Kříž na Útesu smrti

27.Říjen 2010

Osamělý útes,
Útes Smrti.
Tam od kud jde spatřit
odraz kříže.
Kříže smrti
Tak přezdivajíc.
Osamocen,trčící z vrcholu útesu.
Pod útesem narážející se
hladina o skaliska.
Nikdo sem nevkročí
Každý,se bojí pověstí.
Zdájí se tak skutečné
joko dívčí zlé sny.
Vyjde na Útes plačící dívka
s dítětem v náruči.
Naposledy zašeptá jeho
jméno ničící.
A její srdce tlukoucí
slyšíc naposledy.
Jen jeden krok,
ani ne jeden krok.
Útes ví že oběť,si
přišla pro svoji smrt.
Tam u kříže na vrcholu.
S křikem skákajíc dolů.
Plačící dítě neudržíc v náruči.
Padajíc dolů
Pod útesem radost míti,
Nová oběť zničená láskou
a bolestí v srdci.
Jen poslední nádech
a pak vše utichlo.
Na obzor vyšlo rudé Slunce
plačicí.
Lidé z vesnic chápajíc
a modlící za oběť
nešťastné lásky
plačící...
Bolesti

napsal/a: MarsikMsk 14:13 Link komentáře (0)



Dívka z Houpačky


Houpající dívka,
Vzpomínajíc na
Své vzpomínky.
Ty vzpomínky neštěstí.
Ani jedna šťastná.
Doufajíc v zázrak,
Že její život bude
Veselejší,ale
Kdo to stihne?
Čas.Její čas je krátký,
Blíží se její konec…
Konec své touhy po lásce,
Rodině,přátelství…
Nebe kráčejíc se…
"Nemrač se na mě přej
mi aspoň ty poslední
den radosti."
Zašeptá do nebe.
Houpajíc sem a tam,
Úsměv na tváři,oči
Od bolestných slz.
Nebe plačící.
"Ahoj."Zazní ji v uších.
Otočí se po hlasu.
Postava…Anděla.
Kluk s bronzovými vlasy,
Černými oči,usmívajíc.
Dívka zastavujíc houpačku.
"Ahoj."Zašeptá.
"Měla by jsi jít domů,
nebo nastydneš."
Dívka zavrtěla hlavou.
"Nemám kam jít."
Rozhoupává více svoji
Houpačku na svém stromě.
"Nemám domov,můj život je
nešťastný."šeptajíc do ticha.
"Tak překrásná dívka a nešťastná?"
Ptající se sametový hlas.
Přikyvujíc.
Houpačka se vznáší víc nahoru
Do zadu a dopředu.Dívka dává do
Svého posledního života všechno
Co v ni zůstalo.Pocit létání.
,,Jak se Jmenuješ?"Ptá se ho.
Bude aspoň znát svého přítele,
I když na minutku.
"Josh."Odpoví.
,,Elizaveta."Řekne své jméno.
Její konec se blíží.Ona pociťující
Pocit štěstí.Usměvajíc na posledy.
Houpačka padajíc,dívka s ní.
Chlapec se zamiloval do dívky,
Která věděla že její konec
Se blíží…
Každý den sledujíc dívku,
Přišel pozdě.
Chtěl ji udělat šťastnou,
Místo toho ji zbaběle sledoval
Z dálky a teď trápící se
Nad jejím tělem.
...

napsal/a: MarsikMsk 14:09 Link komentáře (0)



Sladká Pomsta Vůně Čokolády


Sním nad svým životem.
Můj život je na konci.
Konec se blíží.
Tak jako sníh a stím i radovánky.
Mé zlomené srdce ZRADY.
Neko- liv lásky ale přátelství.
Tebe jsme považovla za přítele.
Ty ses zjevila jako zrádce.
Tajemnství sis nenechala pro sebe
ale všem si oznámíla kdo jsem
Jenže ty se mylíš, tak jako vy!
Vy mě neznáte ale vím jak na vás ...
Má pomsta bude sladká...
...
Vidím jen tvůj smích, když procházím kolem tebe.
Tvůj vysměšný úsměv mi ubližuje.
Nejsi můj přítel, nejsi pro mě nic než jen sladká pomsta.
Mé srdce pláče, pláče zradou, že
ty ses otočila ke mě zády.
Proč? Ptám se.
Na otázky marně hledám odpovědi ve své hlavě.
Tvé vymyšlené řeči,
o mě jsou tak bolestně směšné
že už opravdu musím zakročit.
Jen nevím jak, kdy a kde.
Jediné co vím že brzy!
Brzy přijdu pro tebe a má pomsta
bude sladká jako čokoláda.

napsal/a: MarsikMsk 14:08 Link komentáře (0)



Ty jsi byl ten.... Ty jsi byl Ten Kdo....


Ty jsi Byl, Ten...

Říkal jsi? Nebo jsem snila?
že jsem jediná, kterou jsi vždy zbožňoval?
Ty jsi byl ten, kdo mě zklamal (ha)
Ty jsi byl ten, kdo mě ošálil (la,la..)
Ty jsi byl ten, kdo mě poznal (hmm..)
Ty jsi byl ten, kdo mě opustil? (pche!..)
Víc ti záleželo jen na sobě...(ou jéé..)
Mě ses věnoval jen (kvůli jediné věci)
Věci...(jo!..)
Byla jsem zaslepená, (nejen ty ale i já...) (cha!..)
Ale teď vidím a věřím...(aha, ha, aha)
Moje mysl byla uzavřená...(jůůů...)
Litování mi zde teď nepomůže....(óóó jéé..)
Nelituji ničeho...nemám čeho litovat...(pche!..)
Ty jsi byl ten, kdo mě zklamal (ha)
Ty jsi byl ten, kdo mě ošálil Aha..)
Ty jsi byl ten, kdo mě poznal (Cha!..)
Ty jsi byl ten, kdo mě opustil (aha..)
Ty jsi mě jen využíval k jediné věci...(Pche!)
Odpouštěd je božské ale i lidské
Neodpouštím ti.
Ty u mě nemáš už ( šanci...)
Ani kousek Místa...(jéééjjééé...)
Takové ponížení, bolest, strach...Zrada!

Ty Jsi Byl Ten, kdo...

Říkal jsi něco?
Nebo jsem jen snila?
Ve svém světě?
Ty jsi říkal...říkal jsi něco?
Nevnímám tvůj hlas...
Neodpustím ti Proč?
Zde hledej odpovědi.
Ty jsi se jevil jako přítel...
Až moc jsem ti věřila...
Nevím co je to litování
ale vím...
co je to BOLEST.
Ty jsi byl ten kdo mě...oklamal
...ošálil
...zklamal.
Tobě jen šlo vždy jen o jedno,
moc pozdě jsem tohle zjistila.
Nevnímám náš strávený čas...
Nevnímám zůsebenou bolest.
Ten den se mi stále jeví
před očima.
Nemohu spát.
Nejde i žát!
Bolest...Sen...Sny...
Ten sen...
NE!
Den letní sluneční...
Den jako každý jiný...
až do chvíle...
NE!
Tvůj drtivý dotek, náruč
Tvá vůně, krutost...
Můj křik neslyšíc...
****
Přítel se zjevil že chce víc
dívka nechápajíc a strach z okolí
uzavřená ve tmě...
Sama v koutě místnosti
Slzy stékajíc
Bolest nesoucí v sobě---
Jeho krutost, dotek a vůně
zaznamenaná v jejím srdci...
nejen v srdci ale
na duši.
 

napsal/a: MarsikMsk 14:07 Link komentáře (0)



Namrzlá Cesta Dvou Srdcí


Je to inspirace z textu!Od Jayk3M...Prodavacka zápalek a od Narubi vzal mi tě stín...doufám že trošku líbí a komentíky byla bych ráda díky...
Jayk3M


Bledé slunce pronikajíc, přes zamračené nebe,
Prosvítilo ledovou námrazu na cestě,
Po které kráčeli v ruku v ruce, které ji něžně hřál.
Ta dívka byla anděl, s okouzlujícím úsměvem
Na rtech.
Rudé tváře od mrazu.
Kráčejíc po cestě nevědomky,že tohle
Bude jejich poslední mrazivá procházka
Po své zářivě promrzlé cestě.
Mraky zatahujíc se.
Bledé slunce odcházejíc za mraky
Vítr sílící a nesoucí nedopadané
Vločky sněhu do jejich očí.
Třesoucí se zimou se vracejíc,
Což později osudné stávajíc.
Nebem pulzujíc nejen sníh…
Začínajíc déšť,hromy,blesky i kroupy.
Bouře,pulzujíc.
Úsměvy odcházejíc.
Běžíc skrz bouři bloudící.
Zimou třesoucí,bouře sílící.
Lesem procházejíc,cestou zpět domů
"NE!"Křičící její kluk,nad jejím
bezvládném těle.
Blesk udeřil k nám
Jak se smířit mám že v nebi
Žiješ teď sám
Vzal mi tě stín jako blesk udeřil k nám…
Jak smířit se mám že v nebi žiješ sama?
Blesk udeřil do stromu,jeden padajíc na dívku
Poslední úsměv andělský na svého milého.
Poslední věta…slova…
"Miluji tě."
Mraky,táhnoucí tmu.
Hvězda padajíc,
Jedno srdce přestalo být.
Jedno?...Dvě…?
Srdce?
Chlapec zůstávajíc u dívky,
Mrznoucí,plačící nad jejím tělem.
"Taky tě Miluji."Zašeptají ji do ucha.
Tělo v náruči svírajíc.
Mráz sílící.
Bouře se stahujíc do klidného počasí.
Dvě srdce přestala být.
Bledé Slunce zasvítilo na mrazivou cestu,
Stop a vzpomínek lásky.
Dvou nebijících srdcí.

napsal/a: MarsikMsk 14:05 Link komentáře (0)



Chci spát

18.Říjen 2010

Hudba

Jak si někdo může dovolit, říkat že vše bude... O. K? Kdyžpřitom nic neví! Jak se Opovažuje, říkat že časem se na vše zapomene? Když navlastní kůži zažil jen jednu smrt, ztrátu, jak může vědět co je to pro ostatní,kteří ztratili víc (všechno)?! Tak Buď zticha a starej se raději o sebe a neříkej,že se dá Zapomenout!
Sejde z Očí, v mysli zůstane a nejen tam…

zgujzt
Toužíš zavřít víčka,
která ti padají únavou.
Vždy je znovu otevřeš,
při vzpomínce na jeho hlas.
Tvář, kterou nesdílel sám…
Má mysl se toulavě loudá,
tam kde vzpomínky začali.
Tam tvé místo bude vždy.
To místo je teď bolestné…
Zanechal jsi všude, svůj úsměv,
který je nezapomenutelný.
Tvou vůni cítím stále vedle sebe.
Tvůj hlas mi stále zní jako zpěv sirén…
A já se snažím uložit do hlubokého
spánku a snít.
A nevnímat jak se mám se vším smířit,
že už nikdy víckrát nepřejdeš práh.
Déšť stéká po rámu okna,
s mými slzy se mísí v bouři…
Můj křik se ozývá,
ve větru bouře.
Slyšíš můj hlas?
Slyšíš můj Nářek? Bolest? Pláč? Strach?
Vidíš mou samotu? Utrpení?
Slyšíš můj hlas, který žádá
Který žádal…
... Jen!
Spát.
Snažím se zapomenout!
Vzpírám se té bolesti! Vidíš to?!
I přes myšlenku…
Skutečnosti, že svůj práh nikdy…
Víckrát…
… Nepřejdeš!
Vzala nám tě záře…
Světla, která rozhodla bez nás…
… Za tebe
Jen jednu chybu to má
stále má Tvou…
… Tvář!

napsal/a: MarsikMsk 09:55 Link komentáře (0)



The Call

10.Říjen 2010

Hudba
Tiché šeptané slovo, se
změnilo v myšlenku.
A myšlenka v sen a ten sen v pocitu…

A ten sen nech sílit i daná slova,
až se lesem, snem ozve bojový křik.
Vše se změnilo…
Náš svět zůstal stejný,
Váš svět se nezměnil…
Neříkám, že se loučíme,
Nemáme důvod říkat si sbohem…
Zavolej jen mé jméno,
a já se objevím.
Jediné co musíš vědět,
Kdo je tvůj přítel…
a kde sídlí.
Zde je i tvé srdce…
…Které je zde zapečeno
Vyber si koně,
lásku,
místo,
hvězdu…
a vše můžeš mít a sdílet svůj sen.
Vrátíme se na začátek,
Tak jako příběh končí i tak začíná….
Nech své vzpomínky sílit a tvůj sen bude na dosah!
Dokud nebudou před tvýma očima.
Stačí zvolat mé jméno a tvůj sen
Bude skutečností…
Jsem totiž tvůj sen i budoucnost!
The Call
 

napsal/a: MarsikMsk 12:14 Link komentáře (0)



My Skin


bla
Hudba
Koukni se na mé tělo,
které už není, čím bývalo.
Vidíš mé ruce?
Které jsou nyní jiné?
Nerozumím tomu to, počínaní.
Vždyť jsem byla zdravé dítě a živé a teď?
Nepotřebuji modlitby.
Nepotřebuji útěchu, soucit i lítost.
Já se snažím žít, jít dál!
O vše přicházím…
Tím že víš vše…
…mnoho než já.
Jdu ulicí, tichou černou tmou.
Čekám jen na světlo, které mě odvede…
Nevzdávám se naděje i života,
ale pochop způsob léčby, mě ničí…
"Rozumíš?"
Nechci zemřít na lůžku jako květina bez vody…
Jediné co teď chci, je samota i štěstí.
Noc co noc se snažím usnout a ráno se probudit…
Chci jen slyšet ukolébavku,
polibek na dobrou noc,
Anděla a jít dál…
Slibuješ a říkáš, že vše bude dobré,
Dej si za pravdu že je konec…
Lásky, štěstí i snů.
Žij svůj sen dál…
Modlitbu mi zpívej
Jako šťastnou ukolébavku…
Na světě je tolik bolesti ale i štěstí…
Jen to zdraví máme jedno…!
My skin
 

napsal/a: MarsikMsk 12:13 Link komentáře (0)