Když potká ovce ovci,
ví, s kým má tu čest?
A co vlk v rouše beránčím,
proč musí to být vždy lest?

Co když jen nemá jinou šanci?
Co když musí žít mezi ovcemi
ačkoliv touží býti vlkem?
Jenže když nechá masku na zemi,
může se rozloučit se životem
 - pastýři vzali by ho útokem.

Nejsem tak zlá a přesto nejsem svatá!
Podle tebe však jsem zřejmě krutá.
Víš,není všechno hovno, co smrdí,
ne všecko, co škrábe je trní.
Jsem taky jenom člověk
a jsem člověk taky.

Bohužel, předsudky špatně se mýtí.
Kam mohu utéci, kam mohu jíti?
Jakou má mezi kameny zrnko šanci?
Nemůže z něj zbýt nic, než mouka přeci.

Jen po boku duše spřízněné,
může být vše pochopené.
Nikdy jsem srdce zlomit nechtěla,
přesto stahuje se mi na krku smyčka,
tu past jsem si sama nastražila
a teď hledá se nějaká klička.
Co jsem nadrobila, sníst budu muset,
přestože se mi z toho chce zvracet.

Copak ale může být beránek vlkem nebo vlčice ovcí?
To nemá smysl, není to správné, to nemůže vydržet přeci.
Každý má jinou řeč, každý je z úplně jiného světa,
vždyť vlčice přece nemá kopyta!
Když smlsnout si na beránkovi chtěla,
zrůdnost svého zoufalého činu si uvědomila
a teď ve stádě ovcí se ztratila,
na svůj původ ale nezapomněla.

Dobrotivý beránek dává jí péči,
jenže ona čekala, že on si ji ochočí.
Mazlíček může být i ze zákeřné šelmy,
stačí pochopení a trpělivost jen mít.
Může však vlčice mezi ovce vůbec zapadnout?
Taková bláhovost nemohla jinak dopadnout.

Beránek vášeň té šelmy a volnost již ochutnal,
zahnat zpět do stáda se nenechal.
Pořád drží se jí jako klíště,
co má vlčice udělat příště?
Může znovu být sama sebou ještě?
Víš, jaké to je, být na jejím místě?