Vypravěč:
V pohledném stavení na konci vesnice,
bydlela sedmkrát trestaná světice.
Od mládí fandila procházkám v šeru,
Na jejich památku vlastnila dceru
Křehounkou dívenku, s nosem jak okurka,
červenym od rumu - no prostě karkulka.
Jednou když matička dívenku spatřila,
dala jí lepáka a něžně pravila

Matka:
Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku.
Dones jí guláše aspoň půl hrnka,
ať baba vyskočí zas jako srnka.

Červená karkulka:
K čemu je matičko červená suknice?
Ta jenom přiláká úchylné myslivce.
Jestli mě znásilní, tak jako včera,
už potom nebudu nevinná dcera

Matka:
Nedávej bláznivým myšlenkám průchod,
než baba za léky utratí důchod!
Připrav se hned do startovní polohy,
pořádný guláš jí postaví na nohy.

Vypravěč:
Popadla Karkulka aktovku s jídlem
a běžela lesem, jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé, červené sukničce,
nepotká na cestě žádného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy jí donesli do známé chaloupky.
Vyndala z aktovky dietní potravu,
pak v loži spatřila podivnou postavu.

Červená karkulka:
Co je to za fóry, tak brzo po ránu?
Vlk se tu placatí v bábině županu.

Vlk:
Jen pojď dál děvenko a nestůj u dveří!
Babu sem posnídal, ty zůstaň k večeři.
Máš hezké tvářičky, jak žádná druhá,
za to ta babice byla dost tuhá.

Červená karkulka:
Tak to sis vybral jakostní potravu,
nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?
Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou,
sežral si babičku s infekční žloutenkou.

Vypravěč:
Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití...