Matrulka

Phar Lap... jméno dobře známé všem, kdo se alespoň trochu zajímají o koně a je úplně jedno, zda právě o dostihový sport. Dokonce si dovolím tvrdit, že o tomto fenomenálním ryzákovi slyšela i většina naprostých laiků. Phar Lap je prostě pojem. Miláček davů a tuze nenáviděn konkurencí. Jeho skon je obestřen rouškou tajemství a celý jeho život byl protkán až neuvěřitelnými událostmi. Phar Lap byl ve své době nejoblíbenější osobností v Austrálii a nebojím se použít slovo "osobnost" ve spojení s koněm, protože žádný člověk té doby (a možná dodnes...) nedosáhl v Austrálii tak nesmírné popularity a dokonce i nyní na ryzáka velkého vzrůstem i srdcem většina Australanů pohlíží jako na "svého Phar Lapa".

Tento článek berte jako vzdání pocty Phar Lapovi, jednomu ze skvělých "Big Redů", koni, který spoluutvářel australské dějiny...

Phar Lap je bez diskuzí jedním z nejslavnějších koní, kteří kdy na dostihových drahách běhali. Spolu s maďarskou Kincsem či americkým Man o´Warem zůstali navždy v srdcích nás všech, ač už jejich vlastní srdce dávno dobila. I dnes, více než 70 let po jeho skonu, se na Phar Lapa v Austálii nezapomnělo. Každý, kdo navštíví melbournské muzeum, si nenechá ujít nejznámější exponát - vypreparovaného Phar Lapa. Vypadá, jako by byl živý, jen vyskočit z vitríny a rozběhnout se vstříc dalšímu vítězství. Pouze když se pozorněji zadíváte do jeho očí, uvědomíte si, že jsou skleněné a nehybné a trochu zalitujete. Zalitujete, že jste se nenarodili o pár desítek let dříve. Slyšíte to? Ten typický mumraj, provázející dostihy, vůni koňského potu a ze všech stran hlasité skandování jména: "Phar Lap, Phar Lap, Phar Lap!" Pánové s cylindry na hlavě a dámy v nákladných róbách s kloboučky. Hlasatel právě předčítá jména startujících koní. Zavřete oči a přeneste se se mnou do Austrálie konce třicátých a začátku čtyřicátých let minulého století...

NAROZEN NA NOVÉM ZÉLANDU

Psal se rok 1926, když se čtvrtého říjnového dne v Timaru na Novém Zélandu u vlivného chovatele A. F. Robertse narodil na dráze nezvítězivší klisně Etreaty a hřebci Night Raid rezavý hřebeček. Dostal jméno Phar Lap. Jméno zní v překladu ze singhálštiny "blesk", jenže jako roční na dražbě Phar Lap na bleska rozhodně nevypadal. Byl kostnatý a přerostlý. Měřil rovných 173 cm, zatímco ostatní koně byli o 10 cm menší a vážil šest metráků, zatímco průměrná váha anglického plnokrevníka byla v té době 450 kg. Byl ohodnocen na 160 guineí (tehdy v přepočtu směšná částka 336 dolarů) a putoval od chovatele do Austrálie k chudému trenérovi Harrymu Telfordovi, který neustále čekal na svého životního koně. Věřil především v Phar Lapův dobrý rodokmen, který obsahoval skvělého Carbine, vítěze Melbourne Cupu roku 1890 a 33 z 42 dostihů, ve kterých startoval.

TELFORD A WOODCOCK

Phar Lap po příjezdu do Austrálie vypadal dosti nevábně. Po plavbě z Nového Zélandu byl ve špatné kondici a na hlavě měl bradavice. Jeho nový majitel Dave Davis s ním nechtěl mít nic společného. Tím spíš, když viděl Phar Lapa v pohybu. Nakázal Telfordovi, aby se té líné herky, která si do té doby vysloužila přezdívku Bobby nebo Bobby Boy, okamžitě zbavil. Jenže Harry se Phar Lapa nechtěl vzdát, cítil, že v něm "něco vězí". Jelikož sám neměl dost peněz aby si ho koupil, zaplatil ho napůl a usmlouval s Davisem tříletou splátku.

Valach se dostal do rukou osmnáctiletého ošetřovatele Toma Woodcocka, který sehrál v životě Phar Lapa daleko nejdůležitější roli. Tom, pozdější legendární australský trenér, měl Phar Lapa nesmírně rád a tato náklonnost byla oboustranná. Phar Lap například nechtěl žrát, dokud Tom nevešel do jeho boxu a nezačal ho hladit, nebo kartáčovat. Ryzák Toma poslušně následoval kamkoliv jako pejsek. Tyto scény všichni známe z filmu "Phar Lap". Phar Lap měl zřejmě naprosto bezproblémovou povahu, což dokládá fotka se synem Harryho Telforda, kde hoch sedí na neosedlaném koni. Z této i dalších fotek je patrné, že Phar Lap měl pravděpodobně problémy s předníma nohama, protože jak v dostizích, tak mimo ně měl na nohách neustále bandáže. K lidem byl vstřícný a sláva ho nijak nerozmazlila.

ZAČÁTKY VE ZNAMENÍ PROHER

Phar Lapova éra začala v roce 1929, v době, kdy celou zemi a většinou ostatního světa sužovala ekonomická krize. Lidé byli bez peněž a nevěřili ničemu. Práci nebylo lehké sehnat a navíc v té době lidé nedostávali podporu v nezaměstnanosti jako dnes. Na dráze se však objevil kůň, který dokázal znechucenému a bezradnému národu vlít do žil nový optimsmus...

Jako dvouletý se Phar Lap na dráze zvláště nepředvedl. Prohrál, co se dalo, skoro jako kdyby si hlídal svou poslední pozici. Startoval v pěti dostizích, z nichž byl 4x poslední a jen jednou vyhrál nad mizernou konkurencí. Harry Telford byl zklamaný, ale přesto se nevzdával víry v Phar Lapovy schopnosti. Všichni ostatní se mu za to posmívali.

ZÁZRAČNÁ PROMĚNA

Tříletý Phar Lap byl úplně jiný kůň. Z filmu si jistě všichni dobře pamatujeme onen moment, kdy Tom ukázal Phar Lapovi v tréninku "pocit z vítězství" i to, jak trenér Telford honil ryzáka až do úmoru po písečných dunách, aby z něj dostal lenost. Ať už byly tréninkové metody jakékoliv, nejpravděpodobnější asi bude, že Phar Lap jednoduše vyzrál. Nicméně i v obou předchozích verzích může být kousek pravdy.

Phar Lap se ve třech letech doslova "vyloupl". Z ošklového káčátka se stal vysoký, osvalený a vyrovnaný kůň. Sice v prvních čtyřech dostizích doběhl na nedotovaných místech, ale další starty, to už byla jiná muzika. Phar Lapův start v Derby byl doslova šokem pro všechny zúčastněné i diváky. Ryzák, od kterého už nikdo nic nečekal, se najednou začal posunovat dopředu, až nakonec zaujal první pozici. Běžel s takovou chutí a razancí, že všichni přestali sledovat ostatní koně a upírali pohledy jen k němu. A jaké to bylo překvapení, když Phar Lap s drtivou převahou a překypující energií zvítězil! Telford se dočkal a všichni hledali muže, kterému by mohli pogratulovat. Dokonce i doposud se od neohrabaného ryzáka distancující Davis k němu najednou našel cestu. Od té doby byl Phar Lap fovoritem všech dostihů, ve kterých startoval.

Phar Lap toho roku vyhrál 13 dostihů, z toho 5 klasických. Australané k němu vzhlíželi jako ke své "modle". Země zmítaná ekonomickou depresí konečně našla "něco", čemu mohla věřit, k čemu se mohla upnout. Vypuklo sázkové šílenství, každý si chtěl vsadit a vydělat snadno peníze. Protože Phar Lap byl jistotou. S každým dalším vítězstvím šel kurs na Phar Lapa dolů a vše došlo až tak daleko, že bookmakeři na něm odmítli vystavovat vůbec nějaký kurs. To je věc, která se už snad nemůže nikdy zopakovat!

ATENTÁT NA KONĚ

Sláva však měla i svou stinnou stránku. Protože byl Bobby až moc dobrý, začal představovat velkou hrozbu pro majitele ostatních koní a samozřejmě i pro zkorumpovaný australský dostihový spolek. Vůbec první atentát na koně v historii dostihového sportu (a myslím že dosud i poslední), se udál ve středu 1. listopadu 1930, pár dní před Melbourne Cupem. Černé auto sledovalo Toma Woodcocka na bílém poníku, který vedl šampiona z ranní procházky. Najednou výstřel! Poplašený Phar Lap naštěstí vyvázl bez zranění. Následovaly však výhrůžné dopisy a telefonáty. Phar Lap byl nucen opustit dosavadní působiště. Byl pečlivě ukryt před zraky všech a jak se blížil Melbourne Cup, všichni se ptali, kam se Phar Lap poděl. Dokonce i v sobotu, v den Melbourne Cupu, nebyl Phar Lap pořád na místě určení. Atmosféra na závodišti houstla a zraky všech se upíraly k vjezdové bráně. Zdržení bylo způsobeno tím, že záškodníci si Phar Lapa nakonec našli. Aby mu znemožnili startovat v Melbourne Cupu, odpojili proud a zničili motor auta převážejícího Phar Lapa ke startu v prestižním závodě. Ale Phar Lap se na start dostihu nakonec postavil. Konečně přijíždí přepravník doprovázen ozbrojenou eskortou. Z něj vybíhá pár minut před startem dostihu Phar Lap s Tomem Woddcockem a 92 tisíc lidí na tribunách vstává a aplauduje... Phar Lap i přes zátěž 62,5 kg (víc nikdy žádný čtyřletý kůň v 69leté historii dostihu nenesl) vyhrál a davy opět jásaly. Vždyť většina z nich přišla na "svého" Phar Lapa.

Nyní mi dovolte krátké odbočení. Phar Lap je znám především díky obrovským zátěžím, které mu byly nakládány na záda. Australský dostihový spolek to omlouval tím, že "chrání" dostihový sport, protože jinak by do dostihu, ve kterém byl zapsán Phar Lap, nikdo svého koně nepřihlásil. Uvědomme si však, že ve sportu by mělo jít především o zdraví koně a tudíž každý počin zaměřený proti zájmu koně by měl být považován za naprosto nepřípustný a nemorální. Z tohoto si můžeme udělat obrázek o zkorumpovanosti tehdejší "elitní dostihové společnosti".

Když už neměl Phar Lap v Austrálii co dokazovat, rozhodl se Telford přeplavit ho do Ameriky, aby se utkal s místní špičkou. Jako trenér jel s koněm Tom Woodcock a žokej Billy Eliot (tradičním Phar Lapovým jezdcem byl však Jim Pike - vyhrál s ním 27 dostihů z 30 startů). 15. ledna 1932 stanul Phar Lap na americké půdě - v San Franciscu. Po dvouměsíční aklimatizaci nastoupil na start Aqua Caliente Hadicapu (20. března 1932), ve kterém vítěz inkasoval 50 000 dolarů. Valach nebyl zcela v pořádku, měl zraněné kopyto, ale přesto nastoupil. V průběhu dostihu se rána otevřela a obvazem začala prosakovat krev. Ostrou bolstí trýzněný Phar Lap se však osmdesát metrů před cílem prodral do čela a svou pozici už nepustil. Nejenže vyhrál, ale současně i překonal traťový rekord na 2 km (skvělých 2:02, 4/5). Výkon australského koně si podmanil celou Ameriku, která mu dokonce předpovídala, že se stane nejbohatším koněm světa. Rovněž se tvrdilo, že byl nejlepším koněm, co kdy vstoupil na americkou půdu.

ZÁHADNÁ SMRT

Jenže vše dopadlo jinak. Za pouhých pár dní Phar Lap zemřel. Bylo to v úterý, 5. dubna 1932. Toho dne v půl páté ráno kůň nevypadal dobře. A tak Tom Woodcock zavolal veterináře Williama Nielsona, který přijel z Austrálie jako Phar Lapův "osobní lékař". Jenže kůň na tom byl stále hůře, proto byl přivolán další veterinář. Pomoci však již Phar Lapovi nedokázali. Zemřel krátce po poledni. Nešťastný Tom se vrhnul na dosud teplé koňské tělo a plakal a plakal...

Okolnosti smrti byly tak záhadné, že se dnes nikdo nespokojí s verdiktem: kolika. Celý svět obletěla smutná zpráva a zarmoucení fanoušci dokonce zaslali australské vládě petici, aby vyhlásila za zabití Phar Lapa Americe válku. Poněkud přehnané, ale ukazuje to, kolik Phar Lap ve své době znamenal.

Hypotéz o příčině smrti je hodně, včetně otravy arzénem či přepracování. Pitva nic neprokázala. Dostihové podsvětí skrupulemi rozhodně netrpělo, koně však mohl zabít kdokoliv - bookmakeři, majitelé jiných koní, někdo, kdo záviděl. Pravděpodobně se však jednalo jako vždy o peníze, pro které jsou mnozí schopni zabít nejen koně...

VELKÝ KŮŇ S VELKÝM SRDCEM

Nakonec Phar Lap opět stanul na australské půdě. S neobyčejnou láskou a jemností byl vypreparován a dnes ho můžete vidět v Melbournském muzeu, kde ho ročně přijde obdivovat asi 100 tisíc lidí. Nebyl to jen tak obyčejný kůň. Jeho bojovné srdce vážilo 14 liber (tj. 6,3 kg) - pro srovnání - srdce průměrného plnokrevníka váží 9 liber. U žádného jiného plnokrevníka nikdy nebylo nalezeno tak velké srdce. Rovněž se dává do spojitosti tepová frekvence s výkonností. Obvykle koně s vyšší tepovou frekvencí, což byl i případ Phar Lapa, bývají výkonnější.

O Phar Lapovi byl natočen film a sepsána spousta knih. I dnes je považován za jednoho z nejlepších koní, co vkročili na americkou půdu a ačkoliv v Americe startoval pouze jednou, v anketě 100 nejlepších koní USA 20. století obsadil 22. místo. Phar Lap startoval v 51 dostizích, z nichž 37 vyhrál, 3x byl druhý a 2x třetí - nehledě na zátěž. Vydělal 66 738 liber (133 476 dolarů). Byl neuvěřitelně rychlý a překonal nejeden traťový rekord.

Ještě teď mám v uších slova rozhovoru mezi Tomem Woodcockem a Telfordem: "Už se na to nemůžu dívat," tvrdil Tommy, když Telford znovu a znovu posílal Phar Lapa do dostihů. "Tak proč pořád vyhrává, když je podle tebe unavený?" odpověděl Telford. A Tom na to: "Protože má takové srdce." Ano, Phar Lap opravdu měl TAKOVÉ srdce!

EPILOG

V melbournském muzeu je po otvírací době. Uklízeč zametá podlahu kolem vitríny, ve které nehybně stojí Phar Lap. Ryzá srst se leskne, stejně tak i nehybné oči. Za chvíli uklízeč dokončí svou práci a zhasne světla. Na neživé koňské tělo padne tma. Jsou vidět pouze siluety a slyšet vzdalující se kroky. Pak šramocení klíčů v zámku. A pak už jen ticho a tma. Velký Phar Lap zůstal sám. Avšak my víme, že nikdy neupadne v zapomnění. Druhý den ráno se opět otevřou dveře a davy lidí ho přijdou obdivovat. Nejeden z nich, stejně jako mnozí před ním, zalituje, že se nenarodil o pár desítek let dříve...

"… a Phar Lap probíhá cílem jako první!" jásá hlasatel. Velký ryzák vbíhá do cíle a lidé na tribunách šílí. Vzduchem lítají čepice a tikety těch, kteří si vsadili na správného koně i těch, kteří si mysleli, že to tentokrát Phar Lapovi konečně nevyjde. Děti nadšeně tleskají a dámy kroutí barevnými slunečníky... Nyní už můžete otevřít oči. Právě jste prožili nevšední příběh koně, který byl tak, tak... jiný než všichni ostatní.

Zdroj: http://horses-online.cz