16.Listopad 2008
Autor: MouLiii v 22:12
Nic není jako dřív,
nic není jak bejvávalo,
bohužel, bohudík? ? ?


Achjo, někdy bych se chtěla vrátit do toho bejvávalo, jen nevím do jakýho období mího špatnýho, ulhanýho a pronáviděnýho života by to bylo. Snad do dob, kdy  jsem sedávala na břehu rybníka s člověkem na kterého nikdy nezapomenu, nebo do dob, kdy jsem dlouhé minuty čekala a každou chvíli jsem tě vyhlížela?? Možná právě TO jsou ty chvíle co chci vrátit zpět. Dnes jsem, si neví proč, vzpoměla jak jsem byla s tebou poprví v Osicích, kdybych tenkrát věděla, ale nevím...
Každá minuta, každý okamžik, rozhoduje o našem štěstí, neštěstí, smutku i radosti...
Je toho moc co bych ráda změnila, ale bohužel, bohudík...
Nejhorší výčitky. Přece se chápeme, nechápem. Pravda a lež. Já se polepším, Ty se polepší. A pak poslední pokus o návrat. Tak jako srdce bolí, tak sterá láska odchází. Slzy tečou potokem, chci slyšet tvůj hlas, vidět tvoji lásku... oči plné slz. S tebou jsem překonala sebe, bylo to krásný love stroy. . . Noci plný samoty.
Naučila jsem si nestěžovat? ? ?
Mám na výběr? Je to ok nahoru a dolů, jako ve výtahu.
Hlavně žádný plány předem.



 



0 Komentáře: