24.Říjen 2007

Poděkování všem

 

     Dneska jsem se rozhodl místo básniček napsat něco, co bych byl rád, aby se stalo poděkováním všem lidem, kteří se mi tady na chatu ujali. Bylo to ve chvíli, kdy jsem byl opravdu psychicky hodně na dně.

     Je to asi měsíc a půl co jsem se cítil hrozně sám a řekl si, že půjdu ukrátit čas na chat.  Hned první místnost do které jsem vstoupil byla 25 let až 40 a dneska vím, že to bylo asi to nejlepší, co jsem mohl udělat. Potkal jsem zde partu lidí, kteří se sem chodí bavit, kteří tu třeba jako já zahánějí samotu a smutek. Přesto to není místo kde by na člověka padala nějaká deprese. Je to, aspoň pro mě, místo, kde se sejdu s lidmi, ktřeří se rádi baví, kteří když vidí, že člověku není zrovna do juchání, umí poradit, podržet a nenechají nikoho padnout až na dno. A tak se zachovali i ke mně. Nebudu tady psát jmenovitě, protože při své skleróze bych na někoho zapomněl. Myslím, že každý ten človíček ví o kom píšu.

     Vím nebylo to se mnou lehký. Nějak jsem si vůbec nedovedl představit jak mám jít dál a často jsem tomu všemu podléhal, ale slibuju, s tím je konec. Tady by bylo na místě vyseknout poklonu, těm lidem, kteří si se mnou dali tu práci a probudili mě a kteří mi věřili, že nejsem takovej depkyn, jak jsem se chvílema jevil. Našel jsem tu prostě přátele. Ano můžu říct přátele, protože ti lidé tady se tak chovají. Pohladí, poradí, ale taky vás nakopou do zadku, pokud není zbytí.

     Tak a teď bych se chtěl nejdříve obrátit k mužké polovině stálých chatařů. Kluci myslím, že ač jsme každý z jiného koutku republiky a někdy dokonce i z jiných zemí, jsme různých věkových kategorií,  dokážu si představit, že bych si s váma vyrazil na pivo nebo na sklenku a že bychom si měli co říci a ten tah by byl dlouhý a určitě ne nudný.  Je fajn prostě sem přijít a bavit se. Mluvit o životě, ženskejch, sportu, zálibách a prostě o všem co přijde na přetřes.

     Teď chci pár slov věnovat něžné polovičce všech přítomných. Jak jsem se tak naučil nazývat to „patrasovo stádečko“. Holky jste vážně ozdobou tohodle virtuálního světa. Každá z vás je originál. Jsou tu ďáblice i andělé u některých se to spojilo v jedné osobě, ale o tom ten život je. Hodně z vás sem chodí ze stejného důvodu jako já. Nechce být po večerech a nocích tak samo. Ale věřím, že je jen otázkou času, kdy svojí samotu vyženete někým milým. U většiny z vás nechápu, proč samotné jste. Kolem vás musí být jen slepí chlapi. Děkuju vám za přízeň, kterou mi dáváte dost často najevo. Věřte, že je to moc příjemné i když si někdy myslíte, že to já dostatečně neoceňuji, ale nebojte vnímám to.


Kategorie: Úvahy a zamyšlení | vložil: MardockP ¤


Komentáře (1):
  • 26.11.2007 19:07:46, janarka

    Chtěla bych ti moc poděkovat za to co jsi zde napsal,jako by jsi četl mé já....a tak nějak bych i já chtěla poděkovat všem těm lidičkám že mě podrželi a nenechali v trápení samotnou....jsou opravdu skvělí a vím o čem jsi zde psal......