To mi prostě nestačí 19.Září 2005
Jsem úplně v jiném prostředí, které absolutně nemám ráda. Všechno je mi cizí a nikoho neznám. Okolo paneláky a téměř žádná zeleň, kromě pošlapaných a zdevastovaných trávníků.Klasické ušmudlané městské sídliště, kde se všude válí samé odpadky, prevrácené koše,... prostě humus! Proč tu jsem? Kdo mě přiměl, abych tu byla? Možná ten, co mě mnohdá bere všude sebou, ten, který mě láká na nejrůznější místa - na místa, kam lidská noha v reálným světě ani nešlápla.
Vydám se tedy nejbližší ulicí a zvoní mi telefón. "Prosim?", "Ahoj zlato,..." Aha Radek, co ten mi chce? "Stůj tam, kde jsi, hned jsem u tebe." Ani nevím proč jsem tam čekala - asi ze zvědavosti. Když za mnoou přišel (ani nevím od kud se tam vyhrabal), začal na mě mluvit, ale nevnímala jsem ho. Myšlenkama jsem byla úplně někde jinde. Hele eSeMeSka?! ...prijdi za mnou,cekam na tebe ... Srdce se mi tak rozbušilo. Začala jsem utíkat - byl tam. Zpomalila jsem na krok, měla jsem pocit, jako by se mi srdce rozpálilo na 500 stupňů. "Andílku, tak ráda tě vidím."... Z očí mi vyteklo pár slz, velký jak hrách a rázem se vypařilo to hnusné sídliště i špína kolem. Stála jsem s mou láskou uprostřed rozkvetlé louky a mě se chtělo samou radostí křičet, jak jsem za tento okamžik byla šťastná. "Kde jsi byl tak dlouho?, ... ." Tolik otázek ze mě vyhrklo, stejně jako návaly toho vedra. Už jsem to nemohla vydržet. Bála jsem se, že mi zas uteče a že ho zas neuvidím. Objala jsem ho a on objal mě. "Moc si mi chyběla, musim ti toho tolik říct a mám na to tak málo času." A skutečně. Sotva začal vyprávět a všechno mi vysvětlovat, začalo se i stmívat a být chladno. Od začátku jsem se mu dívala do očí a tak jsem ho ani nevnímala, co mi říká. Nemohla jsem se nabažit jeho pohybů, výrazů ve tváři, jeho gest a pohledů. Sjížděla jsem ho očima od hlavy až k patě, vnímala jsem každý kousek na jeho těle, ale jeho řeč - jako bych byla hluchá. Viděla jsem pohyby jeho rtů, ale jako by mluvil naprázdno, já se jen usmívala a čím dál víc jsem toužila po jeho polibku. Položila jsem tedy svůj ukazováček na jeho rty, abych zarazila jejich pohyb a stačilo už jen, abych se se svými rty příblížila k jeho. Už chybělo asi jen pět milimetrů, aby se naše rty dotkly,...... 
CRRRRRRR...... Bohužel, byl to jen pouhý sen. Krásný sen, který si přeji proměnit ve skutečnost. Už nechci žít ve fantazii ani v představách! 
Chci Jarka víc, než svůj život a né o tom jen snít. A i když podobné sny mám častěji než často, tak mi to už prostě nestačí.Toužím po něm víc než dítě po lízátku, víc, jak štěně po spánku, jak nebe po hvězdách, světlo po slunci, . . .
Nedá se popsat, jak moc ho miluji, jak se mi po něm stýská! Mohla bych o tom psát od rána do večera a stejnak by to bylo málo času k vyjádření mých pocitů a myšlenek, které se mi honí hlavou a srdcem
napsal/a: Milacek_1985 11:55 |
Link
