MarioBee

Jednou tak, můj milý deníčku.. si jdu po městě, říkejme tomutak.. bude to tak asi lepší, než to nazývat kuchyní. Až Ti tak, můj deníčku,narazím na fakt hustou věc, nazvěme jí třeba, jen tak mezi námi, lednička. Pomalu chytám za madlo, otvírám dveře, pomalu, nevím co mě čeká. Vidím, že sena druhé straně, za dveřmi objevuje světlo, řikám si, asi tam někdo bude.. cožje fakt super, když Ti tak jdu sám tudyma... Pomalu dál otvárám dveře.. ažnáhle... co Ti to tam nevidím.. Jídlo... beru... beru vše co vidím, co nepoberudo rukou, cpu do kapes, když mám plné kapsy, cpu ten zbytek za triko.. rychle zavírám dveře a zdrhám, co mi nohy stačí.. utíkám pryč.. co nejdál.. jím.. už nemám hlad:-)