Dětský věk je krásný   16.Červen 2008


Jak je mým špatným zvykem, tak většinou všechno odkládám na poslední chvílu.. Teda ty špatné věci- samozřejmě .. Tak jsem to dělala i celý minulý týden. Když se mnou někdo chtěl o něčem mluvit, většinou jsem odpověděla, že se o tom prostě nechci bavit a měla jsem to v tu chvíli vyřešeno. Obecně jsem žila v představě, že mám všechno naplánované a že to prostě už měnit nebudu.. takže jsem nad tím vlastně ani nepřemýšlela... Až včera se stalo něco, co mě přinutilo o tom přemýšlet. S Mikem jsme byli v Záběhlicích na Hamerském rybníku, nejdřív na pičesi a potom na bruslích.. tak nějak jsme tam seděli na obědě, venku na těch dřevěných lavicích a dívali se, jak tam nějací borci hrajou tenis. Brácha na mě byl tak strašně moc hodnej. Moc pěkně si se mnou povídal, ptal se, jestli půjdem na brusle a všechno plánoval.. Dělala jsem, že se na těch bruslích strašně moc bojím a on byl tak pyšný, že mě to může učit a pořád mě držel za ruku .. Pořád mi říkal věty "no vidíš jak ti to jde" a "ty seš ale šikovná".. a mě bylo strasně pěkně.. Večer jsem seděla na posteli a  on přišel za mnou a řekl mi, ať nikam neodlítám, že tu nechce být sám a pak ještě pár věcí které si nechám pro sebe.V jeho věku to byly samozřejmě jednoduchy, na prvni pohled hloupy duvody proč tu zůstat.. Na druhou stranu, možná je to právě tak jednoduchý a já to neviděla. Protože jsem ztratila, ten jednoduchy, dětský pohled na věc.. Mike děkuju! Je to ten nejskvělejší bráška kterého mám.  Miluju ho, je to kus mě.. a to mi nikdy nikdo nevezme. napsal/a: Maayaa 15:06 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář