Závislost..
15.Červen 2007, napsal MartinIF v 14:43

Podlehl jsem. Podlehl jsem fenoménu Capri. Capri se totiž snad ani nedá nazvat autem, je to živel.. Živel, který umí řidiče ukolébat do bohulibého klidu.. Uklid mysl, dokázat, že jde život žít i jinak než v neustálém shonu, spěchu stresu... Capri ví... Ví to co většina z nás ani netuší, ví že klid je to nejdůležitější na světě... A proč živel? Protože krom klidu v sobě ukrývá sílů, zběsilost, dravost a touhu vás zabít... Záleží na náladě, Vaší náladě... Spěchejte, stresujte se a zjistíte, že ač jste si říkal jaký dobrý řidič jste, tak najednou už neřídíte, už nevelíte... Snažíte se přežít... Capri Vám nic nepromine, jedete na doraz, uděláte neuvážený pohyb volantem a často se kocháte krajinou s hrůzou v očích, bončním okýnkem, kterým se sunete ve směru jízdy... 

Stane se..  Proč? Protože Capri je auto pro opravdové muže... Je dlouhý, štíhlý,  tvrdý a svéhlavý.. Neodpustí chybu, rádo si zaskotačí a je středem pozornosti.. Je bez posilovače, tvrdou spojkou, plynem a brzdama.. Zacouvat s ním  kolmo do garáže je asi stejný manévr jako spustit MARY QUEEN na vodu...

Tak proč vlastně ho milovat, samé necnosti, nebezpečí, tvrdost, nepraktičnost... Protože je to auto, který si na nic nehraje, protože je fér a není záludné, protože jedná přímo a protože je to klasik...

 
Komentáře (0)
To je on...
14.Červen 2007, napsal MartinIF v 13:41
Já: Chlap s klukovskou duší a benzínem místo krve. Věčně uspěchaný. Jako zaměstnanec neustále pod tlakem. Rychlý a vyježděný řidič ( 5 let a přes půl milionu km, jen osobáky). Každý den 45km po okreskách z Brna do práce a 45 zpět do Brna domů. 4 roky bez dovolené. Prostě zralej pro Chocholouška.

Mám služební Fábku, kombajn s 2.0 benzín a po úpravách 131 koní. Fajn auto, v plné palbě, kromě kůže, ale není to ono. Proč? Je služební, je to kombík, má moc dveří a je těžká.

Takže jasný řešení, pořídit něco na víkendy a vyjížďky pro radost. Jenže co? Novátora, aby se člověk bál že to při trochu razantněji projetou zatáčkou s rozbitým povrchem rozbije?A pravidelnej servis? Hrůza. Ne, nejsem tak bohatej.. Takže starší? Ok. Ale co. A to je otázka kterou si pokládá asi hodně lidí, jako já. Takže co: Tigru, PUMU, 205 1.6 GTI (lépe zatáčela než 1.9, můj názor), Golf II Gti, 106 Rally, Escorta RS 2000, nějakou 3-řadu, na slušnou 4-kolku je málo peněz, pokračovat bych mohl do nekonečna, vždyť je taková hromada aut co jsou zábavný... Hledal jsem, vybíral, rozhodoval, vymýšlel a zatím stále spěchal a „řezal“ zatáčky při cestách domů Fábkou, ale zábava nikde.

Pak jsem ho našel.

Teď už se projíždíme krajinou, díky nižší rychlosti si všímám věcí, který jsem předtím neviděl.. Vítr z otevřených oken ve vlasech, poslouchám jen brumlání V6, protože rádio jsem ani nedával.. Kazilo by to ticho a přebíjelo zvuk motoru.. Jedu předpisově, nebo lehce nad, ne že by auto nemohlo víc, nebo nechtělo..Prostě najednou necítím potřebu spěchat. Vše je uklidňující...A jak říká v jednom nám všem notoricky známem filmu: Pane doktore, vy jste se zase kochal... Tak já se kochám... Kochám, ale s vědomím, že když budu chtít tak se motor změní v řvoucí bestii, šlehající plameny z výfuků...To se taky budu kochat, ale už ne krajinou... A můj „terapeut“ bude cupovat fábie a ostatní hatchbacky, deklasovat Oktávky a průměrný Passaty a Audiny, a dělat těžkou hlavu BMW . Ale já nepotřebuji, nechci, jen si prostě „ploužím“, sem tam někoho dojedu a předjedu, ale hlavně cítím jak se ve mě po celým dni rozlévá klid a mír..

Asi si říkáte kdo je ten můj záhadný terapeut, který ze mě udělal vyrovnaného člověka... Kdo je ten kvůli, kterému stojí prémiová fábka na dvoře a já jezdím takřka každy den, když neprší a je hezky do práce a zpět místo 25 min, tři čtvrtě hodiny? Kdo může za to, že se nemusím bát o body a hlídat každé křoví a tachometr?

Je to Ford Capri V6 ze srpna 1980. Mamutí krouťák, slušnej výkon, nekonečná kapota, Recara, charakteru na rozdávání, návykovej zvuk, perfektní jízdní vlastnosti (na svou dobu, určitě a i dnešní auta by se mohli od něj učit), žádná elektronika, kromě mobilů a notebooku kdesi vzadu na sedadle...
 
Komentáře (0)