Já: Chlap s klukovskou duší a benzínem místo krve. Věčně uspěchaný. Jako zaměstnanec neustále pod tlakem. Rychlý a vyježděný řidič ( 5 let a přes půl milionu km, jen osobáky). Každý den 45km po okreskách z Brna do práce a 45 zpět do Brna domů. 4 roky bez dovolené. Prostě zralej pro Chocholouška.
Mám služební Fábku, kombajn s 2.0 benzín a po úpravách 131 koní. Fajn auto, v plné palbě, kromě kůže, ale není to ono. Proč? Je služební, je to kombík, má moc dveří a je těžká.
Takže jasný řešení, pořídit něco na víkendy a vyjížďky pro radost. Jenže co? Novátora, aby se člověk bál že to při trochu razantněji projetou zatáčkou s rozbitým povrchem rozbije?A pravidelnej servis? Hrůza. Ne, nejsem tak bohatej.. Takže starší? Ok. Ale co. A to je otázka kterou si pokládá asi hodně lidí, jako já. Takže co: Tigru, PUMU, 205 1.6 GTI (lépe zatáčela než 1.9, můj názor), Golf II Gti, 106 Rally, Escorta RS 2000, nějakou 3-řadu, na slušnou 4-kolku je málo peněz, pokračovat bych mohl do nekonečna, vždyť je taková hromada aut co jsou zábavný... Hledal jsem, vybíral, rozhodoval, vymýšlel a zatím stále spěchal a „řezal“ zatáčky při cestách domů Fábkou, ale zábava nikde.
Pak jsem ho našel.
Teď už se projíždíme krajinou, díky nižší rychlosti si všímám věcí, který jsem předtím neviděl.. Vítr z otevřených oken ve vlasech, poslouchám jen brumlání V6, protože rádio jsem ani nedával.. Kazilo by to ticho a přebíjelo zvuk motoru.. Jedu předpisově, nebo lehce nad, ne že by auto nemohlo víc, nebo nechtělo..Prostě najednou necítím potřebu spěchat. Vše je uklidňující...A jak říká v jednom nám všem notoricky známem filmu: Pane doktore, vy jste se zase kochal... Tak já se kochám... Kochám, ale s vědomím, že když budu chtít tak se motor změní v řvoucí bestii, šlehající plameny z výfuků...To se taky budu kochat, ale už ne krajinou... A můj „terapeut“ bude cupovat fábie a ostatní hatchbacky, deklasovat Oktávky a průměrný Passaty a Audiny, a dělat těžkou hlavu BMW . Ale já nepotřebuji, nechci, jen si prostě „ploužím“, sem tam někoho dojedu a předjedu, ale hlavně cítím jak se ve mě po celým dni rozlévá klid a mír..
Asi si říkáte kdo je ten můj záhadný terapeut, který ze mě udělal vyrovnaného člověka... Kdo je ten kvůli, kterému stojí prémiová fábka na dvoře a já jezdím takřka každy den, když neprší a je hezky do práce a zpět místo 25 min, tři čtvrtě hodiny? Kdo může za to, že se nemusím bát o body a hlídat každé křoví a tachometr?
Je to Ford Capri V6 ze srpna 1980. Mamutí krouťák, slušnej výkon, nekonečná kapota, Recara, charakteru na rozdávání, návykovej zvuk, perfektní jízdní vlastnosti (na svou dobu, určitě a i dnešní auta by se mohli od něj učit), žádná elektronika, kromě mobilů a notebooku kdesi vzadu na sedadle...