30.Listopad 2007
Je jedno jaké je moje jméno... možná i právě Tebe co čteš tento článek znám..
Nezáleží na tom

Jsem kdo jsem.. prosim nemysli že sem bůhví jak namyšlená. Jen, zažila sem si hodně ošklivvých věcí,   které ve mě zanechali stopu. Jsou to hluboké rány v mém srdci. Bohužel ani čas je nevyléčil a asi ani nevyléčí natož nějaký člověk.
Mým životním snem bylo pomáhat lidem. Né, proto že bych byla lidumil, jen sem přišla v dětství o člověka, který celý život pomáhal ostatním. Nikdy nezapomenu na jeho pohřeb... tolik lidí a každý na něj vzpomínal   v dobrém. Přála bych si jednou to samé.
To jsou ale sentimentální kecy..viď? Ani číst se to nedá!!!

Jojo a tohle je přesně můj problém.... nedokážu se kontrolovat. V jednu chvíli sem hodná a milá slečna...    a v druhou by se ze mě málem stal "vrah".
Prostě život mi uštědřil takovou lekci že sem se z toho nikdy nezvpamatovala a věřím že to nejsou poslední lekce. přemýšleli jste někdy nad tím kolik zlého vás v životě potkalo?
Teď nemyslím příklady typu: že vás někdo okradl, přišli jste o svou oblíbenou věc, kamrád/ka Ti přebrala borca/holku a vykašlala se na Tebe.
Mám na mysli asi hlubší věci..a to asi většina z lidí co chodí na stránky Líbimseti nepochopí. Proč?
Jsou moc mladí, ale proč ne nejsem jediná s tímhle osudem...
Vložil: Mortuus_femine ¤