Proč nikdy není nic jak má být? Tuhle otázku si poslední dny kladu docela často. Vždycky když si už myslím, ze všechno tak nějak jde, ze semám dobře a pár věci mi i vyjde, záhy zjistím, ze se zásadně pletu. Ale proč,proč to tak má byt? Vždycky jsem ve všem jasně věděla co chci a teď zjišťuju,že až tak jasno zase nemám. Všechno se mi zdálo přímý, jednoduchý, ale pak se ráno probudím a jsem zase v tom.

     Stalo se mi to vlastně už jednou, když jsem byla v penzionu na Kamýku, kde jsem pro mě udělala opravdu nepochopitelný věci a musím říct, že to byly bláznivé dva týdny.. Ale to k tomu asi patří,vlastně jsem asi ani nemyslela, že by něco mohlo něco znamenat nebo z tohoněco být, ale užívala jsem si to i když to tak horký nebylo. Na dovolený jsem si pak uvědomila, ze jsem ráda za svoje jistoty a vrátila se ke svému starému já. Na tuhle kapitolu si dnes vzpomenu už jen diky náhodě a to té, ze číšník od Zábranských se objevil u nás v Bowlingu..tak se mi nad těstovinami sem a tam objeví úsměv když se mi vybaví nějakej ten zážitek.

     Zdálo by se tojednoduché, ale ono není.. Je tu totiž člověk, kterého znám dlouho a vlastně vůbec.Trochu zavádějící. Přijde mi totiž tak dokonalej až nevim co si o tom myslet.Má neuveřitelný charisma, který se proste nedá popsat. Jak to  tak byva i to má svůj háček . Myslím, ze ví jakej je, taky to dosvědčuje fakt, že holek kolem sebe má mraky. A já nevím čemu věřit. Protože já už to znám.. Prostě vztahy jsou na prd. Protože všechno co dostaneš si taky jednou vybere tu svoji daň.

     Blíží se Vánoce, čas pohodový idelky a mě to opět nic nepřináší... Jako kdyby se všichnis nad domluvili, ale Vánoce, od kterých vždy tolik očekávám mě vždy nakonec zklamou. Bohužel se přede mnou rodí asi největší problém. Nevstupuj dvakrát do jedné řeky, říkám si skoro každej den, abych sebe sama přesvědčila . Ale proč vlastně? Teďka mi má být přece dobře, mam být šťastna a ani si nevzpomenout na to co bylo. Nebo když už tak si zanadavaj jak kurva hnusně se ke mě choval. Protože já myslím, že vztahy jsou jak ty krásný kulatý baňky na vanočnim stromku. Všechno je krásný, úžasný, baňka naleštěná a všechno se třpytí. Pak do stromku někdo drkne,řekne sebemenší sračku a stromek se zachvěje. Někdy to ustojí a někdy prostě ne a křehounká baňka padá dost rychle na zem. Někdy se ještě o nejakou větev zachytne, ale dřív nebo později spadne úplně..Všude jsou ty třpytivý glitry a spousta střepů, ale baňka nikde. A tak to mam i já. Visím na stromku a bojim se toho, ze až se budu otáčet po tom snažit se slepit tu starou baňku, která je dávno na zemi, dotknu se té, která visí a která by padala přimo dolů. Proto i zítra, až vstanu, nezapomenu si říct : Do jedné řeky dvakrát nevstupuj a budu doufat, že to zasena rok usne.

 

napsal/a: Maayaa 22:27 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář