Podlehl jsem. Podlehl jsem fenoménu Capri. Capri se totiž snad ani nedá nazvat autem, je to živel.. Živel, který umí řidiče ukolébat do bohulibého klidu.. Uklid mysl, dokázat, že jde život žít i jinak než v neustálém shonu, spěchu stresu... Capri ví... Ví to co většina z nás ani netuší, ví že klid je to nejdůležitější na světě... A proč živel? Protože krom klidu v sobě ukrývá sílů, zběsilost, dravost a touhu vás zabít... Záleží na náladě, Vaší náladě... Spěchejte, stresujte se a zjistíte, že ač jste si říkal jaký dobrý řidič jste, tak najednou už neřídíte, už nevelíte... Snažíte se přežít... Capri Vám nic nepromine, jedete na doraz, uděláte neuvážený pohyb volantem a často se kocháte krajinou s hrůzou v očích, bončním okýnkem, kterým se sunete ve směru jízdy... 

Stane se..  Proč? Protože Capri je auto pro opravdové muže... Je dlouhý, štíhlý,  tvrdý a svéhlavý.. Neodpustí chybu, rádo si zaskotačí a je středem pozornosti.. Je bez posilovače, tvrdou spojkou, plynem a brzdama.. Zacouvat s ním  kolmo do garáže je asi stejný manévr jako spustit MARY QUEEN na vodu...

Tak proč vlastně ho milovat, samé necnosti, nebezpečí, tvrdost, nepraktičnost... Protože je to auto, který si na nic nehraje, protože je fér a není záludné, protože jedná přímo a protože je to klasik...