nabídnout to nejcennější co mám,
kus svého srdce, pro tu nejbáječnější co znám!

↑ Nádherná básnička  je super