Život stojí za hovno   15.Říjen 2005


K čemu je život,když mi bere vše na čem mi tolik záleží? Celý život mi jen ubližuje a pod nohy mi hází klacky. Dělá si ze mě legraci, protože když mi do cesty postaví něco pozitivního, tak mi to za chvíli zas vezme. Vzal mi lásku,která mi vzala dítě. Laskou mě trápí a teď mi chce vzít druhé dítě? Není to fér! Proč? Co jsem komu udělala, že pánbíček se ke mě tak chová?! JAko by nestačilo, že jsem se za život málo naplakala a věřím, že se ještě dost napláču napsal/a: Milacek_1985 10:47 | Link komentáře (2)



To mi prostě nestačí   19.Září 2005


Jsem úplně v jiném prostředí, které absolutně nemám ráda. Všechno je mi cizí a nikoho neznám. Okolo paneláky a téměř žádná zeleň, kromě pošlapaných a zdevastovaných trávníků.Klasické ušmudlané městské sídliště, kde se všude válí samé odpadky, prevrácené koše,... prostě humus! Proč tu jsem? Kdo mě přiměl, abych tu byla? Možná ten, co mě mnohdá bere všude sebou, ten, který mě láká na nejrůznější místa - na místa, kam lidská noha v reálným světě ani nešlápla.
Vydám se tedy nejbližší ulicí a zvoní mi telefón. "Prosim?", "Ahoj zlato,..." Aha Radek, co ten mi chce? "Stůj tam, kde jsi, hned jsem u tebe." Ani nevím proč jsem tam čekala - asi ze zvědavosti. Když za mnoou přišel (ani nevím od kud se tam vyhrabal), začal na mě mluvit, ale nevnímala jsem ho. Myšlenkama jsem byla úplně někde jinde. Hele eSeMeSka?! ...prijdi za mnou,cekam na tebe ... Srdce se mi tak rozbušilo. Začala jsem utíkat - byl tam. Zpomalila jsem na krok, měla jsem pocit, jako by se mi srdce rozpálilo na 500 stupňů. "Andílku, tak ráda tě vidím."... Z očí mi vyteklo pár slz, velký jak hrách a rázem se vypařilo to hnusné sídliště i špína kolem. Stála jsem s mou láskou uprostřed rozkvetlé louky a mě se chtělo samou radostí křičet, jak jsem za tento okamžik byla šťastná. "Kde jsi byl tak dlouho?, ... ." Tolik otázek ze mě vyhrklo, stejně jako návaly toho vedra. Už jsem to nemohla vydržet. Bála jsem se, že mi zas uteče a že ho zas neuvidím. Objala jsem ho a on objal mě. "Moc si mi chyběla, musim ti toho tolik říct a mám na to tak málo času." A skutečně. Sotva začal vyprávět a všechno mi vysvětlovat, začalo se i stmívat a být chladno. Od začátku jsem se mu dívala do očí a tak jsem ho ani nevnímala, co mi říká. Nemohla jsem se nabažit jeho pohybů, výrazů ve tváři, jeho gest a pohledů. Sjížděla jsem ho očima od hlavy až k patě, vnímala jsem každý kousek na jeho těle, ale jeho řeč - jako bych byla hluchá. Viděla jsem pohyby jeho rtů, ale jako by mluvil naprázdno, já se jen usmívala a čím dál víc jsem toužila po jeho polibku. Položila jsem tedy svůj ukazováček na jeho rty, abych zarazila jejich pohyb a stačilo už jen, abych se se svými rty příblížila k jeho. Už chybělo asi jen pět milimetrů, aby se naše rty dotkly,......
CRRRRRRR...... Bohužel, byl to jen pouhý sen. Krásný sen, který si přeji proměnit ve skutečnost. Už nechci žít ve fantazii ani v představách! Chci Jarka víc, než svůj život a né o tom jen snít. A i když podobné sny mám častěji než často, tak mi to už prostě nestačí.Toužím po něm víc než dítě po lízátku, víc, jak štěně po spánku, jak nebe po hvězdách, světlo po slunci, . . .
Nedá se popsat, jak moc ho miluji, jak se mi po něm stýská! Mohla bych o tom psát od rána do večera a stejnak by to bylo málo času k vyjádření mých pocitů a myšlenek, které se mi honí hlavou a srdcem napsal/a: Milacek_1985 11:55 | Link komentáře (0)



Když se to sere, tak se to sere!   16.Září 2005


Jo, vůbec nic mi nejde a už vůbec nic mi nevychází!Všechno jde proti mě a já už na to opravdu nemám nervy. Copak nestačí, že jsem kvůli němu probrečela téměř každý den za půl roku? Já už vážně nevím.......... napsal/a: Milacek_1985 12:36 | Link komentáře (0)



Zase to na mě jde   09.Září 2005


Ahoj andilku už jsu ve škole je mi lito že jsem ti slibil že do konce prazdnin přijedu a nesplnil jsem to! musim jit napišmi něco dlouheho a ja ti pak odepišu zatim pa mtr....

Zkratka MTR je známá, jako mám tě rád,psával mi ji jeden človíček.Proč psával, když mi ji píše i nyní? Už spolu nejsme a já se proto moc trápim. Ten človíček ode mne bydlí několik set kilometrů a nedávno to bylo asi zhruba jen 100. Oba jsme se chtěli vidět, ale ani jedn z nás se nemohl uvolnit.
Co mu mám jen napsat? Během půl roku jsem mu napsala tolik slov,že na prstech bych to počítala hodně dlouho. Ikdyž mi jde vyjadřování lépe v psaní jak slovně, už mě to nebaví psát. Chtěla bych mu toho tolik říct a není to možné. Človíček ví, jak mi je, jak se cítím, jaké mám starosti, trápení, přání a po čem toužím,... Ví co mi chybí a co by mě učinilo šťastnou, ale neudělá s tím nic. Prý ho též bolí, že mi ublížil a že se pro něj trápim. Dokonce chtěl vědět, jak by to mohl napravit. Má ženu.... Oženil se s ní hned po našem rozchodu a přeto mi píše, že mě miluje. To není prostě fér! Jak může tvrdit, že mě miluje, když se mnou není. Myslíte si někdo, že uvažuje nad tím, co říká? Je to všecko tak zamotané a skutečně děsně složité. Jak to tedy napravit? Ať se ke mě vrátí. Miluji ho víc než svůj život a kdyby se mi vrátil, všechno - všecičko bych mu odpustila. Vlastně bych mu už dávno odpustila, ale má hrdost to nedovolí. Chtěla bych mu z plných plic říct, jak moc ho nenávidim, za to co mi provedl, ale moj srdce není tak silné a stále krváci otevřenýma ranama. Já pláču, on se směje. Já se hroutim a on? Vesele si užívá. Možná ani neví, že tu někde jsem a modlím se, abych s ním mohla strávit aspoň mitutu osobně. Obejmout ho a říct mu, jak mi strašně moc schází. Je toho tolik, co bych mu chtěla říct a přímo do očí
Miluji toho človíčka celym srdcem a každou chvíli pro něj pláču. Přes den jsem byla do nedávná silná a přes noc jsem kropila polštář. Dnes už ani přes den ty slzy nezadrřím - chcou ven. Bláhově miluji jednoho kluka a marně se mu snažím vštípit, že je mou celoživotní láskou. Ať se pohnu kamkoliv všude ho vidím a všechno i ta nejmenší drobnost mi ho připomíná. Tehdy se o mě tolik bál, že mě ztratí, že jsem tou poslední, které by ubližil a jako když hrom uhodí, tak se to otočilo, že jsem byla na seznamu komu ubližit první já a já se bála. Do dnes se bojím a to že už ho nikdy neuvidim. Nikdo by za někým nejezdil jen tak 400 km, vím, že mě miloval. Ale proč tedy najednou takovej spád? napsal/a: Milacek_1985 15:08 | Link komentáře (0)



Seznamka   29.Srpen 2005


Nevěřím na lásku ze seznamky. Samozřejmě je to jenom můj názor a né každý s tím může souhlasit! Je pravda, že jsem se tu seznámila s jedním úžaklukem kterého do dnešního dne miluji celým svým srdcem, ale pro něj je to zbytečný a zřejmě asi i nedostačující. Proč? Sama nevím, ale co vím je to, že za půl roku, co jsem se s nim neviděla jsem se nedávno dozvěděla a to přímo od něj, že se oženil v Anglii s nějakou cuchtou, která mu zamotala makovici. Řekněte mi prosím někdo, jak je možné si v jednom vztahu plánovat svatbu a rodinu a pak tomu jednomu přeskočí a až po půl roce se vám ozve s takovým vysvětlením?! Můžu si pro něj do dnes oči vyplakat Trpím jako blázen, že nejsem s ním a celý svět se mi boří pod nohama. Proč existuje láska, když v ní člověk musí trpět. Láska je svině, která jen ubližuje a bere nám ty, které milujem. V básni se lehce veršuje, že lepší je žít bez lásky, jak planý strom v poli, alespoň nikdy nepoznáš, jak zklamání bolí. Ale není to domyšlený, protože, jak dotyčná osoba bude žít bez přítele/kyni, aby nepoznala zklamání, když miluje a to zklamání prožívá. Jak může někdo, kdo už v životě miloval, nemilovat nebo netoužit po tom, aby byl on sám milován, když ví jaké to je? Když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že je to strašná filozofie, kde se motaj jen samý otázky a nenacházíte na ně absolutně žádné odpovědi. Zvláště, když ten vztah byl bez problému a oba v něm jsou či byli šťastní Nikdom vám to nevysvětlí a já bych na toto téma mohla psát knihy. Stává se ze mě romanopisec. Prostě mi můj tehdejší kluk strašně moc ublížil, kluk kterého budu milovat do konce svého žití. Jo ono se říká, že si najdeš jiného a na to, co bylo rychle zapomeneš. ale to se opravdu jen říká! Já po něm břečím už nějakej měsís a našla jsem si jiného kluka. Víte co z toho vzniklo? Nemoc trvající 9 měsíců a on se na mě s prominutím hajzl vysral ani ho to nezajímá! Ale čím jsem si jistá, že až se to narodí, zahrnu ho celou svou láskou, kterou odmítl ten koho tolik miluji a budu ho chránit před láskou cizích, aby skutečně nevěděl, jak láska vyráží dech a přetíná v človéku žíly! napsal/a: Milacek_1985 12:55 | Link komentáře (0)