JULIE
Bože!
ROMEO
Mluví!
Ó, mluv, anděle skvoucí! Neboť jsi
tam nade mnou, té noci vůkol, slavná
jak nebes okřídlenec užaslým,
zvráceným nazad očím smrtelníků,
již naznak padnouce ho vyhlížejí,
když nad oblaky líně plynoucími
se plaví na modrostech mořem vzduchu.
JULIE
Ach, Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo?
Své jméno zapři, odřekni se otce,
anebo, nechceš-li, zasvěť se mně,
a přestanu být Kapuletová.
ROMEO
Mám ještě poslouchat? Či odpovím?
JULIE
Tvé jméno jenom je můj nepřítel.
Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek.
Copak je po jméně? Co růži zvou,
i zváno jinak vonělo by stejně.
A tak i Romeo, nebýt Romeo zván,
by nebyl o nic méně drahocenný
než s tímto jménem. Romeo, svlec to jméno!

Autor: Mikkisha77 v 19:53 | Permalink | Komentáře

Romeo: Jestli že hrubou rukou, svatá ty,tvou ruku znesvěcuji, za pokání, dva uzardělé poutníky, mé rty, nechslíbat přečin mého dotýkání.

Julie: Své ruce křivdíš, milý poutníče, jež dotykem se mojí ruce klaní. Mé ruce pro poutníky světice a jejich polibek je rukoudání.

Romeo: Vždyť světice má rty a poutník též.

Julie: Leč jenom k modlení je oba mají.

Romeo: Mé ptosí tvé: "Co ruce učiňtež!" Vyslyš je, svatá, ať si nezoufají!

Julie: Světice mlčí, prosbu splňujíc.

Romeo: Jen mi ji splň a nemluv při tom nic. (políbí ji) Teď všechen hřích z mých rtů je tvými sňat.

Julie: Leč na mých zas je tvého hříchu tíha.

Romeo: Mám tě jej zbavit? Ach jak rád! Vrať mi můj hřích!

Julie: Líbáte jako kniha.

Autor: Mikkisha77 v 19:47 | Permalink | Komentáře

JOSEF VÁCLAV SLÁDEK: LESNÍ STUDÁNKA

Znám křišťálovou studánku,
kde nejhlubší je les,
tam roste tmavé kapradí
a vůkol rudý vřes.

Tam ptáci, laně chodí pít
pod javorový kmen,
ti ptáci za dne bílého,
ty laně v noci jen.

Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest,
a nebesa i studánka
jsou plny zlatých hvězd.

Autor: Mikkisha77 v 19:22 | Permalink | Komentáře

Manon Lescaut
Vítězslav Nezval

DES GRIEUX
Nemohu se zpronevěřit svému štěstí...

TIBERGE
Jakému štěstí?

DES GRIEUX
Nemohu vám říci, jakému štěstí se nemohu
zpronevěřit, ale nemohu se mu zpronevěřit a nemohu
vám to říci.

TIBERGE
Zde máte talisman, třeba vám pomůže.

DES GRIEUX
Nemůže, nemůže, nemůže, nemůže...
(schovává talisman)
Řekl jste mi dnes, Tibergi, že jsem hezký.
Jsem hezký? Opravdu?

TIBERGE
Jsem zarmoucen, des Grieux..

DES GRIEUX
Odpusťte, ale já jsem vesel. Ale vy jste zarmoucen
jak zamlžené zrcadlo a nedozvím se od vás, mohu-li
se opravdu líbit...

TIBERGE
Mně se tedy nelíbíte a Bohu jistě také ne.

DES GRIEUX
Vám ne a Bohu rovněž ne, ale rád bych věděl,
mohu-li se opravdu líbit... Manon.

TIBERGE
Manon. i. Kdo je Manon?...

DES GRIEUX
Zázrak!

TIBERGE
Kdybyste alespoň neužíval lehkomyslně teologických
výrazů, bolí mě to.

DES GRIEUX
Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže, hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje umřít pro krásu. i

TIBERGE
Podle toho je Manon ďábel v podobě nějaké hezké
darebnice.

DES GRIEUX
Dobře, že nejste rytíř, už byste nežil.

TIBERGE
Alespoň bych se nedožil vašeho neštěstí...

DES GRIEUX
Štěstí mně vyšlo na půl cesty vstříc,
tak jak bych nešel za ním, slepě za ním.
Jsem si jist, když vám řeknu víc,
že se uleknete, že vás raním.
A´!Můj milý... Sbohem.Buďte zdráv.
Nemyslím už na duchovní stav.
Nedělejte mi,prosím, žádnou scénu.
Mým úmyslem je unésti tu ženu...

TIBERGE
Prosím vás, abyste se umoudřil a odejel ihned k svému
otci. Nedovede-li vás však moje rada odvrátit od
vašeho hanebného rozhodnutí, upozorním na váš
čin lidi, kteří už budou vědět,jak vás zadržeti!

DES GRIEUX
Myslel jsem až do této chvíle,že jste mým přítelem,
a chtěl jsem vás vyzkoušet svým vyznáním. Je
pravda, že miluji, nelhal jsem vám, avšak plán
mého útěku nelze uskutečnit jen tak rychle. Přijďte
pro mne zítra v devět hodin, a teprve až spatříte
Manon,budete moci posoudit, zaslouží-li si, abych
pro ni podnikl tento krok...

TIBERGE
Přijdu k vám zítra v devět hodin,ubohý des Grieux...
(Okno se rozevře a na balkóně se objeví Manon,ihned se však skryje.)

DES GRIEUX
Manon, podobná andělům,
Manon, pro niž zlořečím svým přátelům,
Manon! Milenko! Ach Manon! Dítě...
Manon, ach Manon, Manon! Miluji tě!

TIBERGE
Přijdu k vám zítra v devět hodin, ubohý des Grieux.
A kdybyste nebyl doma, vím, kde vás mám hledat...
(Odejdi)

DES GRIEUX
Amiane, Amiane,
děkuji vám,svatý Damiáne.
Modlím se k svaté Barboře,
ochraňuj mě tam nahoře...
(Odejde nahoru do hostince.)

SCÉNA SEDMÁ

Des Grieux, Manon

MANON(znovu na balkóně)
Čím to, že já, Manon,
tak šťastna jsem?
Čím to, že já, Manon,
se líbím všem,
co na mně lidé mají?
Mě nezajímají,
jen jeden, jen jeden, jen jeden...
Čím to, že já, Manon,
si přesto všímám jich?
Čím to, že já, Manon,
si tropím z nich ráda smích?
Každý mi něco slíbí,
mně se však, mně se líbí
jen jeden, jen jeden, jen jedeni...
Čím to, že já, Manon,
ač je mi šestnáct let,
čím to, že já, Manon,
mám opustiti svět.
Vždy´ život trvá chvíli,
ach, vždy´ ten život milý
je jeden, jen jeden,jen jeden...

DES GRIEUXvejde, poklekne

Manon...

MANON
Posaďte se, můj milý,
přece nebudete klečet
jak za trest!

DES GRIEUX(líbá jí střevíčky)

Manon...

MANON
Moje střevíčky nemají ústa...

DES GRIEUXvstane a obejme Manon, ihned však ustoupí
Manon!
Co to bylo?...

MANON
Polibek.
Hubička.
Dal jste mi pusinku,
můj milý.

DES GRIEUX
My jsme se políbili...

MANON
Skoro, tak trošičku...
(des Grieux ji znovu krátce políbí)
A nyní trošku víc...

DES GRIEUX
Chci hladit vaši ručičku...

MANON
Co ještě?

Autor: Mikkisha77 v 19:17 | Permalink | Komentáře

Kto vie či ma má niekto rád
Možno márne čakám na teba
Ako Pako na doktorát
Niekto ma musí mať rád

Život je bláznivý výlet
S nákladom báb snov a kníh
Je náhodný je príšerný ale je môj

Život je úžasný nápad
Len nesmieš chcieť niečo chápať
Bez spiatočky slon kamión
Zbierka prúserov

Niekto žiť vie a niekto nie
Niekto to vie len ja nie a nie a nie

Kto vie či ma má niekto rád
Možno márne čakám na teba
Ako Pako na doktorát
Niekto ma musí mať rád

Život je šialený závod
Hra ku ktorej chýba mi návod
Ten zaťatý svet bohatých a násilných

Niekto žiť vie a niekto nie
Niekto to vie len ja nie a nie a nie

Kto vie či ma má niekto rád
Možno márne čakám na teba
Ako Pako na doktorát
Niekto ma musí mať rád

Zlo a dobro sú v každom z nás
Stromy striehnu skryté v jablkách
V nebi peklo a v ohni mráz
Vesmír je láska v nás

Autor: Mikkisha77 v 19:09 | Permalink | Komentáře

Autor: Mikkisha77 v 19:01 | Permalink | Komentáře

First time I saw you
it was like a charm
but I never knew
I´d make myself such a harm.

I didn't understand,
what you saw on me
But I have fallen for you
for the way you looked at me.

I thought you was worth of this feeling
my heart looked like as if it was healing
But it was just a dream of mine
I was not supposed to drink this wine.

But somehow I knew it was too good to be true
my world has always been all this blue
I thought I saw a light in the darkness
But i don't have castle and I'm not a princess.

I felt like a bout when it runs at the shelf
when I told her, it's you to whom i tend
But then she took you for her self
who was she - my so called friend.

She came to speak to me one late evening
she told me she share with you that warm feeling
I said it's just a crush it's not big deal,
I'll be ok, just do as you feel.

Why did I said that, I asked myself later that night
when I watched my blood  gleamed in the moonlight.

So she got what she wanted
you was just price but you didn't see it.
why didn't I just give you up
I wouldn't have to listen about that break-up.

you didn't know me that well
but I would never give you such hell
I was simply different from her
But  the game of life is not fair.

Autor: Mikkisha77 v 19:18 | Permalink | Komentáře

It's funny when you find yourself
Looking from the outside
I'm standing here but all I want
Is to be over there
Why did I let myself believe
Miracles could happen
Cause now I have to pretend
That I don't really care

I thought you were my fairytale
A dream when I'm not sleeping
A wish upon a star
That's coming true
But everybody else could tell
That I confused my feelings with the truth
When there was me and you

I swore I knew the melody
That I heard you singing
And when you smiled
You made me feel
Like I could sing along
But then you went and changed the words
Now my heart is empty
I'm only left with used-to-be's
And once upon a song

Now I know you're not a fairytale
And dreams were meant for sleeping
And wishes on a star
Just don't come true
Cause now even I can tell
That I confused my feelings with the truth
Because I liked the view
When there was me and you

I can't believe that
I could be so blind
It's like you were floating
While I was falling
And I didn't mind

Cause I liked the view
Thought you felt it too
When there was me and you

High school musical

Autor: Mikkisha77 v 10:15 | Permalink | Komentáře

...Koho bych miloval širém tom na světě!?srdce je vždycky ach srdcem jen dítěte —do stáří, do skonu volá si po matce.Přežil jsem matku svou, žiju jen památce,

Autor: Mikkisha77 v 10:09 | Permalink | Komentáře

 - - - - - -

Autor: Mikkisha77 v 09:54 | Permalink | Komentáře