Sedím uprostřed pokoje sám,
všude dokonalé ticho kolem sebe mám.
Minuty běží pomalu jako roky,
očekávám snad za dveřmi slyšitelné kroky?
Vím že nikdo nepřijde a nejspíše ani ty,
už převládá ve mne pocit prázdnoty...
Jednu myšlenku za druhou si pokládám,
já sám to asi už nezvládám.

Chtěl bych ti říci tolika slov,
tak přemýšlím, jak jen bych moh.
Jsi mé sluníčko na obloze vysněné,
když venku je temno za noci probděné.
Jsi radostí mého života, když není mi zrovna nej,
já splním ti vše, tak něco si přej!
Jsi jak můj anděl strážný,
který pomůže, i když to už není skoro možný.

Důvěru svou jsi ve mne svěřila,
ač nevíš, zda dobře jsi ji udělila.
Já vím, že tobě vždy věřit mohu,
že by jsi mi nelhala ani trochu!
Já mam tě rád za to jaká jsi,
jsi prostě nejlepší!!

Chtěl bych ti nabídnout to nejcennější co mám,
kus svého srdce, pro tu nejbáječnější co znám!

↑ Nádherná básnička  je super

Ahojky Budvare3,dík za to,žes tady byl 5x !!Složím pro tebe poděkování.Vážně thanks!A tady pro tebe

Sorry,moc se to nepowedlo

Řikám ne celýmu světu,když mě odsuzuje za to,že jsem,za to,že se nikomu nelíbím,za to,že se ztrapňuju...Život je absolutně nefér,když nevíš,jak hrát.

Hrát??Podle mýho motta : Život je hra,tak začni podvádět

Právě to je pravda,vlastně,když nevíš,jak podvádět.Když hraješ podle pravidel,nic z ničeho nebude a ty se staneš obyčejnou/obyčejným člověkem,který se nesnaží o nic.Budeš jen hlupákem mezi hlupákamaPrávě proto začínám podvádět.Celej svůj 11 ti letej život jsem se snažila hrát podle pravidel,a když už,tak jsem něco málo ukradla s kámoši ze třídy,nebo kouřila či pila vodku....Ale víc jsem si nedovolila...Potom jsem zase začala hrát podle pravidel.Jenže když hraješ podle pravidel,máš smůlu,protože se necháš unášet životem.

Příklad :

Když umíráš

[hraješ podle pravidel] No,tak umřu,no...

[podvádíš] Musim bojovat!

Prostě se nesmíš nechat unášet osudem,špatně skončišA právě proto já se snažim podvádět co nejvíc a bojovat.

TAKY  PODVÁDĚJ!

W tomhle budou wYstupowat : SnoopY,Nina,David a Karel.

_________________________________________________________________________________

                                                                 1.DÍL

                                                                Zaručeně nejhorší den

Jednou jsem šla ven,když mě nebavilo být doma....Potkala jsem Ninu,a tak jsem za ní běžela a řekla : ,,Ahoj,Nino." Nina nereaguje.Proč?,,Nino!!",,No??",,Neodpovídáš.",,Sorry,ale přemejšlim,nepudem radši někam jinam?",,Jo",ukončila jsem rozhovor a dál jsme se bavily o jiných věcech,jako je Karel,nejhezčí kluk ze školy,který se nám oboum líbíl.Měl dlouhé hnědé vlasy,modré oči a chodil oblečený úžasně.Najednou šel před námi.ACH!!Srdce mi bilo jako o závod.Je to KAREL!!,,Ahoj holky...",on nám řekl AHOJ!!Co mám říct??Ptala jsem se v duchu.,,Čau,Karle.",,Čaja.",,Jo,Čau Čajo...Já jsem Snoopy a tohle je Nina.",,Těší mě."tohle bylo nekonečný,já cítila jak víc a víc rudnu.,,S,neni ti něco?",,Ne,neni".Víc jsem ze sebe nevysoukala.Už byl večer,stmívalo se a my museli domů.to víte.Úkoly a učení.Vopruz.To zná každej.,,Tak já musim,čau.",řekla Nina a vyrazila k domovu.S Karlem jsme si vyměnili tel.čísla,ICQ,emaily...Prostě všechno co de...Karel mě chtěl vyprovodit k domu,ale tam byla velká louže.Prostě to nešlo.Tak mě Karel přenesl a já ho políbila.Právě b tu chvíli se rozletěly dveře.To byl táta.Nachytal nás,jak se líbáme!!Karel si toho všimnul,řekl "AHOJ"  a zmizel.Já se otočila,nechápavě.Viděla jsem celou rodinu,jak na mě kouká.Byl to absolutně příšerný pocit,takový jsem ještě nezažila.Místo řeči jsem vplula do svýho pokoje.Brečela jsem.A koukala na jeho fotku.Mohlo to být krásný.Ale nebude.Byla jsem tak ubrečená,že jsem zapomněla na úkoly.Naštěstí zítra měla být sobota.Aspoň že tak.I tak to byl nejhorší a nejhezčí den mýho života.

_________________________________________________________________________________

Tak jak se vám líbil první díl??mYslim,že ušel,co?