Dávný sen

Už je to dávno,

kdy student jsem býval.

Míval též sny,

které jsem skrýval.

S kytarou chodíval

na most a Kampou.

Za ruku vodil se

s Klárou a Jankou.

Ty dny už odešly.

Stejně jak lásky.

Vlasů mi ubylo,

přibyly vrásky.

Vše co tu zbylo mi

je dávný sen.

Najít dívku vzácnou

pro každý den.

Na ta místa chodím

stejně jak před lety.

Na nebe koukám se,

počítám planety.

Na které hvězdě

můžeš jen být.

Čekáš tam na mě?

Chceš se mnou jít?

Jsem starý blázen

co věří snům?

Podej mi ruku svou

vstříc krásným dnům.

Nový úsvit

Slunce teď nad obzor vychází,

hřeje jak pohled mé milé.

Nový den právě nám přichází.

Tak jako života chvíle.

Ač zima začíná panovat.

Pro mne teď probouzíš jaro.

Umím se z života radovat.

Každičké budoucí ráno.

Jsi sluncem, které mi zahřeje

srdíčko s bolavou duší.

Láska Tvá rozpouští závěje.

Úsměv Tvůj, ten Ti tak sluší.

Snad budem spolu dost síly mít

Dojít, kam přejem si oba.

Vždyť by se dalo zas krásně žít.

V činy už proměňme slova.

Houpačka

Nynější život mi

houpačku připadá,

jednou jsem v oblacích

 podruhé dole.

Že snad jdeš blíž ke mně,

 chvilku to vypadá,

Pak jsi zas vzdálená

přes velké pole.

Někdy v Tvém pohledu

 zahlédnu lesk,

který mi sílu

 k životu dával.

Někdy v nich vidím

 jen zmatek a stesk

s tím na mě příchází

 i smutku nával.

Sama nevíš či životem dál,

Chtěla bys  jíti se mnou.

Dobře víš, že  o to  bych stál.

Řekl jsem Ti  a ne jednou.

Myslími, že si máme.

Pořád co nabídnout.

Teď  se to nějak láme.

Nechoď Ty v  jiný kout.

Brána

I když život často rozdává nám rány.

Vždy se najde ten, kdo otevře brány.

Naznačí nám cestu, kterou dá se jít.

Pak je jenom na nás, zda budeme chtít.

Někdy se cíl vzdaluje, nenechme se zlomit.

Tím nás osud zlý, chce jenom pozlobit.

Možná dává šanci, ať se někdo přidá

vždyť tahleta pouť pro jednoho dřina.

Stává se i to, že dvě cesty se zkříží.

To bývá ta chvíle, kdy se lidé sblíží.

Pak už je jen na nich, jestli touhle tratí

budou kráčet spolu, nebo se zas ztratí.

Správná cesta?

Stojím tu sám. Na hvězdy koukám.

Která je Tvá? Píseň si broukám.

Ten nápěv starý. Zazní tam slova:

Projdeme Václavák, spolu a znova.

Pořád se vrací vzpomínek pár.

Byli jsme mladí, zažehlas žár.

I po těch letech hoří mi stále

plamínek v srdci, chtěl bych jít dále.

Den za dnem cítím, že touhu mám žít.

Za ruku vzít Tě, dál s Tebou jít.

Jak dívčí román všechno se zdá.

Byli jsme sami. Můžem být dva.

Spousty otázek honí se hlavou.

Kterou jít cestou? Levou či pravou?

Pojďme jen pospolu. S nasdějí v nás.

Kudy se vydat ukáže čas.

Dokonalí

Dokonalých lidí je mi strašně líto.

Kolem sebe vidí, jen samé jelito.

Pouze jejich názor může správný být.

"Vemte si mě za vzor! Pak budete žít."

Tahle slova letí do světa z jejich úst.

Je to jenom smetí, emocionální půst.

Nechápou jak jiní. Chybami se mučí.

Mě se to na lidech líbí.Tím se člověk učí.

Kritikou těch okolo utrácí svůj čas.

Zapomněl už co je smích?Ten co léčí nás.

Nikdo si jich nevšímá. Nevynáší v nebe.

Přátel on moc nemívá.Všechny z něho zebe.

Zesměšňuje ostatní. Co mu na nich vadí?

To,že ti kolem nevidí,jak on je dokonalý.

Pozastaví se dokonce, to ho velmi dráždí.

Jak tamtoho pitomce mohou mít lidi rádi.

To je můj pohled na věc.Nezlobte se drazí.

Já jsem jen ten zoufalec, kterého z vás mrazí.

Milí páni bez chyby. Je vás jako much.

Ač se vám to nelíbí. DOKONALÝ JE JEN BŮH (patras).

Naděje

Čekám tu jen, kdy se něco změní.

Kde najít tu, co si mého citu cení?

Večer co večer nechci usínat sám.

Mít tak zas komu říct „Zlato, rád Tě mám“

Začítnat nový den slovy „Lásko, dobré ráno“

To teď bych strašně chtěl. Bude mi dopřáno?

Společně usínat, spolu každou noc.

Cítit její lásku, to přál bych si moc.

Zatím však jediné, co tu žije se mnou.

Je moje naděje, že jí potkám jednou.

Bude to dnes? Nebo za delší čas?

Kdopak zná odpověď? Ví to někdo z Vás?